Král

V tomto případě nemůžu jinak, neboť se mi zde sešla jedna parádní poctivá filmařina, vynikající scénář, tempo, hudba, dále mé oblíbené anglické dějiny v kombinaci s Timothée Chalametem, kterého baštím už nějakou tu dobu. Netflix mě baví, však tady mě teprve překvapil. Nikdy bych nevěřila, že to napíšu, ale Robert Pattinson, ten představitel přiblblých upírů a jiných sráčů se zde blýskl par excellance. Jako francouzský dophin (a dovolím si zmínit, že my, co rádi koukáme i na francouzská historická dílka, máme jakousi utkvělou představu, jak tito výstřední královští spratci vypadali) byl dokonalý. Velmi mě překvapil, byl přesný a nezapomenutelný. Deppka Lily byla také dobrou volbou, na tuto slečinku se dívám ráda, no a na úžasnou bitvu v blátě, na tu se už mrkněte sami. Protože to se v dnešní filmové tvorbě opravdu nevidí. (02.11.2019)

Po všeobecne pozitívnom prijatí The Kinga som očakával výraznú historickú drámu s vynikajúcim hlavným hrdinom, aká sa mi dostala pri minuloročnom Outlaw King. V novinke Davida Michôda som sa ale s kľúčovou postavou Henryho V. nevedel príliš stotožniť a stopáž mi na množstvo dialógov prišla nadmerne dlhá. Nemohol som sa navyše ubrániť pocitu, že tvorcovia dali Pattinsonovi príliš malý priestor. Po toľkej kritike to môže znieť, ako keby sa mi The King nepáčil, čo nie je pravda. Veľmi som si užíval napríklad postavu Joela Edgertona a jeho komunikáciu s Chalametom. Pôsobivý bol taktiež samotný soundtrack a celkový vizuál vrátane kostýmov. Snímka ma ale v žiadnom smere nedrovnala a navyše mi v nej chýbali emócie ako soľ. Celkom som si ju užil, ale nebudem tvrdiť, že som neočakával viac. (04.11.2019)

Je moc milé, že člověk může zase jednou zhlédnout vizualizovanou historii velkobritských incestních degenerátů, aniž by se musel prokousávat slovní rakovinou přeceňovaného nudila, uspávače hadů a kurvila historie Wilíka Třesoštěpa. Ne, že by se teda Aboridžinci nějak zvlášť srali s historickou akurátností, po vzoru toho tlučhuby bez skrupulí naroubovali ochnutého homopýra do role žabožroutského homoprince, který byl tenkrát možná leckde, jen ne u Azincourtu, nicméně ukazovat, jaký je Patyzón slizký, trapný a prkenný pičus, je rozhodně záslužné a přínosem pro světovou kinematografii. Takže výsledkem je nádherně udělaná, na televizní poměry rozmáchlá, poměrně svižná, špinavá a ponurá středověká freska s překvapivě vynikajícím a přesným Šavlometem, příjemně zcela prostá „Jsi cos krom stupně, místa, zevnějšku, strach budě u jiných a zlekanost, jsa méně šťasten ve svém děsení těch, které děsíš?“ a podobně maligních větokonstruktů a pičistických přechodníků mistra Youdy. Tudíž běda, i já se slovy kokotoklasika povinován cítím se dnes auditoriu domýšlivému sbohem dáti: Ač dílo zdařilé, veskrze zábavné a poučné jest, já v kostech morku pocity chovám, že kmáni tupí, javše se v dějevědy hodinách lelkovati jen a po soustředěných zbůhdarma plastelínu flusat, v něm stěží zalíbení naleznou, neb vědomost pro ně více již není líbeznou, jsa v ignorantská hovada pacholků stájových vzděláni, dozajista bukanýry létající a věty prosté, tříslovné, hodné lůzy sprosté zkroušeně postrádati budou. Žel kanály, žumpy a stoky odpadní samy se svévolně hloubit sveřepě odmítají, pročež otázku onu osudovou „Kopat či nekopat?“ za „Vžum, Skvíz, Splaš“ svistu jak břitva lopat ostrých nadále slyšet bude vůkol krajem vším a řepka tam zlatoslunná v lánech nekonečných, plebsem okopávaných, z kurvy zrozeným MacBethům uherským a jiným vším vesele si pokvete. (03.11.2019)

Svojím intelektom a nadhľadom nevídaný film, ktorý mi pripomenul, ako silný môže byť historický film bez patosu. Každý moment, ktorý by mohol končiť ováciou armády, či slzuchtivou scénou, je strinutý alebo premlčaný. Najepickejší komorný film, ktorý som kedy videl, a ktorý svojou schopnosťou vykresliť skutočné bremeno vládnutia a stredoveku - bude patriť medzi moje večné favority. (26.11.2019)

Postava Jindřicha V mi není zase až tak neznámá, protože jsem se s ní setkal již na divadelních prknech ve hře Jindřich V podle hry alžbětinského velikána Williama Shakespeara a taktéž na filmovém plátně ve stejnojmenném filmu , který režíroval Kenneth Branagh. Minimálně první půhodinku jsem si myslel, že koukám na nějaký životopisný portrét nějaké celebrity ze středověku, jelikož nám náš hrdina neustále chlastá, souloží, zvrací a celkově žije život ve stylu Anarchy In The U.K. Ale pak mu umře jeho milovaný papá, kterého ze srdce nenáviděl a chtě, nechtě nastupuje na anglický trůn a jakoby mávnutím kouzelného proutku se z hospodského povaleče stává nelítostný král se vším všudy. Na radu svých upřímných a pravdomluvných rádců se vydává do Francie, aby pokračoval ve smysluplné stoleté válce. V druhé půli vidíme přípravy na jednu z největších bitev výše zmíněného konfliktu, který se do dějin zapsal jako Bitva u Azincourtu. V pěkně vylíčené bitvě vidíme krásné souboje udatných rytířů, kteří jsou všichni stejní, takže nevím jak to ty chytrolíni poznali komu mají useknout tu hlavu, asi podle čuchu. Z jedněch byl cejtit camembert a z druhejch čedar. Ale to jsou jen takové maličkosti, kterých si všímám, jelikož jsem hnidopich, tak to též napíši do mé recenze. Ale jinak to byla velice příjemná exkurze do hodin dějepisu ve které mnozí představitelé hereckých rolí zahráli své maximum. Pro příklad uvedu slizkého dauphina, kterého nám lišácky předvedl herec známý z upíří ságy a který má krásné jméno připomínající jistý druh zeleniny. Myslel jsem tím amerického fešáka Roberta Pattinsona. Dále se zde objeví půvabná dcera amerického herce Johnnyho Deppa Lily-Rose Depp, která si zde zahrála budocí manželku Kateřinu z Valois. Za celkem podařenou podívanou s historickými kostýmy a dobře vystihnutou dobovou atmosférou dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)