Dunkirk

Vy jste jenom jachtaři. Žádný námořnictvo." Technickou dokonalostí se může vyhrát válka, ale skvělý film podle mne musí obsahovat o něco víc. Jenže "slavný" útěk Angličanů z Dunkerku domů mi nic jiného nenabídl. Bouchalo to sice krásně a dunělo to prvotřídně, ale kromě odhodlaného civilisty pana Dawsona mě v podstatě nikdo nezaujal. Avšak dle známého přísloví "kdo uteče, vyhraje" tehdy Angláni vyhráli na celé čáře a potvrdili tak pověst nejlepších evropských sprintérů. Nicméně já bych byl dost rád, kdyby se pan Nolan vrátil k filmům, které místo uší a očí zaměstnávají spíše mozek. Ten si totiž tentokrát prvotřídně odpočinul. (28.12.2017)

Ty kráso, tak jak jsem čekala to nejhorší, tak jsem dostala ten nejintenzivnější možný zážitek. Úplně úplný konec bych možná raději viděla trochu jinak, ale i tak jsem zadupaná do země. Palec Nolanovi nahoru, že své megalomanství dokázal nasměrovat tím nejlepším možným způsobem. Skvělé a skvěle použité herecké obsazení! Ale úplně nejvíc mě dostalo, že i Hans Zimmer mě svou prací dovedl ještě překvapit. No ale přes slzy zatím pořádně nevidím na klávesnici, uvidím, jestli budu chtít ještě něco dodat, až zaschnou a až si to trochu promyslím. (04.02.2018)

Nolan je zpátky, ale tentokrát mi příliš radost neudělal. Vybrat si válečný film a natočit jej s ratingem PG13 je pro mě velké mínus, po masakru u Hacksaw Ridge je tohle hodně umírněné a čisté, chyběla mi špinavost, roztrhaná těla, řev a vnitřnosti, místo toho dostáváme tikot hodin, lodě a stíhačky. Celkem mi vadilo, že zde není vyloženě žádný hlavní hrdina ani žádný záporák, což je pro mě zásadní věc, která u žádného filmu nesmí chybět a emocionálně mě to nechalo absolutně chladným, ale abych jen nekritizoval musím pochválit skvělou audiovizuální stránku, kde nájezdy stíháček měly své kouzlo, kde exceloval výborný Tom Hardy, Zimmerova hudba příjemně podporovala atmosféru a záběry na širé moře či potopené lodě byly oku lahodící. Plusem jest i rychlé tempo, kde se nečeká dlouho na věc, ale chyběla mi zde nějaká výraznější scéna, kterou bych si v budoucnu chtěl pustit znova. Mám to tak půl na půl, do další projekce se nehrnu.70% (26.07.2017)

Emocionálně mě to minulo. Ale fakt úplně, prožitek na nule. Za mě tedy Dunkirk hezky vypadá, ale tím to začíná i končí. Svým způsobem mě fascinuje, že Nolan, který byl vždy lepší vypravěč příběhů než realizátor akčních scén, si jako svůj nový film vybral bezdějovou rekonstrukci jedné víceméně akční scény. Prostě dal filmový tvar jedné historické události, což mi ve vztahu k jeho chladnému přístupu nestačí. Natočil sice netypický válečný film - bez Němců, takřka bez dialogů, střídaje tři různě dlouhé časové roviny ... výsledek je pro mě ale nijaký. Vůbec mi totiž nepřišlo, že by se ty navzájem prolínající děje nějak podporovaly. Že by prostříhávání mezi těmi rovinami mělo nějaký posilující účinek. Což se např. právě v gradujícím finále Inception dělo na sto procent. Zde z toho byl jen a pouze chaos, v němž navíc imho sem tam dost divně chybí ne úplně nepodstatné kusy děje (linie molo - rozhovor velitelů, v době kdy jsou dva kluci ukrytí dole v molu, že u mola teď hlavně nesmí ztroskotat žádná další loď ... a šup, v další chronologicky navazující scéně už se tam nějaká další loď potápí? Jak se tam dostala? Snažili se na ni ti kluci dostat? Kolik času mezitím uběhlo? Nebo to byla ta loď, co ve scéně předtím odplouvala?). A pokud to časově do sebe na konci jakž takž zapadne (byť z toho - alespoň pro mě - ve výsledku nic není, žádná katarze, žádné uspokojení), z hlediska prostorové orientace je pár scén čistý bordel. Patos v závěru mě vzhledem k dosavadnímu průběhu taky nemile překvapil. Koncept super, provedení subjektivně bez účinku. (25.07.2017)

Počítejte s tím, že Dunkerk je typ válečného filmu, který jste v životě neviděli. Třeba už jen tím, že ze 106ti celkových minut stopáže je 106 minut filmu spjatých s hudbou Hanse Zimmera, který sice nezaujme po melodické stránce nebo nějakým výrazným melodickým motivem, nicméně dokáže rozpumpovat krev v žilách neuvěřitelným napětím, které neustane ani v momentě, kdy Vám na plátně naběhnou závěrečné titulky. Tak dobře spojený hraný obraz s hudbou jsem pravděpodobně ještě nezažil a musím říct, že i když se nejedná o nejlepší Nolanův film, tak pořád se jedná o zážitek, který si z paměti jen tak nevymažu. Také ale nesmím zapomenout ocenit skutečnost, že pan režisér pojal film sérií malých příběhů obyčejných, ale i neobyčejných lidí. Každá postava tu má svůj smysl a i když toho například Tom Hardy na plátně moc neřekne, tak závěr Vás přesvědčí, že jeho herecký výkon byl jednoznačný. Stejně tak se mi hodně líbily postavy, které hrál Mark Rylance, Kenneth Branagh a hlavně Harry Styles, který mě svým prvním hereckým výkonem totálně odboural. A přiznám se, že ještě víc jsem byl v šoku, když jsem zjistil, že se vlastně jedná o zpěváka One Direction. Jak velké koule je potřeba k tomu, aby si světově uznávaný režisér, pro jednu z hlavních rolí ve svém nejnovějším filmu, zvolil kluka, který je ve světě znám otravným boybandem, ve kterém hraje, ale nulovými hereckými zkušenostmi? Podle mě hodně velké, jenže takový prostě Christopher Nolan je a musím říct, že je radost žít v době, kdy točí tak skvostné filmy. (11.08.2017)