Východ slnka

Už přesně vím, co myslel Truffaut, když říkal, že poslední velká vizuální osobnost filmu před Hitchcockem byl Murnau. Ten film naprosto nemá chybu. Už samotná struktura děje je pozoruhodná. Na počátku melodrama, vprostřed romance s prvky chaplinovské komiky a na konci opět melodrama. Mnohem podstatnější je ale "jak" je vyprávěno. Režisér na poměrně komplikovanou zápletku téměř nepoužívá mezititulky a vystačí si pouze s širokou paletou obrazových prostředků. Obzvlášť mě fascinuje pasáž, kdy ústřední dvojice přechází ve městě přes silnici a náhle se ocitne kdesi v letním sadu, aniž by přišel střih. V dnešní době by na to bylo potřeba zelené plátno a klíčování a Murnau si vystačil se zadní projekcí a šikovnými pochyby kulis. Neuvěřitelné. Jeden z nejlepších "němáčů", co jsem měl možnost vidět. (20.01.2010)

Jednoduchý, ale nadčasovo neuveriteľne príťažlivý príbeh pretkaný symbolikou a krásou nie vo vyslovenom, ale v zobrazenom. Sila poetických obrázkov, ktorá mi spôsobom montáže (napr. dvojexpozícia) a vlastne celkovou hrou s obrazom, pripomenula rovnako výnimočné diela obdobia konca nemého filmu -> Vertov Muž s kinoaparátom ako i môjho obľúbenca Dreyera a jeho Pannu Orleánsku. (18.09.2005)

I když je Východ slunce snímkem ještě z němé éry kinematografie, tak i přesto si mě jako diváka z druhé dekády 21. století dokázal získat a upoutal mou pozornost. Film se mi líbil jak z hlediska technického zpracování (dramatické scény, práce s kamerou a různé efekty) tak z hlediska příběhu, který rozhodně nebyl tuctový a klidně by se dal převést na plátno i v dnešní době. Jeden ze snímků, který byl natočen tak nadčasovým způsobem, že nikdy nezestárne a vždy osloví nějakého diváka. (01.07.2015)

Murnau mé očekávání zásadního filmu nezklamal a dokázal ukočírovat skvělé herce, kteří hrají až archetypální postavy němého filmu (sladce naivní manželka, démonická milenka, démonický a posléze sladce naivní manžel). Kromě toho viděné aranžmá srší obrazovými nápady a ve strhující scéně v závěru geniálně nechává hrát hudbu, která zobrazuje manželovo volání do tmy. (17.04.2006)

Aj Sunrise je jedným z filmov, o ktorých je najlepšie vopred nič nevedieť. Začína totiž ako akýsi predchodca noiroviek, keď je hlavný hrdina požiadaný svojou novou milenkou, aby zavraždil svoju ženu a narafičil to ako nehodu. Nasleduje zvrat a príbeh prekvapivo rapídne zmení žáner a atmosféru. Sunrise je vlastne taký mix rôznych žánrov, od krimi, cez romantiku, grotesku (nezabudnuteľné je opité prasiatko) až po katastrofický film. Murnau sa znova zahráva s témou osudu a náhodou, v čom osobne vidím jediný menší problém filmu. Mierne ma totiž sklamal záver, kde mohol Murnau naplno nechať vyznieť a uzavrieť tento kruh osudovosti a podať ho prostredníctvom cynickejšej, ale logickejšej pointy. To ma trochu prekvapuje, pretože mal u Mayera absolútnu umeleckú slobodu. Napríklad taký Griffith v Broken Blossoms dokázal byť omnoho nekompromisnejší. Absolútna povinnosť pre filmových fajnšmekrov a historikov, kamerových vychytávok sa tu dočkajú neúrekom. 90%. (16.02.2013)