Černobyl

Ohromující. Asi nejlepší slovo, které dokonale popisuje zážitek, který z této úvodní epizody dostanete. Autentičnost a přesnost je strhující, člověk ani nemůže uvěřit, že je to pravda a to více bolestivé je to zjištění, že to pravda je. Neskonale dokonalá dokonalost v podobě atmosféry socialismu jak z hlediska vizuálního (paneláky, honosnost, marně schovávající bídu, interiéry budov, oblečení lidí), tak z hlediska sociálního (první náznaky politiky tutlání, schované za vyšší a heroické zájmy lidu, ukázka lidské nátury). Líbí se mi, jak nám tvůrci dávají možnost prožívat to se samotným osazenstvem, katastrofa se stane, my známé ty velké následky, které se stanou, ale v rámci okamžiku cítíme tu stejnou nejistotu, co se stalo, jak se to stalo, jak moc je to vážné, to jsou otázky, které si pokládáme. A o to zajímavější je sledovat ten mix pocitů, kde na jedné straně je nejistota, strach a neschopnost přiznání chyby ze strany zaměstnanců elektrárny a výše postavených kravaťáků a prostého nevědomého lidu, ve kterých panika ještě nevzrostla a na samotné proudění škodlivin do ovzduší se dívají jako na krásné představení. Z hlediska filmařského je to po všech stránkách vymazlenost sama, šedý odstín byl vždy definicí tohoto režimu a zde je perfektně využit. To jde ruku v ruce s kamerou, která díky přesné režii ví co snímat. Hudební stránka vedle těchto aspektů nepolevuje a famózně buduje napětí, čemuž by mohl závidět každý druhý plytký horor, který plní kasy světových kin. 9,5/10 (15.05.2019)

Můj dozimetr praská nadšením. Již při prvním díle šlo vidět, že se jedná o něco unikátního, tady se jen a jen potvrzuje. Ze šoku z katastrofy, v jejímž duchu se převážně pohybovala epizoda minulá, se tato epizoda přesouvá do roviny "Soudruzi, co s tím?" Tudíž celou epizodu sledujeme studiem osvícené lidi, kteří se snaží zvrátit situaci na stabilní a udržitelnou stranu a zároveň přesvědčují politicky pyšně naducané kravaťáky, kteří si nejsou schopni připustit vážnost probíhající situace. O to větší je to pro ně rána, když zjistí, že to je vlastně pravda a stejně silnou ránu utrží i divák, který i přes svou informovanost zůstane s prostředkem k verbální komunikaci do kořán. A to vše je způsobeno kvalitou tohoto unikátu, který všemi možnými prostředky, co kinematografie skýtá a nabízí, dokáže skvělovýborně navodit právě ten pocit. Skvělovýborné. (18.05.2019)

Atomový hřib v mém rozkroku se zvětšuje více a více každou další epizodou. Představte si Pripjaťské ruské kolo, kde na jednom sedátku sedí naturalistické ztvárnění skutečnosti s jiskrou fikce, kterou nám tvůrci představují. Každou epizodu je sedátko s tímto cenným pasažérém, kterého vidíte v jiných počinech málo a ještě méně, výše a výše vrcholu a v epizodě této se mi zdá, že dosáhlo vrcholu s výhledem na zbytky města a elektrárny v povzdálí. A to díky scénám se sympatickými havíři, kterým je režim doslova u holé řitě, nebo pohled a nervy drásající ukázka radiací nejvíce postižených občanů kolosálního rudého obra. Pořádné zasazení obávané KGB též potěší a ještě více zneklidní. Skvost. (22.05.2019)

Epizoda mapující větší časový úsek. Strašně se mi líbí skákání z pasáží, kde se ukazují problémy největších rozměrů (odklízení grafitu ze střechy elektrárny), ale i problémy rozměrů menších (situace s pejsky) a toto všechno dohromady představuje skvělý kontrast, kde se obě situace liší, ale vzešly z stejné události. (01.06.2019)