Upír Nosferatu

Jeden z nejslavnějších filmů od našich západních sousedů. Někdo sice může mít obavy, že z toho po více než osmdesáti letech žádný strach nevytříská, ale ouha, při sledování jsem měl typický pocit jako z každého dobře zpracovaného hororu. A to - mrazení v těle. Přispěla k tomu výborná hudba a fakt, že během sledování odbila půlnoc. Zde ten strach ale nebyl tak velký, jako třeba při mých oblíbených kouscích. Ač se jedná o snímek nepochybně kvalitní, němé se mým šálkem kávy asi nikdy nestanou. Přece jen, jsem zvyklý na verbální projevy herců (Max Schreck je ale kouzelný) a zvyk je železná košile. Takže proto strhávám hvězdu, možná ale časem přehodnotím svůj postoj. Jinak jsem měl oné noci tu čest vidět a zažít něco, co podle mě i přes ne moc výše zmíněný vřelý vztah dokáže překonávat některé dnešní snímky či představitele žánru. Je to tím, že, jak už jsem párkrát řekl, dříve se nedaly dělat efekty za stamilióny a tak se tento kumšt dělal srdcem. (06.12.2008)

Myslim, ze Max Schreck jako upir nebude nikdy prekonany. Genialne ztvarneny. " Lod mela noveho kapitana... " (13.09.2009)

Velká filmová opera o pěti dejstvích. Je zajímavé sledovat, jak si filmové umění v plenkách půjčovalo výrazové prostředky od vyspělejších bratříčků - románu, divadla, opery - a zároveň se pokoušelo řazením záběrů za sebe vyvolávat emoce u diváků (cesta Orloka po moři se prolíná s cestou Huttera po souši). Snažilo se též převádět klasické metafory do filmového obrazu - viz kontrasty klidného a rozbouřeného moře. (06.02.2009)

Výborný snímek a aspoň jednu větu: Výkon maxe Schrecka je skutečně brilantní. Film má super atmosféru a jeho kreace je toho hlavní příčinou..... (02.04.2009)

Vůbec první upíří film v historii, to je Nosferatu. Příběh nezačíná nijak moc zajímavě, ale nezajímavým nezůstane na dlouho. Po příjezdu do Karpat film začne nabírat atmosféru tajemna a mystična a pocit hrůzy se začíná zvětšovat. Dnes už film určitě nepůsobí tak děsivě, jako v době svého vydání, ale i v současnosti má svoje vlastní kouzlo hororu. Už jen vesnice, do které Hutter dorazil, když byl na cestě k hradu hraběte Orloka, mi přišla skvělá. Vesničané si s hrůzou vypráví o nosferatu, po setmění vychází vlkodlaci, u postele najde Hutter knihu o upírech a celá krajina Karpat má svoje pro mě nádherné kouzlo. Samotný hrabě Orlok mi přišel hodně děsivý. Už jen jeho oči mi přišli hrozivé, ale ještě jeho výška, pařáty a jeho oblečení byly jeho nástrojemi hrůzy. Děj na lodi nebyl moc dlouhý, ale Orlok procházející se po lodi mi bude ještě nějakou dobu ležet v paměti. Děj v Anglii je o něco živější. Zápletka s morem se povedla, ale ani tu není dostatečně dlouho, aby vyvolala hlubší dojem. Nosferatu byl děsivý i v této části filmu a i když nakonec nedopadl nejlépe, tak mu patří moje uznání. I to sebeobětování na konci filmu stojí za zmínku. Za skvělou atmosféru a Varloka dávám lepší čtyři hvězdičky. (20.08.2014)

I když je to snaživé a na tehdejší dobu natočeno velmi působivou formou, je to velká vykrádačka Drákuly a já nerozumím tomu humbuku kolem tohoto filmu, 3 hvězdy. (20.06.2015)

Každý má Upíra Nosferatu vrytého do paměti v podobě slavné scény s expresionisticky hranatým stínem plížícího se Maxe Schrecka. Je skoro ironické, že první vampýrský horor jinak vypadá celkem obyčejně. Tahle scéna je v celém filmu jediná a když se odečte mrazivé ale na dnešní dobu i mírně úsměvné Schreckovo charisma, zůstane starý němý film s novým nudným soundtrackem. (28.01.2009)

Famózní fim..........."Blut ist Leben, Blut ist Leben" (04.02.2009)

Scény Nosferata stojícího v zámku na chodbě nebo hledícího z okna dokážou vyděsit k smti ještě dnes. Po vizuální stránce a určitých ještě primitivních trikových záběrech na svoji dobu povedené. (05.11.2009)

Němá klasika z roku 1922. Musím říci že mě příjemně překvapila. Osobně nemám nic proti klasickým filmům, právě naopak, nicméně něco až takového jsem nečekal a tenhle film si rozhodně zaslouží pozici kultu mezi klasikou. Příběh Drákuly od Stokera asi všichni znají, takže se tím nebudu zdržovat. Nicméně výkon Maxe Schrecka je opravdu unikátní, podobně tak na svou dobu i hudba filmu. Nicméně film je opravdu kvalitní po všech stránkách a ač dnešního diváka asi moc nevystraší, má velmi silnou atmosféru, na svou dobu je opravdu geniální. (90% , výborných 5/5) (16.09.2010)

Na to, že tento film vzniknul v roce 1922, tak opravdu klobouk dolů. Je to strašidelné, děsivé a má to velice dobrou atmosféru. Myslím, že dnes by mladí režiséři co začínají s hororem tohle měli rozhodně vidět. 75% (08.06.2013)

Kdybych žil na začátku... 19století tak možná... ale takto? I rozlitý kečup je děsivější než tahle parodie na plíživí strach. (17.08.2017)

No, abych řekl pravdu, uznale jsem se bavil jen u záběrů, ve kterých vystupuje Max Schreck. Ale v podstatě všechny jsem už někdy někde viděl (v ukázkách, dokumentech, jen tak někde na netu atd.), takže na dnešní dobu žádné velké nadšení. Asi bych hrůzou rozlousknul půlkama vlašskej ořech, kdybych to viděl v roce 1921, ale dnes jsem se spíš smál - a to hlavně díky nežádoucně expresivním hereckejm výkonům a extremním přehnanejm výrazům v tvářích. Hlavní ženská postava připomíná spíš transvestitu a když začne koulet očima nebo je dávat v sloup, málem omdlévám taky. Ale jasně, chápu, jiná doba, jiná éra, němá éra... Rozhodně Nosferatův vzhled (a za zmínku stojí taky šílenej obchodník Kurtz) je jeden z nejgeniálnějších výtvorů kinematografie a jasně chápu přínos filmovému průmyslu. Některé záběry jsou umělecká díla a tenkrát asi nebylo jednoduchý si s tím takhle vyhrát. Respekt. (23.01.2018)

Až se někdo bude ptát, kde vznikla všechna filmová klišé o horrorových snímcích, s chutí ho odkážu na tenhle film. (16.01.2007)

nejlepší (07.02.2009)

Klasika zanru, ktera definovala pojem horor. Musim priznat ze filmem proudi neskutecna atmosfera a temer po 90 letech od jeho vzniku stale funguje. (11.02.2009)

Ačkoliv je to devadesát let starý, je to fakt ponurý a strašidelný. Neřekl bych, že se zrovna u tohohle filmu budu bát. Ale to se ani nedá. Max Schreck je fakt démon, a ta scéna s upírovým stínem je nejlepší z celého filmu. (10.12.2011)

Nostalgické okénko do počátků kinematografie. Ale pouze o nostalgii to rozhodně není. Musí se objektivně přiznat, že z neskutečně reálného Maxe Schrecka budou mít bobky ještě za dalších sto let. K tomu i přesto, že všichni účastníci tvrdě přehrávají (nutnost v němém filmu), tak vyjadřování emocí pouze pomocí mimiky, kompozice snímků a hrou se světly je naprosto mistrné. Navíc se Nosferatu stává mojím, jubilejním, 1000-ím hodnocením a možná tak trochu i proto se přikláním k maximálnímu hodnocení :-). (20.04.2012)

Zlínská projekce Upíra Nosferatu v rámci Projektu 100 v březnu 2009 byla bezprostředním popudem k tomu, abych si tady na ČSFD založil účet, tak moc jsem v tu chvíli potřeboval světu sdělit, že jsem „včera v kině málem ohluchl v důsledku trapného pokusu jakéhosi kytaristy (priessnitzovský Petr Kružík?) udělat z Upíra Nosferatu druhého Dead Mana.“ No vážně, strašný to tenkrát bylo, možná by to bývalo ještě zkousnutelný naživo, když by býval člověk předem věděl, že nejde na film, ale na kytarovou exhibici s doprovodným promítáním, jenže u nás v zapadákově šla ta kytara z CDčka, které musel promítač rozjet tak s desetivteřinovým zpožděním, podle toho, jak nic na nic ani vzdáleně nesedělo, nemluvě o maniakální hlasitosti (říkám jako starej bigbíťák) – celý sál měl půlku filmu prsty v uších. — S muzikou, která se nesnaží ohromit, ale sloužit obrázkům (DVD z Levných knih v tomhle ohledu málokdy zklamou), je to jiný kafe. Člověk se ani nemusí moc vžívat do kůže tehdejších diváků, aby to pro něj i dnes mělo mrazivou, když už ne děsivou atmosféru. Čistě osobně mám ale o možná o něco větší slabost pro o pár let mladšího Murnauova Fausta. (19.07.2012)

Nehledal bych v tom žádný zázrak. Mnohé uživatele zjevně poplete tzv. vinný efekt (když je to starý, tak je to dobrý). Úvod poskytuje náhled do pergamene kouzelnických run, pohled na šáhnutého realitního makléře či hyenu, jež je v Transylvánii jako doma. Robin Hood co by kočí sveze ouředníčka k zřícenině hraběte Drákuly. Ouředníčkovi dojde, že spát v rakvi a lokat krev není to pravé ořechové ergo pláchne ze zříceniny skokem (á la Šemík). Ďáblův poskok v blázinci baští jednu masařku za druhou, zatímco samotný Nosferatu vstává z rakve jako Zohan dělá kliky. Drákula po vylodění táhne rakev centrem Brém, přičemž kouká do výloh a roztahuje prsty. Režisér si práci ale vůbec neusnadnil - široká spektra interiérů a exteriérů musí vést ke konstatování - VŠECHNA ČEST! 68% (28.03.2013)