Posledná aristokratka

Rozhodol som sa tento rok dať ešte jednu šancu československej kinematografii. Alebo presnejšie, s návštevou kina. Akosi som nemal tohto roku šťastie na kvalitné československé snímky, no veci sa trošku zmenili po tom, čo som zistil, že film "Poslední Aristokratka" napísal a režíroval Jiří Vejdělek. Človek, ktorý je zodpovedný za filmy, ktoré sa mi veľmi páčili a preto som si povedal, že tomu dám šancu. Takže sme s manželkou kúpili lístky, posadili sa v kine a odchádzali sme konečne obaja spokojní. Tento film ma pobavil. A smial som sa na ňom skoro po celú dobu. Príbeh je jednoduchší, no humor ma skutočne vie veľmi dobre pobaviť. Mám rád postavy v tomto filme, pobavili ma jednotlivé situácie, no je pravda, že niektoré fóry boli tak trošku nasilu. Ako napríklad stratené plechovky arašidov. Mal som pocit, že to do filmu dávať ani nejako nemuseli. Okrem toho si myslím, že film sa musí odohrávať niekedy v období medzi rokmi 1990 až 2001. Dôvody sú tie, že jazdia ešte staré autobusy, auto nášho právnika a najmä keď sa pozerá cez okno lietadla na New York, dvojičky ešte stoja. Odhadol som to tak na rok 1995. Postavy sú podľa mňa vtipné. Kastelán Josef si snáď všetky scénky pre seba uchmatol a rovnako aj Pavel Liška ako hypochondrický údržbár. Ale mám rád aj pani Tichú a ako si postupne vybuduje priateľstvo s mladou Máriou. A ako sa rozhodnú všetci, že bude najlepšie zámok zachrániť. Okrem toho skvelé gagy ako napríklad nacistický záchod so špeciálnym splachovadlom. To je skutočne skvelé. Alebo aj scénka, kde Anna Polívková hovorí, že s aristokratmi nepocestuje lietadlom (dôvod neprezradím). Pre mňa ide o jednu z najlepších komédii tohto roku. Lebo som sa na nej skutočne najviac od srdca nasmial. Vejdělkov humor mi proste sedí. A teším sa, s čím príde nabudúce. Hodnotenie: A (27.10.2019)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,087,361▐ Vyumelkovaný zlepenec, kde umelosť dosť otravuje, vtipnosť dosť na silu, rovnako ako tie romantické etapy, bez poriadnej iskry. A popritom to ani nebol až tak strašný námet len ten výsledok. /40%/ (02.08.2020)

Aneb jak si newyorská rodina s českými kořeny, která by se ztratila i v Central Parku, najde cestu ke svému chátrajícímu rodovému sídlu v Čechách. Otec Hynek Čermák zámek Kostka získá po dlouhých letech díky svým šlechtickým předkům, s rodinou měl přijet jen na skok, ale nakonec si k místu v dezolátním stavu získají pevné pouto. Jak objevné. Humor nefunguje. Spočívá v českoamerických rozdílech, kdy jakože českost představuje trojice bodrých zaměstnanců, ovšem zvolená forma je zoufalá, romantická linka zbytečná, klasických hudebních skladeb bylo příliš. Mimochodem rodinka v Česku nikdy nebyla, ovšem mluví perfektní češtinou, mezi sebou i doma za oceánem mluví česky. Čermák není z masa a kostí, jen ze sebe sype kraviny, Dyková se pitvoří a objevuje kouzlo českého nezdravého jídla, její postava je otravná a ona ji ještě otravně hraje. Vejdělek mě už pár let dost nebaví. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. A pak hop a skok, najednou se vše až nečekaně snadno vyřeší, dosud nesvéprávná Dyková totiž zavelí k obratu a všichni budou spokojení. A já si uvědomil, že už je konec a že jsem se měl asi smát všem těm momentům, kdy úsečný kastelán odmlouval, hospodyňka do sebe denně lila domácí ořechovku nebo z nacistické koupelny řvala pochodová hudba. Nesmál. (10.04.2020)

Nechápu, kde Boček přišel na to, že by měl vedle kastelánování taky psát knihy, ta jeho předloha bude všeho naprostá sračka, soudě dle její filmové adaptace i toho, že tu látku dál roztahuje do dalších knih. Vlastně i nechápu, proč v roce 2012 někdo napsal knihu na téma tak bytostně spjaté s ranými 90. lety, dle vysokých prodejů celé té série se ale zdá, že české čtenářstvo, odjakživa milující humoristickou literaturu, se podobnými úvahami nijak nezatěžuje, hlavně když je u čeho se odreagovat. Osobně mi v tom filmu nepřišlo vtipné v podstatě nic, ty postavy jsou zcela stupidní, skoro mě to uspalo, jak jsem se u toho nudil, hraje v tom příšerná hudba, obsazeno je to samými notoricky okoukanými hereckými tvářemi, a celkově mám prostě problém s filmem, kde rodilé Američany hrají čeští herci mluvící dokonalou češtinou, protože prostě tenhle nepodstatný detail jaksi ignorovat nemůžu, a od filmů čekám trochu víc, než že jejich jedinou ambicí bude snaha pobavit (nadto humorem, jehož zábavnost v tomto případě považuji za velmi diskutabilní). U Vejdělka mě nijak nepřekvapuje, že se této pokleslé látky chopil, a osobně jsem se u Poslední aristokratky jen utvrdil v tom, že jeho další filmy lze s ledovým klidem ignorovat. (14.04.2021)

V kině jsme místo popcornu zakopávali o berle a na pánských záchodcích z kabinek vylézaly postarší dámy, aniž by se omluvily pánům stojícím u pisoárů :-) Aneb 40+ přišli do kina a já byl skoro nejmladší v sále. Nu, začal film a začlo to trochu skřípat - chápu, že se filmaři rozhodli ignorovat jazykovou stránku filmu, ale mně to vadilo. Rodilí Amíci plynule hovořící česky mi neseděli, a to většinou nebývám hnidopich. Úvod filmu pak tvoří poněkud dětinské a nejapné žerty na zpopelněné předky, ale smát se nebudete, za to vám skoro ručím. Vilhelmová přehrává a Pauhofová se nesvlíkla. Suma sumárum mě na filmu nejvíce bavilo trio sluhů, od mručivého kastelána, přes nasávající kuchařku po věčně nemohoucího údržbáře! Já pracoval na hradech a zámcích, a dokonce jsem býval kastelánem jednoho hradu, takže jsem se do těchto problémů a charakterů dokázal vžít maximálně! Po každé sezóně na hradě jsem měl fakt sto chutí zastřelit jakéhokoli návštěvníka, který se dobýval do hradu na štědrý den dopoledne. Nejen to, otázky typu "kde sou tady záchody" nebo "jak dlouho trvá půlhodinová prohlídka" byly na denním pořádku! A úplně nejhorší bylo, když přišli návštěvníci hrubě po konci otvírací doby, bušili do vrat třeba deset minut v kuse, pak otevřeli hubu a spustili to své: "My bychom jenom..." Tak to jsem už nervózně cpal náboje do bambitky po baronu Trenckovi a pouštěl rotvajlera Pepu z ohrady! Zpět k filmu - amíci byli naprosto nezajímaví, románek opravdu velmi zbytečný a spousta věcí ze života na zámku tak naivních a nezvládnutých, až mě mrzelo, jak dopadl film, který by mohl aspirovat na jednu z nej komedií poslední doby. Žel nestalo se tak. Přesto je to poměrně milý pohodový film, který neurazí. (26.10.2019)