Diego Maradona

Povedený dokument postavený na dichotomii rozdvojené osobnosti - fotbalový Dr. Jekyll a Mr. Hyde - Diego jako kluk z buenosaireské favely/slumu to měl v životě těžké a byl to v podstatě sympaťák a naprostý fanatik do fotbalu x Maradona byl lidská svině kamarádíčkující se s Gomorrou a namyšlená primadona neschopná ukočírovat svůj život a závislosti...podle toho taky skončil... Koncept schizofrenické celebrity tvůrcům celkem funguje, navíc Maradonovo curriculum vitae je samo o sobě zajímavé, takže vznikl výborný biografický dokument... (30.10.2020)

Asifovy dokumenty mám v oblibě, i tento pochválím. Fotbal jakožto takový doma odedávna hrdinsky ignorujeme, nagelované, pokérované, přeplacené, zadýchané princezničky, které se procházejí/válejí hodinu a půl po trávníku si od nás žádného uznaní nikdy neužily, protože kopaná je hra pro holky a když fotbal, tak jedině americký. A jasně, ten také nehrají žádní myslitelé, však aspoň je to hra chlapská, na kterou se dá dívat. No ale Maradona je natolik kontroverzní postava, kterou zná skutečně asi každý, že jsem na dokument vyrazila s chutí. A nelituji. Stále platí, že Kapadiho pojetí by se mělo vyučovat, přes dlouhou stopáž mě to zajímalo celé a ani mi nevadilo jemné stranění argentinskému klukovi, který se v životě jednak parádně prosadil, ale také ukázkově narazil. (18.08.2019)

S ohledem na hydeovskou strukturu by seděl spíše název "Diego/Maradona". Na sedmiletém neapolském období, které udělalo z Diega pojem, legendu, Boha i ďábla, Kapadia umně vykresluje osud rozměrů antické tragédie. Je v něm vše; revolta, vzestup ne na vrchol, ale vysoko nad něj, ikarovský pád, destruktivní láska (osobní i davů) a čirá nenávist (osobní i davů), ďáblovo našeptávání skrze Camorru, (ne)přející okolí, společenské, sportovní i politické přesahy, otcovský problém a jako středobod rozháraná mysl svébytného génia. Je zcela jedno, zda vás fotbal zajímá či nikoli. Je jedno zda Diega obdivujete či jím opovrhujete, zda ho považujete za politováni hodnou smažku, podvodníka a lháře či nejlepšího fotbalistu všech dob, fotbalového hračičku a bojovníka s vášní v srdci. Funguje to totiž především v univerzální lidské rovině "tragického osudu génia". A pokud vám přeci jen není fotbal jedno, tak pak to platí tuplem. Je obdivuhodné, jak se Kapadiovi bezpočetné stovky hodin materiálu podařilo vměstnat do dvou hodin stopáže, udržet jasnou strukturu, linku, obejít se bez mluvících hlav, gradovat tempo a v neposlední řadě i udivovat zrestaurovanými záběry. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro výsledné emoce dělá Pintova hudba. Ano, dala by se tomu (stejně jako Sennovi) vyčíst určitá zjednodušující přímočarost ve vykreslení událostí z velké části zcela ignorující jiné úhly pohledu (gentleman Robson by mohl vyprávět), ale... O to tu (stejně jako ve zmíněném Sennovi) opravdu vůbec, ale vůbec, nejde. (13.04.2020)

Asif Kapadia tyhle životopisné dokumenty opravdu umí a po Sennovi a Amy Winehouse následuje příběh Diega Maradony. Opět opravdu velký a zajímavý životní příběh, který na ty více než dvě hodiny určitě vydá a vydal by i na více, ale takhle se alespoň udržela určitá údernost. Nejsou zde žádné mluvící hlavy a všechno je odvyprávěno pomocí tuny původních záběrů. Film se soustředí především na Maradonovo působení v Neapoli, jelikož tam se odehrává vše stěžejní a to, co předcházelo a následovalo, je uvedeno jenom v rychlosti. Jako stěžejní moment je vyobrazeno utkání Argentiny s Anglií, které perfektně definovalo Maradonovu osobnost. Dvě tváře - Diego a Maradona. Části, které spolu nemohou moc dobře fungovat, ale zároveň nemohou fungovat bez sebe. Opět velmi zajímavý a perfektně řemeslně vystavěný dokument. (31.10.2019)

I když fotbal (i jakýkoliv jiný sport) pohrdavě ignoruju, Maradona byl pro mě v -nácti samozřejmě obrovský pojem. A když nedávno umřel, googlil jsem si ho a našel tenhle dokument. Dovolím si tedy pár vcelku banálních postřehů: Není se čemu divit, že chudému klukovi ze slumu peníze a sláva zamotaly hlavu, což je dost běžný model a většinu z nás by to jistě taky nějak poznamenalo. Ono tzv. "rozštěpení" jeho osobnosti na "Diega" a "Maradonu" je hezký názorný příklad Jungova učení o Personách a žádná schizofrenie, jak tady kdekdo omílá. Ale nic nového pod Sluncem, takových Person má většina lidí několik. Nekritická adorace Maradony prostými Neapolitánci, která dle dokumentu postupně přerostla v nenávist(*), nám krásně ukazuje přelétavost a mělkost v mínění/postojích obecného lidu, jak už ostatně ukázala historie nesčetněkrát. Z toho by se měl poučit každý idealista, který za nějaký ten nekonkrétní "lid" hodlá nějak bojovat, nebo který se odvolává na jeho "vůli". Žvásty, lid je ve své většině stádo tupého dobytka bez pevného názoru (viz např. současnou covidovou hysterii). Lze ho využít k prosazení své Vůle (Alexander, Napoleon, Hitler), lze jím opovrhovat a stranit se ho, ale chtít se za něj bít či obětovat se, je čiré hlupáctví nebo naivita. Cítím zklamání, že dokument se nevěnoval i pofotbalovému Maradonovi, na kterého jsem byl původně nejvíc zvědavý (kokainista, kritik katolické církve, přítel/známý Castra a Cháveze atd). (* dokument to ale myslím trochu tendenčně zjednodušil a smíchal tady Neapolitánce a ostatní Italy, tipnul bych si, že nenáviděný byl hlavně mimo Neapol) https://m.youtube.com/watch?v=ZlSm-wMf2yk (19.12.2020)