Diego Maradona

Filmový životopis fotbalisty Diega Maradony v podobě chronologicky seřazených dobových filmových materiálů občas doplněné výpovědí pamětníky z okolí maestra. Nemá to vypravěče ani mluvící hlavy, ale velmi unikátní jsou záběry z jeho počátků kariéry, třeba když dostal od klubu poprvé byt, kam nastěhoval svou sedmičlennou rodinu, která do té doby žila v boudě v chudinské čtvrti. Druhými unikátními materiály jsou fotky Diega a jeho přátel z Camorry, která mu uspořádala malou rozlučku. Třetím unikátním materiálem jsou policejní odposlechy , jak si ten prcek objednává fet a prostitutky. Více než dvouhodinový dokument, který uplyne ve velmi svižném tempu. (29.11.2019)

Předchozí dokumenty tohoto režiséra (např Amy) jsem dosud neviděl a ačkoliv (nebo spíše právě proto) jsem viděl ve svém životě velkou spoustu dokumentů a vyhledávám je, zejména o tématech, co mě zajimají, jsem se musel do stylu anglického režiséra Asifa Kapadii celkem dostávat. V recenzích se často setkávám s negativním názorem, že dokumenty často sklouzávají k vystoupení mluvících hlav, avšak došlo mi, že to mi tu zkrátka chybělo. V omezené míře slyšíme v podkresu promluvit několik nezainteresovaných odborníků-novinářů/historiků, ovšem bez mnou provedené dodatečné rešerše jsem si jistý, že nic z toho nebylo nově nahráno pro účely tohoto dokumentu. O sebereflexi samotného Maradony nemůže být řeč. Neříkám poprvé, že obecně mám raději komplexní, byť několikadílné, dokumenty, jež se nezaměřují na konkrétní životní etapu dotyčného a dodají kontext. U tohoto filmu se na začátku z rychlíku dozvíme o Maradonově ne úplně krátkém avšak nepovedeném angažmá v Barceloně a něco málo více i o dětství, nicméně bych ocenil mnohem výživnější informaci o tom, jak se vůbec nejdražší a nejlepší hráč na světě dostal do takřka odpadu italské ligy, Neapole...krom informace, že ho nikdo jiný nechtěl, což je už zkrátka na samostudium. Obecně se dá říci, že dokument je velmi zvládnutý a záběrů i ze soukromého života Diega Maradony nebylo úplně málo a na konci přišla i nějaká ta katarze. Kvůli výše zmíněným důvodům však za mě pouze 7/10. (26.07.2020)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)

Poutavě seskládaný střihový dokument (tzn. žádné "mluvící hlavy") uceleně mapuje 7sezónní působení kontroverzního / geniálního fotbalisty v italské Neapoli a jeho průlom na mistrovství světa. Staví do rozporu 2 protichůdné osoby: skromného rodinného kluka Diega a úspěchem opitou celebritu Maradonu. I když se ale o kokainu, napojení na zločinecké podsvětí či nevěře zmiňuje (nelze jinak), zcela jasně stojí za svým hrdinou, zde spíše obětí vlastní slávy a zbožštění (obráceného do nenávisti) od fanoušků. Řekl bych, že ve skutečnosti byl Maradona větší kvítko. (09.12.2020)

Dokument sice hekticky skáče z jednoho tematického okruhu do druhého a sporadicky si tak dokáže zachovat vzájemnou synchronicitu, ale přesto svou atypicky překotnou polytematikou - zkomponovanou výhradně z archivních materiálů - autenticky reflektuje životní peripetie a aspirace jedné neobyčejné argentinské legendy, Diega Maradony, člověka který se doslova katapultoval ze dna na vrchol, a utváří okolo něj neuvěřitelně komplexní kulturní portrét a enigmatický mýtus, který fakticky nemá obdoby - a to říkám jako fotbalovej alergik, kterej tuhle nepochopitelně adorovanou zhovadilost považuje za moderní prototyp opičího žonglérství specializovaného pro dolní končetiny. (01.12.2020)