Černobyl

Nemám slov. Kontext historických skutečností tu jen podtrhuje sugestivní sílu příběhu arogance kolosu vůči jednotlivci. Některé momentky působivé až za hrob (doslova), přičemž seriál výživně kombinuje obrazy s povědomím (nebo tušením), co se to vlastně právě děje. Most smrti, nesnesitelně bzučící dozimetry při práci biorobotů, rakve topící se v betonu, prázdné pohledy zoufalé matky, Legasovova obžaloba černého svědomí hrdého sověta - to všechno bere dech a kazí dobrou náladu přesně tak, jak má. Tvůrci dobře věděli, kdy být lhostejným pozorovatelem, kdy filmařsky zatlačit na pilu, kdy dokumentaristicky vysvětlit a kdy jednoduchým gestem podtrhnout význam okamžiku (Legasovova tíživá nervozita před osudovou výpovědí znázorněná jednoduše tak, že se kamera chvíli pohybuje jinak). Seriál Černobyl je ryzí důkaz, jak silné může být zábavní médium, pokud silně zpracuje silné téma. Seriál s dopadem o věcech, který měly dopad. Podobný dojem ve mně naposled zanechal film JFK, ale Černobyl je mnohem, mnohem intenzivnějším zážitkem. "Kdysi jsem se bál, jaký je význam pravdy. Teď se jen ptám - jaký je význam lži?" (12.06.2019)

Peklo, který leze pod kůži. Občasná strohost materiálu umocňuje intenzitu sugestivních výjevů, který z hlavy jen tak nedostanu - ať už jde o kontrastní krásu záběrů žen, pozorujících vzdálený požár elektrárny, zatímco jim padá do vlasů radioaktivní bordel, nebo o infernální náhledy do nitra vybuchlýho reaktoru. (19.05.2019)