Telefon

V životě už nezvednu pevnou linku !! Při mém štěstí by se mi dovolala na první pohled milá, hodná, láskyplná osoba ze který by se vyklubala sadistická, zvrácená, vražedná svině a díky faktu, že ona by žila v minulosti, by mi mohla krásně kurvit život. Asi jako tady ho Jun kurví Park. Nejvíc se mi na filmu líbila ta jednostranná bezmoc, ono když vaše současný já do minulosti nemůže a v minulosti žije vaše, cca, šestiletý já, tak nemáte zrovna moc šancí na vyrovnanej boj. Park sice díky znalostem z netu občas nějakou tu fintu zkusí, ale co si budem...Jun má všechny esa v rukávu a i když není zrovna 2x chytrá, tak je vychcaná jak mraky, nebo díra do sněhu. Každopádně hereckej výron Jun je fenomenální a po svém prvním mordu si opravdu krásně začne užívat života. Akorát to zbavování se těl neměla úplně vychytaný. Policie je tupá jak léta nebroušenej nůž, Park chudák přehřeje google a hovno z toho a jako bonus si za valnou většinu věcí může sama. No nenasralo by vás to? Závěr filmu perfektní a úplnej konec si vysvětlete jak chcete, ono se to dá tak i tak. Každopádně Jun se narodila pro hraní duševně chorých vražedkyň a tak doufám, že se zase brzo předvede v plné parádě. Po tomhle svinstvu bych jí v romantickým filmu jako křehkou slečnu vidět nechtěla. Jen ať dál kuchá koho může. (14.12.2020)

Odsejpá to a moc hezky se na to kouká i po vizuální stránce, plus člověk netuší, jakej žánr na něj vybafne za dalším rohem; v další čtvrthodině. Co ale nemůžu odpustit, je několik nejasností ohledně pravidel zobrazeného světa, a je škoda, že občas film diváka nepochopitelně zradí ignorováním pravidel, která sám jinak zručně vytváří a dokáže s nimi i překvapit. [Netflix] (01.12.2020)

Kol, no zďaleka nie kúl. Príliš sústredené na telefonický súboj minulosti s prítomnosťou. Divák staraj sa, čo a ako. Istoty sa rozpadajú ako domček z karát. Scenáristicky jemne obdobný námet ako román Ursuly K. Le Guinovej Smrtonosné sny, len taký čiastočný a vééľmi zjednodušený. V románe sen hlavného hrdinu každý deň totálne menil skutočnosť celého sveta, tu následky zavolania (alebo nezdvihnutia) telefónu menia maximálne tak osobný svet hrdiniek. Ale dobre. Ako jednorazová zábava dobré. Navyše, charaktery hrdiniek nejednoznačné. Osobne som fandil skôr týranej dcére, držanej nakrátko doma, nútenej pojedať na prvý pohľad nepožívateľné blafy. (30.11.2020)

Počáteční fascinace, což pro mě není u korejských filmů žádné překvapení, se po všech těch přemetech, kalkulech a zvratech změnila v prostý zájem o to, kdy už to konečně skončí. A to asi není žádoucí efekt. Nejsem naštěstí expert na časové paradoxy, čili jsem si menších nesrovnalostí vůbec nevšiml a ty úplné pičoviny jsem pochopitelně nepochopil správně, čili mi vlastně nemohly vadit a taky nevadily. Jen jsem pořád čekal, že Young-sook Seo-yeon (to jsou dvě jména) zabije, ale tak blbej zase Chung-hyun Lee (to je jedno jméno) nebyl. Frekvenci už si hovno pamatuju, takže za mě co do plagiátorství nada a být to kratší a kdybych pochopil význam obchodu Sun-hee, dal bych možná i vyšší hodnocení. Ale kdo ví, kdo se mi kdy dovolá, hodnocení je tak (pro jistotu) pořád otevřené. (10.03.2021)

„Prosím tě, jelikož jsem zvrácená vražedná svině, mám dneska chuť někoho umlátit nebo uškrtit, nemáš tam náhodou v té své současnosti někoho?“ Časové hrátky mě nikdy dvakrát nebraly. Beru, že je to můj problém. Já se holt na tyhle asijské kousky plné divných emocí a posmutnělé atmosféry asi musím lépe vyspat. Tentokrát to zřejmě bylo málo a tvůrcům se v mém případě nepodařilo z oddělení „další uječený asijský kus“ přelézt do sekce „skutečně dobrý film.“ (08.01.2021)