Je treba zabiť Sekala

Tohle mělo všechno. V atmosféře parného léta kdesi v odříznuté dědině, kde i válka byla celkem vzdálená se odehrává příběh o vině, trestu a zradě. Není tu nikdo vyloženým klaďasem, každý má své hříchy.... Ať si to tu shazuje kdo chce. Sekal byl film evropského formátu. Z výkonu Lindy jsem byl paf. S akademií často nesouhlasím, ale tady ten lvinec byl na místě. Nasazení polských herců byla skvělá trefa. Tohle si kdykoliv rád zopakuji. * * * * * (22.04.2013)

SEKAL patří mezi nejvelebenější filmy minulého desetiletí. Není divu: tam, kde není téměř výběr, není nesnadné vyniknout. Námět, scénář, výprava i režie se snažily o maximální dokazatelnou věcnost; v tomto ohledu jim není co vytknout. Není pochyb o tom, že podobní lidé s podobnými vlastnostmi určitě existovali (osud generála Luži je v tomto ohledu jen jedním z mnoha dalších ilustrativních příkladů). Tím bohužel výčet kladů začíná a také končí. V tom ostatním zjišťujeme i druhé, "odvrácené" skutečnosti SEKALA: drhnoucí psychologii postav, čas od času se zadírající děj, nevěrohodný černobílý antikomunismus, na který v protektorátní atmosféře prostě nebyl čas ani prostor. Zoufalá snaha o rehabilitaci konzervativního pohledu na svět tak vyznívá rozporuplně a v některých ohledech i protiřečivě. O špičkovém díle rozhodně nemůže být řeč; o řemeslně dobře zvládnuté lásce, která podléhá apriorním ideologismům, už spíš. Film v mnohém svého diváka provádí, v jiných ohledech naopak zavádí. Rozporuplné je ten výraz, který se mi vybaví, začnu-li v paměti vyvolávat vzpomínku na jeho zhlédnutí. A rozporuplný bude zřejmě i jeho budoucí osud ve vnímání českého televizního i filmového diváka. (23.03.2008)

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)

Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobyl v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání. (17.04.2021)

Atmosféra války je tu neuvěřitelně tíživá a hutná, a to dokonce i přesto, že celý film nespatříme jediného vojáka, jediný střet. To je filmařina! Oba polští představitelé hlavních rolí jsou fantastičtí a je radost sledovat jejich přirozený a herecký koncert v příběhu, který se vyznačuje zcela rozporuplnými postavami. Jen někdo může být označen za vyloženě kladnou postavu (např. skvělý a charismatický Jiří Bartoška). Film navozuje stísněné pocity i díky velmi pozoruhodné hudbě z pera polského skladatele Michala Lorence, který kloubí nápadité melodie podané nápaditým provedením. Drsné vykreslení života za války, netolerance mezi katolíky a evangelíky, četné filosofické úvahy, podmanivá režie, vyšperkovaný scénář, to vše dělá z tohoto snímku skvostnou záležitost. A nakonec i poselství o tom, jak těžké je soudit zločince "na první pohled". Stejné zlo, ne-li větší, se však mnohdy ukrývá za nevinnými tvářemi. Drsný, ale krásný film. Takových by mělo být více. 90%!! (23.12.2006)