Barbar Conan

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

I po letech opravdu poctivé, fungující fantasy ve stylu "sword and sorcery". Vnímám u tvůrců velkou snahu oživit dílo Roberta E. Howarda a nejspíš se i inspirovali tehdejšími populárními komiksy. Máme tu spoře oděné ženy, krvavé bitky i nějaké to ohavné monstrum (obrovský had). Mile mě i překvapily dobrá hudba a výprava. Opravdu to funguje dobře i dnes, zastaralo jen několik speciálních triků. Každopádně skvělá atmosféra zůstává. Musím však podotknout, že Arnold vypadá jako Conan dobře, ale hrát moc neumí (v některých scénách je to lepší, v některých horší) a především jeho rakouský přízvuk působí u Conana fakt zvláštně. Možná jedna z mála výjimek, kde si film užijete víc s dabingem. I když možná ne - Thulsa Doom v podání Jamese Earl Jonese je impozantní. Skvělé. (8/10) (10.08.2022)

60% - Dvouhodinková sekačka, v níž většinu času sledujeme jedny hrdlořezy, jak porcujují jiné hrdlořezy. Celé je to natočeno poněkud beze smyslu pro formu a bez schopnosti oslovit divákovy city (konkurenční film Pán šelem se vytáhl aspoň se zvířátky). Celková obhroublost hlavních postav a nevýraznost záporáků připravuje film o jakékoli napínavé finále. Závěr podtrhuje dojem, že tento barbarský film vlastně nemá co říct. Ale... je tady ona legendární Poledourisova hudba. Už od začátku na sebe strhne pozornost a v podstatě je to ONA, kdo nám příběh vypráví. Film na ni velmi dobře reaguje. Např. zakomponované téma Dies Irae při vyplenění vesnice, nebo plně harmonizované Conanovo téma při prvním detailu Arnieho tváře, to slibovalo velký zážitek atraktivního propojení hudby s obrazem. Bohužel, film se trochu vleče, a autorům jejich píle nevydržela až do konce. V druhé půli si obraz se zvukem již tolik nerozumí... Nebýt hudby, tak bych se tohoto filmu asi štítil. Takhle to považuji za zajímavý jev, kterak film bez fantazie hudba může povznést na docela koukatelnou záležitost! (06.09.2008)

Film stojí především na fantastické hudbě a slušné výpravě. Jako malej jsem na to koukal s očima navrch hlavy, dneska už je to spíš nostalgie. Kromě úvodu (ten je opravdu působivý) jsou na mě veškerý boje trochu moc předvídatelný. Samozřejmě od Conana neočekávám nějak propracovanej děj, jen mi vždycky vadí, když dopředu vim, že ať je přesila jakákoliv a výhody nepřítele jakýkoliv, geroj to nakonec vždycky rozsekne (tak i tak). Ultimátní fantasy je tak pro mě Excalibur. P. S. Když jsem koukal na digitálem smrdící trailery remáku s tím vemenem Momou, řekl jsem si, že tenhle film je vlastně to, co se dá od filmu s názvem Conan the Barbarian očekávat, tak o jednu * zvyšuju. (29.11.2005)

K mým nejoblíbenějším filmovým fantasy se Conan nezařadil, ale jsem nucena uznat, že se nad lavinou braku, která se tímhle žánrem valí, tyčí jako Matterhorn nad Polabskou nížinou, má hutnou atmosféru, může se pochlubit vynikající Poledourisovou hudbou, Arnoldem v nejlepší formě, náležitě hnusáckým J.E. Jonesem a Maxem von Sydowem ještě předtím, než se propadl do hereckého bahna v Králi Galů, a navíc dokazuje, že se fantasy dá natočit bez draků, hord skřetů, moudra pronášejících elfů a harantů zachraňujících svět. Což rozhodně není málo. (30.08.2007)