Lady a Tramp

Studio Disney v roce 2019 znovu přivedlo na plátna kin příběh Dumba, Aladina, Lvího krále a nebálo se ani předělávky svého méně známého filmu (alespoň v porovnání s výše zmíněnými). Animovaná pohádka z roku 1955 (!!!) patřila v dětství mezi moje nejoblíbenější videokazety a jako pohlazení po duši všech pejskařů funguje i dnes. Byla jsem tedy hodně zvědavá, jak dopadne hraný remake. A světe div se, chytlo mě to hned od první chvíle (respektive od chvíle, kdy mladá žena dostane od svého manžela k Vánocům roztomilé štěňátko kokršpaněla). Kouzlo originálu zůstalo ve většině scén zachováno, jen si musíte chvíli zvykat, že všichni pejsci, kteří vypadají tak realisticky, mluví lidským hlasem (stejný problém jsme koneckonců všichni měli také u červencového "Lvího krále"). Zásadní problém jsem tak měla jedině s přílišnou snahou o rasovou a genderovou vyváženost. Filmu samozřejmě vůbec nevadí, že z původních dvou kamarádů hlavní hrdinky se stává smíšený pár, nebo že Ladyina panička je Afroameričanka provdaná za bělocha. Rodičům sledujícím film spolu s dětmi ale musí být jasné, že ani v 50. letech (vznik původní pohádky), ani v roce 1909 (podle dostupných zdrojů je právě sem příběh datován) nebylo takové manželství uskutečnitelné. To jsou ale opravdu jenom drobné výtky, nejdůležitější je, že u legendární špagetové scény (kterou můžete vidět i na plakátu) jsem se rozněžňovala úplně stejně jako kdysi. Krásný rodinný film. (27.12.2019)

Letos k nám přiletěly hned čtyři remasterované Disneyho animáky a já je právě teď mám všechny skompletované. Lvího krále i Aladina jsem měl před předělávkou už nějaký ten pátek (či roky) zhlédnuté, ovšem u Dumba a Lady a Trampa jsem se musel nejdřív seznámit s originálem. Příběh létajícího slona mě obzvlášť neoslovil ani v oslavované klasice, ani v nové Burtonovce. O něco méně profláklejší romance o dvou psech je už ale jiné kafe. A to jak v té nádherné kreslené, tak i v letošní “hrané” podobě. Jedná se o povedené rodinné filmy, které bych se nebál pustit jednou svým dětem. (02.12.2019)

Původní animák jsem nikdy neviděl, zato knižní obrázková verze patřila mezi mé nejoblíbenější dětské knížky. Možná i proto mi řada scén z filmu přišla dost povědomá. Ikonická špagetová scéna nezklamala, byť jako všechny současné live-action disneyovky působí i Lady and the Tramp kvůli realistické CGI animaci, kde úplně nevynikne mimika jako u kreslených charakterů, poněkud... stroze? Na druhou stranu film k mému překvapení nepostrádá takovou tu staromilskou disneyovskou duši, která mi např. u moderního zpravování Dumba nebo Knihy džunglí dost chyběla. Tady je to ryze pohádkové budování scén režijně nadmíru zvládnuté, retro soundtrack zase krásně dotváří příjemnou romantickou atmosféru. Jo, tohle na mě zafungovalo. (17.11.2019)

Lepšie než som čakala. Asi preto, že na rozdiel od Levieho kráľa tu zas toľko mimiky nepotrebujem. Vačšina psov i rozpráva celkom prirodzene, tá Škótka odvedľa bola napríklad super. Najväčší problém pre mňa bola Lady. Úvodné scény keď je šteňa boli perfektné, ale akonáhle vyrástla a prehovorila... sympatie prudko opadli, nesedela mi ani mimikou ani zvukom a kokre nie sú moje obľúbené plemeno. Príbeh ok, nie zlý, nie skvelý. (25.04.2020)

Filmové verze disneyho animovaných klasik mám docela rád, ale přiznám se, že o filmové verzi psí romance Lady a Tramp jsem vůbec nevěděl a popravdě by mi ani nevadilo, kdyby mi utekla. Tento film charakterizuje výborně slovo zbytečná, protože taková je. Ne vyloženě špatná, ani zvlášť dobrá ale zbytečná. Tvůrci se snaží film ozvláštnit dle nových trendů (černošká hlavní hrdinka) ale že by nějak využili např. moderních technologií, aby film alespoň vizuálně strhnul, to ne. Pokud jste náhodou neviděli animovanou verzi, pusťte si raději jí. (13.05.2022)