Bez vědomí

Po Hořícím keři a Pustině přidalo HBO Europe do své sbírky další opravdu povedený kousek.Bez vědomí se sice opatrně rozjíždí,ale když se někdy v polovině druhého dílu opravdu rozjede,nezastaví se až do konce.Nevybavuji si,kdy u nás naposledy vznikl podobně dobrý kus,který se s klidem dá označit za špionážní thriller.Ivan Zachariáš už v Pustině dokázal,že ,má nesporný talent a tady to jen potvrdil.Bez vědomí má bez větší pochyb možná ne světové,ale rozhodně Evropské parametry a to ne jen po technické stránce,ale i po té příběhové a v neposlední řadě herecké.Je skoro až smutné,když divák v průběhu zjistí,že za těch 30 let od revoluce se vlastně nic nezměnilo.I když se Bez vědomí odehrává na konci osmdesátých let,je vlastně mnohem aktuálnější,než kdejaký soudobý seriál.Ať už ve zobrazení toho,že vlastně všichni jsou svině pokud jim o něco jde,tak v tom,jak hezky ukazuje sílu dezinformace a prakticky nemožnost jí jakkoliv odhalit...90% (22.11.2019)

Masivní reklamní kampaň neláká na podřadné zboží. Bez vědomí je ambiciózní a nákladný projekt, který za sebou s přehledem a nebojím se říct, s hrozivým odstupem, nechává drtivou většinu domácí televizní tvorby. Produkce HBO se podle očekávání vytáhla a pozdní 80. léta díky ní ožívají až neskutečně přesvědčivě. Výběr lokací, výtvarná stránka i hudba spoluvytváří atmosféru deprese, zašlosti a úpadku systému i společnosti. Casting vyšel na jedničku, herecké partě se dá těžko cokoliv vytknout a z množství dobrých hereckých výkonů si dovolím vyzvednout Táňu Pauhofovou v hlavní roli, Lenku Vlasákovou jako její životem utahanou sestru a Honzu Vlasáka v roli manipulativního estébáckého veterána. Určité slabiny vidím ve scénáři, thrillerová výprava Marie do prostoru sovětské vojenské základny, kdy se - jaká náhoda - stane svědkem likvidace slabého článku sovětského spiknutí, patří do kvalitativně jiné části televizní tvorby. Seriál zjevně přeceňuje možnosti sovětské tajné služby na podzim 89 a metody popisované scénářem byly typické pro 50. léta. Koncem sovětské éry by únosy, vraždy a mučení působily jako pohyb slona ve skladu plném porcelánu. Ale což, nejde o nic víc než žánrovou fikci, navíc určenou mezinárodnímu publiku. Celkový dojem: 80 %. (25.11.2019)

Mrazivé nahlédnutí do naší minulosti v letech 1977 a 1989, mocenská hra za plné podpory tajných služeb a je úplně jedno, které země, je vyobrazena působivě, bez servítků a je skličující.. Příběh manželského páru Skálových je napínavý a po rozmotání všech událostí divák dostane překvapivý závěr.. Herecký ansámbl skvělý, všichni ve svých rolích uvěřitelní, natočené velmi pěkně, atmosféra strachu a nedůvěry strhující, zajímavý hudební podmaz Petra Maláska, chválím.. (30.12.2022)

Spolu s Hřebejkovým Rédlem zcela zásadní reflexe normalizačních 80. let a období polistopadového předání moci. Po obsahové i formální stránce skvost, standard produkce HBO, česká tvorba konečně po 30 letech dohání západní svět... Skvěle zvládnutá retro nálada špionážních thrillerů 70. a 80. let - jazzově usazené hudební podkresy, ty časté nájezdy kamer zvyšující sugestivnost scén, výprava, naprosto autentická mizanscéna, formálně opravdu brilantní... Výtky ke scénáři, že mučení a zabíjení politických vězňů patřilo ne do 80., nýbrž 50. let, bych odrazil poukazem na případ Pavla Wonky, kterého StBáci umlátili při výslechu ještě v roce 1989! Dneska titíž lidé berou vysoké výsluhy a nadstandardní důchody, anebo dokonce premiérují téhle zemi...čirý zmar :-( Viděno rastrem seriálu Bez vědomí - pravdu měl nakonec Petr Cibulka - všechno to tu stále řídí KGB... (08.12.2019)

Seriál jsem si od prvních chvil užíval a ačkoliv jsem se obával přepáleného finále, byl jsem nakonec nadmíru spokojen. Pokud bych měl srovnat s podobně zaměřeným Rédlem, alespoň u mě tentokrát daleko více převažovalo napětí nad nějakou tíživostí. Bez vědomí je sice seriál o lidech, kteří jsou více či méně v hajzlu, ale především je to hrozně zajímavá špionážní podívaná, u které se divák rychle naučí nevěřit nikomu a ničemu. Snad poprvé jsem měl možnost vidět trojrozměrně vykreslené, zranitelné a uvěřitelné estébáky. Ono se o tom moc nemluví, ale i tohle byli lidi, kteří řešili své osobní problémy a chodili z práce domů za nemocnými manželkami. Takže i přes odpor k jejich práci jsem za tohle rád, protože děsivých figur v černých tatraplanech je plná Zdivočelá země, nemluvě z druhé strany o panákovi Žitném z 30 případů majora Zemana, který snad ani žádný osobní život nemá. Závěr je dost mrazivý, zejména rozhovor Vlacha s Marií nad fotkou ze spisu a úplně poslední scéna, ale o to lepší pocit z tohohle seriálu mám, a to i přesto, že hry tajných služeb jsou především hrozné svinstvo. (1 307.) (20.05.2020)