Bez vědomí

Poslední seriálová spolupráce Ivana Zachariáše s HBO sklidila diváckou i kritickou odezvu, bezútěšná minisérie Pustina byla po všech stránkách skvělá. Hlavně dokázala neustále překvapovat. Bez vědomí takové bohužel není. Alespoň pro mě. Žádná euforie z blížících se změn, ale skepse na každém druhém kroku. Viktor a Marie. Disident a houslistka. Dva emigranti jsou několik týdnů před hlavním milníkem roku 1989 zpět v Praze, na kterou nezapomněli a situaci v komunistickém Československu z Londýna bedlivě sledují, a věří, že touha po svobodě zvítězí. Jenže v noci je srazí černé auto a od té doby je její manžel nezvěstný. Jejich případ je v rukou StB a všichni od toho dávají ruce pryč. Snad jen bývalý kriminalista Berg rozčarovaný ze systému, naopak vyhořelý estébák Vlach jej od pravdy odrazuje. O vliv a rozdělení pozic mezitím soupeří britská MI6 se sovětskou KGB a mezi nimi se snaží nezapadnout „naše” Státní bezpečnost. Zbytečně moc si nás tvůrci drží od těla, ač chápu, že to má být pojaté řádně temně. Scénář informace poměrně umně zadržuje, tempo je velmi pozvolné a plíživé jako se pomalu hroutí jeden systém, aby jej vystřídal jiný. Postupně zjišťujeme, kdo z aktérů je hráčem pro jakou stranu. Velmi se daří v případě dekorací, lokalit, designu a kostýmů. Vše temné a chladné coby metafora dobového společenského klimatu. Nakonec to do sebe zapadlo, ale do vzduchu rozhodně neskáču. 3 až 4 hvězdy. (31.12.2019)

Český Homeland a špionážní thriller par excellence! Bez vědomí je dalším krůčkem dostat českou kinematografii na úroveň světového filmu. Neskrývám nadšení, je to pecka! Počínaje obsazením (David Nykl ohohó) a s tím souvisejícími hereckými výkony, zajímavými postavami, soustředěnou režií, prací s kamerou a celkovou vizuální stránkou (v českém filmu nevídaná mizanscéna, prakticky na úrovni čehokoli zahraničního od HBO), konče výborným scénářem, který je čistě fiktivní a ve finále vykonstruovaný až běda (byť uvěřitelný a rozhodně ne nemožný), ale zároveň je trefně ukotven na pozadí skutečných událostí a nám více či méně známých reálií. Seriál si i přes velký záběr, komplexní vykreslení doby a množství postav udržuje napětí, tempo a především přehlednost, která bývá častým problémem špionážních thrillerů. Leckdo, kdo očekává realistickou socialistickou krimi, by mohl namítat, že je příliš to fikční a přehnané. Já jsem naopak rád, když čeští tvůrci zachází dál, píší takto kvalitní a svěží scénáře a celkově bourají hranice současného českého filmu. Začalo to Pustinou, pokračuje to Bez vědomím a mega se těším, s čím přijde Ivan Zachariáš ve spolupráci s evropským HBO příště. (24.11.2020)

HBO ukazuje, že vlastní tvorbu umí na světové i globální úrovni. Výsledek sice není dokonalý, ovšem i to stačí, aby byl o dost kvalitnější než produkce ČT i jí produkovaných filmů. Tohle je špionážní thriller a tak jsem k tomu přistupoval. Je mi jasné, že některé věci jsou tam zjednodušené a realita by byla složitější nebo by i některé věci nešly. Co je super je dobová atmosféra. Auta, účesy, lokace na Praze 7 nebo třeba v Sokolovně v Polské, vnitřek bytů, oblečení... To všechno sedí. Herci taky vesměs výborní. Kromě toho tu není ani Áňa, ani Táňa, ani Dušek, což mě vždycky zahřeje u srdíčka. (19.11.2019)

Vyborne zvladnute vypravne drama, ktere se vetsinou odehrava v Praze na podzim roku 89. Serial jsem videl pokud mozno v co nejkratsim case a myslim, ze ve vsech smerech funguje vice nez dobre. Velmi dobre herecke vykony a dialogy. Uzasna atmosfera, vyprava, hudba a kamera. Bez vedomi ma velkou sanci na sebe upozornit i u zahranicnich divaku. Po Redlovi opet dalsi velmi povedeny serial. (16.12.2019)

Bez vědomí je o poznání méně úderné než předchozí Zachariášova Pustina. Tady se Zachariáš snaží více fušovat do rybníčku, kde pevnou rukou vládne Agnieszka Holland. Ve srovnání s jejími seriály, které čerpají ze silných historických osob a událostí, tady jdeme dozadu pouze dobově bez přesného zařazení. Také mi přijde, že Bez vědomí neví, co chce pořádně být a střídá žánrové pasáže jako ponožky. Ty kriminální části jsou povedené, ale když se přejde do politického dramatu nastává potíž. Bez vědomí se tak opravdu táhne a měl jsem problém se donutit do dalšího dílu, protože v druhé polovině výrazně ztrácí dech. Nicméně nelze nedodat, že se jedná o technicky a herecky naprostou špičku a tolik podobných děl u nás nevzniká. (23.02.2020)