Vraždy podľa Judáša

Niekto tu má rád Finchera. Žial štýlova rafinovanosť Seven (evidentná inšpirácia) je tatam a scénaristické tápanie je plátané patetickými flashbackmi, úplne zbytočnými výletmi do osobného života Johna Prudhomma a definitívne podtrhnuté záverom (dieťa), pri ktorom sa mi chcelo smiať. A nerzachráni to ani výborná dark kamera a kvalitne zmrzačené obete. (30.08.2006)

Prvních 40 minut filmu je velice nudných, ovšem ve zbývající hodině začíná ten správný hon na psychopata. Thriller, který sice nedosahuje kvality nepřekonatelné žánrovky Sedm, ale díky překvapivému vývoji v ději nezaostává až tak daleko. Zvládnout lépe seznamování s případem a bylo by to na více procent. Takto musím dát nevyvážených 70% (a se zavřenýma očima se přikláním přecijen ke 4*). (16.05.2013)

No nevím mě to moc podobné Se7en neda nepřišlo. Oba filmy spolu moc společného nemají. Hlavním tahounem je bezesporu Christopher Lambert, který podal docela solidní výkon. Vraždící scény jsou většinou natočené pod zástěrkou přítmí takže tvůrci měli velké štěstí, že toho není zas až tak moc vidět, aby je mohl někdo kritizovat. Nejvíc na mne zapůsobila ta s uříznutou hlavou. Jinak samotný děj má docela rychlý spád u kterého jsem se nenudil, hudební doprovod rovněž a k hereckým výkonům ostatních taky nemám žádné větší připomínky. 7/10 (23.01.2011)

Dodnes posledny nadpriemerny film s Lambertom v hlavnej ulohe. Tesne po filme Sedem som si naplno vsimol jak detailne kopiruje koncept filmu Sedem. Dokonca si tvorcovia neodpustia aj jedno vtipne pomrknutie na neustale zatiahnute závesy v Sedmicke. Ale ako v spravnom thrillery aj tu nonstop prsi alebo je tma. A finale sa odohrava v daždi a vecer. Po kazdej stranke mi ale Resurrection pripada slabsi ako Sedmicka. Snad len s vynimkou gore scen, ktorych tu je neurekom, su riadne nechutne a natocene vo velkych detailoch. Ustredna dvojka detektivov je tak skratkovito vykreslena, ze som si k nim nedokazal naplno vytvorit vztah, takze ked sa im zacali diat nepekne veci, tak mi to bolo viacmenej jedno. Tahala to hlavne charizma hercov. Od zaciatku ma film zbesile tempo, az mi to pripadalo zbytocne uponahlane. Motiv vraha je relativne obycajny. Proste magor, ktory z nabozenskych dôvodov vrazdi, ale pre divaka to neponuka ziadny dôvod na zamyslenie. Samotny vrah tiez nenadchne. Uveritelne pôsobi, dokial je jeho identita neznama, ale akonahle sa naplno odhali, tak mu prilis neverite vsetky jeho schopnosti a to jak vyjebava s policiou. Zaver vzhladom na zaner sklame zbabelostou tvorcov o nekompromisne vyustenie. Vysledkom je mierne nadpriemerny thriller, ktory si sice rozhodne nezasluzi uvedenie do kin, ale je to poctivo natocene becko z cias, ked toto oznacenie neznamenalo nepozeratelny odpad. 6/10. (26.11.2017)

Druhá půlka devadesátek byla doba, kdy mezi režiséry panovalo skálopevné přesvědčení, že k výbornému thrilleru je potřeba věčný déšť, potemnělý obraz a šokující násilí. Russell Mulcahy se osvědčené šablony držel s otrockou doslovností, aniž by si uvědomil, že kouzlo jeho velkého vzoru bylo úplně jinde. Jenže tady není kde brát. Herci jsou dávno za zenitem a on sám měl v kariéře jen jeden opravdu dobrý film - a ani ten nebyl nikdy kvalitní. Snaha o vyhrocené emoce působí občas zoufale, občas trapně. Některým scénám nemůžu upřít působivost, jenže to byly jen ostrůvky pozitivní deviace v moři podprůměru. Jejich existence navíc není ospravedlnitelná mazaným scénářem, jehož nepěknou vizitkou je, že vraha jsem odhadnul na první dobrou. (14.12.2021)