Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (viac)Obsahy(1)
Vodič družstevného nákladiaku Pávek sa k svojmu závozníkovi, mentálne zaostalému Otíkovi Rákosníkovi, správa ako k vlastnému synovi, aj keď mu Otík spôsobuje samé problémy. Aj keď s ním po mnohých nehodách odmietne ďalej jazdiť, nedokáže ostať bokom, keď vidí, ako sa chalupár Rumlena z Prahy snaží Otíka pripraviť o rodičovský dom... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (982)
Skoro jasná jednička v českých komedií. Otík je neskutečně zábavný. Nikdy nezapomenu na tuhle hlášku Pane Pávek, já nechci k Turkovi. Už sem řek, po žních jdeš k Turkovi. Cože? Ke mě? Leda až pokvetou hrábě. Si je doma prohlídni, možná už mají pupeny. Je to snad jediný film, kde se mi docela i líbil Petr Čepek a Marián Labuda. ()
Mnoho komedií může nabídnout pár hlášek nebo jednu dobře napsanou postavu. Tady se však Svěrák předvedl v životní formě a celý film je složený výhradně z kultovních replik, které jsou nejen vtipné, ale ještě se strefují do pomalu se rozpadajícího socialistického skanzenu, jenž už nefunguje ani na vesnici. Nejlepší možné herecké obsazení, které bylo k dispozici, tomu pak dává punc nepřekonatelného mistrovského díla. ()
"Vo každým teleti si vedu agendu... co otec, jakej to byl bejk, co matka, jaká to byla kráva." Po ránu vyskočím z postele, posnídám rohlík, vyvenčím Karla von Bahnhof, trochu se pokochám při jízdě a spěchám do práce, abych pomohl Pávkovi zbourat Pražákovi sloupek. Po práci si dám pivo ze sedmého schodu, skočím si do kina na senzační rumunský film a popřemýšlím o prohlídce pelhřimovského krematoria. Jsem sice momentálně poněkud zaostálý, ale snad to na funkci nebude mít vliv a budu se moci u tohoto snímku ještě mnohokrát pobavit. ()
Neviem ale ceskoslovensku tvorbu moc nemusim. Ani neviem povedat cimto vlastne je.Akosi ma jednoducho nedokaze oslovit. Avsak...aj tu existuju vinimky a tou jej aj tato uzasna tragikomedia s krasnym koncom. Ten Oscar by bol namieste, ale nech sa amici aj so svojimi Cistymy dusami strcia do prdele. 10/10 ()
Pro mě určitě nejlepší československá komedie, která vystihuje život na vesnici v 80.letech 20.století. Když jsem se byl podívat v Křečovicích, kde se film natáčel,tak jsem tu vesnici prošel asi za půl hodiny. Většinu míst jsem poznal /kostel,náves,družstvo,škola,hospoda/ některé jsou opravené a mají nový vzhled a kvúli některým jsem musel zajet až do okolí Neveklova /Panský rybník,kde se natáčely scény s potápěním Turka a kde se natáčely scény z českého seriálu Návštěvníci/. Za mě 100% ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (111)
- János Bán (Otík Rákosník) uvedl, že při premiéře filmu ve Spojených státech amerických ho spolu s Mariánem Labudou (Pavel Pávek) kritika označila za Laurela a Hardyho východní Evropy. (JoranProvenzano)
- Když přijde zootechnik Václav (Jan Hartl) k Otíkovi (János Bán) poprvé na rande a přinese mu lístek na „vynikající rumunský film“, Otík se obléká a Václav pouští televizi. Jenže ve skutečnosti televizi nezapíná, na to by musel stisknout jeden z dolních spínačů. Vašek jen nadvakrát otočí točítkem, čímž televizi nadvakrát zesvětlí. Znamená to, že by televize musela už předtím běžet. Jenže Václav nemohl vědět, že by byla televize už zapnutá a ztmavená. (pjotri)
- Autorem myšlenky doktora Skružného (Rudolf Hrušínský) o tom, že „když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí“, nepochází z hlavy scenáristy Zdeňka Svěráka, nýbrž od herce Vladimíra Menšíka. Jednou v noci totiž zazvonil v bytě jejich společného přítele, režiséra Vladimíra Svitáčka, telefon. Na druhém konci byl Menšík, který telefonoval z restaurace při jednom ze svých proslulých několikadenních tahů, že mu došly peníze a potřeboval by půjčit, protože vrchní trvá na zaplacení poměrně velké útraty. Svitáček, který měl peníze schované na nákup nového auta, se bránil, ale Menšík právě tehdy pronesl větu o tom, že on jediný mu může půjčit. A když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí. Svitáček příhodu po letech vypravoval právě Svěrákovi a tomu se to tak zalíbilo, že ji ve filmu použil. (cundak)
Reklama