Vesničko má středisková

Som veľmi prekvapená vysokým hodnotením, mňa to teda vôbec neoslovilo. Žeby mi ušla pointa? Je to dosť možné, priznám sa, že som zaspala pri niektorej z tých trápnych scén, ktorých tam bolo neúrekom a ktoré úplne zabednili ten kúsok dobrej myšlienky, ktorá sa pomedzi ne predierala na povrch. Nemala šancu... (29.12.2010)

Vyvrcholení snah filmové komedie 80. let a jeden z tvůrčích milníků dráhy režisérské Jiřího Menzela a scenáristické Zdeňka Svěráka (formálně potvrzená užší nominací na Oskara za nejlepší cizojazyčný film). Geniálně sepsaný scénář (v Tatínkovi se později dozvídáme, že vlastně náhodou) symbolicky popisující život na ukázkové kolektivizované české vesnici, fungující třením dvou základních styčných ploch, tak typických pro práci Zdeňka Svěráka - humoru a tragiky. Osud mentálně retardovaného Otíka Rákosníka by se dal natočit jistě i jako čiré drama s vyzněním tragickým, abstraktnímu filmovému obrazu české země a naší české identity v kontextu československé komedie i tvůrčích snah pánů Menzela a Svěráka však více odpovídá takovéto zpodobnění. Máme pro to u nás i pěkný termín označující subžánr - tragikomedie. Jiří Menzel obsadil hlavní postavu hereckou hvězdou z Maďarska (u nás do té doby neznámý János Bán) a celý film pak kompletní československou hereckou špičkou (už z toho je patrno, že film jakožto zobrazení úspěchů českého kolektivizovaného venkova měl podporu i shora...) Komedie doslova přecpaná hláškami, co tam vlastně ještě dodnes nezlidovělo? Esence (pseudo)lidové moudrosti a stereotypů v myšlení a chování lidí žijících mimo město, jakož i pozvolna narůstající městský a civilizační tlak. V mé osobní filmparádě nejlepší československá komedie všech dob! (01.10.2007)

Nechci zde básnit o "geniálních" hereckých výkonech, toho se zde ochotně ujímají jiní, navíc se ve filmu objeví i řada herců spíše průměrných. Osobně mě na tomto filmu nejvíce baví subtilní "otcovský" vztah, který Pávek chová k Otíkovi. Prozrazuje tak to, že má v jádru dobré srdce, které maskuje za netečnou tváří, a které se v pravém okamžiku projeví. Stejný motiv Svěrák rozvíjí o 11 let později i v Koljovi mezi postavou stárnoucího muzikanta a malého ruského chlapce. Z dalších postav ve filmu pro mě stojí za pozornost žárlivec Turek, malíř Ryba a doktor Skružný, zbytek mě spíše otravuje. Pro mě osobně nejzajímavější postavou vůbec je zde ale František Vláčil v cameo roli stejnojmenného nemocného starého muže, před nímž doktor pronese slavnou repliku o nutnosti poslat tělo do hrobu "zhuntovaný". On pak žil ještě dlouhých 14 let, ale v tomto filmu vypadá, jako by měl smrt na jazyku. UPDATE 26.12.2019 - Tím, jak je ten film do omrzení stále dokola reprízovaný v telce, zjišťuji, že už se mi vlastně moc nelíbí. Hromada věcí mi tam vadí, většina humoru mi zde přijde spíše nevtipná (což bude i dost souviset s tím, že už to člověk zná nazpaměť), a celkově se mi ta menzelovská laskavost a poetika začíná dost protivit, ale to by bylo asi na dýl. (07.05.2011)

Mnoho komedií může nabídnout pár hlášek nebo jednu dobře napsanou postavu. Tady se však Svěrák předvedl v životní formě a celý film je složený výhradně z kultovních replik, které jsou nejen vtipné, ale ještě se strefují do pomalu se rozpadajícího socialistického skanzenu, jenž už nefunguje ani na vesnici. Nejlepší možné herecké obsazení, které bylo k dispozici, tomu pak dává punc nepřekonatelného mistrovského díla. (27.12.2022)

Je to jasné, Zdeněk Svěrák je génius! Člověk extrémně produktivní, přitom snad každé jeho dílo je skvost! Ať jsou to filmové scénáře, divadlo Járy Cimrmana, nebo texty písní. Jeho humor je nezaměnitelný, tak laskavý, jemný a inteligentní, až zůstává rozum stát. A scénář k Vesničce je jeden z absolutních vrcholů jeho tvorby, jde tedy o dílo jedinečné! Dohromady s úžasnou režií Jířího Menzela a superhvězdným obsazením to dalo vzniknout jednomu z nejlepších filmů v československé historii a v oblasti komedií tomu nejlepšímu vůbec! Film, který jsem viděl (nekecám) alespoň třicetkrát a který mě stále dokáže odrovnat, ačkoli ho znám nazpamět (ačkoli tohle lze říct o většině vecí z pera Svěrákova – vedle všech her DJC ještě Marečku, podejte mi pero, Na samotě u lesa, Trhák, Kulový blesk, Vrchní prchni, Jáchyme, Obecná škola, Kolja a nově i Vratné láhve)! Přesto Vesnička nad ostatními mírně vyčnívá svou dojemnou laskavostí a atmosférou! Tolik kultovních hlášek, které vstoupily do obecného povědomí – pivo se „sedmého“, „ja celej se otáčet můžeš?“ „jeď do Pelhřimova.“,„to neděláš dobře, Jaromíre“, „vy jste se zase kochal.“……Vesničko má středisková je geniální dílo bez slabého místa! (07.01.2008)