Tunel

Tunnelen napodiv nie je film o divokej privatizácii z 90.-tych rokov, ktorá prebehla v našich končinách a stanovila tradíciu tunelovania až dodnes. Naopak, ide o klasický tunel a že je ich v Nórsku viac než dosť, hoci väčšina bez únikových východov. Film je dobrým katastrofickým zážitkom, chýba mu však napätie, ale prináša významné poučenie. Ak sa raz dostanete v Nórsku do úzkych, nepomôže vám pravdepodobne nikto. Veď to potvrdili týmto počinom samotní Nóri. (06.08.2020)

Další katastrofický snímek o smrtelné pasti v silničním tunelu používající tradiční dějovou šablonu, tentokrát z norské kinematografie. Opět vše začíná představování postav a jejich rodinných problémů a následnou nehodou. Zpočátku se děj hodně přibližuje americkému snímku ´Denní světlo´(1996), čímž pozici Sylvestera Stallona jakoby přebírala Elise, kterou si zahrála Ylva Fuglerud, coby dcera jednoho ze záchranářů. Netrvá ale dlouho a nakonec si to jde svou cestou. O napětí není nouze, dojde i k emočním scénám a po vizuální stránce není co vytknout. Značně však skřípe scénář. Bylo by to sice na delší stopáž, ale spousta věci tu prostě chybí. Není pořádně rozvinuto dění v centrále operačního střediska. Jedna telefonující operátorka a její šéf, který se jen přijde podívat na situaci a jedna jeho tiskovka je prostě málo. Zuří vánice, takže některá auta mají problém se k tunelu dostat, ale je o tom pouze malinká zmínka. V tunelu je situace každou vteřinou horší, ale záchranné složky nic nedělají a jen na něco čekají. Důvod ale není řádně vysvětlen. Mezi záchranáři je jedna krapet zápornější postava,  s jehož charakterem se výrazněji nepracuje. Celý příběh o zachraňování? No, jak se to vezme. Do tunelu vjede pouze jeden záchranář a to ještě jenom proto, že je tam i jeho dcera. Ano, výše zmíněná Elise. Snaží se zachránit ji s dalšími lidmi kolem ní a dvě malé děti. A to je vše. Samotné zakončení je také poněkud podivné. Norští filmoví tvůrci tímto snímkem ukázali, že něco takového po vizuální stránce natočit umí také, čímž Hollywoodu mohou konkurovat bez mrknutí oka, ale bohužel za ne zcela povedeného scénáře. Protože se děj odehrává těsně před vánočními svátky, stejně jako ´Smrtonosná past´ (1988) by se i tento snímek mohl považovat za vánoční. Výrazným katastrofickým snímkem se však nestane. (29.12.2020)

Nevzrušeně to plyne za clonou kouře a žánrových klišé, norské záchranné složky galantně přenechávají prostor sólo hrdinům a vy si při sledování možná uvědomíte, že existují katastrofy, při kterých je pro vás dobré, že vidíte světlo na konci tunelu. Asi netřeba připomínat, že kdyby v obchodech nedávali u pokladen igelitky, nic z toho by se nestalo.. (23.01.2023)

Pár těchhle dlouhých norských tunelů jsem projela a představa, že by se mi tam stalo něco podobného je vážně děsivá. Naštěstí v Norsku nebrázdí silnice takoví neotesanci jako u nás, takže jsem si mohla celkem v poklidu vychutnávat tu proměnu krajiny po výjezdu z tunelu, která byla mnohdy úplně neuvěřitelná... A teď ještě něco málo k obsahu filmu. Tvůrcům se povedlo velmi reálně vypodobnit celou havárii, což samozřejmě chválím. O něco horší už to bylo s příběhy zachráněných osob, v nichž se vyskytlo hned několik nelogických zádrhelů. Naštěstí nešlo o nic tak hrozného, aby mi to nějak zásadně pokazilo divácký zážitek. (65%) (08.01.2022)

Čakal som väčší nervák. Rozjazd pomalší, čo mi osobne nevadí, pokiaľ sa potom pekne pritvrdí, ale toto sa po celú dobu tak nejak šmochtalo, nič zas tak hrozné sa tam ani nedialo, aj keď tam bola citeľná snaha o reálne vykreslenie podobnej situácie. Žiaľ postupne ma čím ďalej tým viac sralo nekonzistentné tempo filmu, zbytočne prerušované pre film nepodstatnými postavami a scénami okolo nich, ako napr. neurotický debílek s malým Jozefom na tesle, fialový emo transsexuál alebo čo to malo byť, či syn starostu s neustále vypúlenými očami, ktorý sa silou mocou chcel hrať na záchranára a nakoniec, keď na to došlo, chytil facaka od betónového panelu a bolo vymaľované. Zato rozhovor malých detí uväznených v tuneli s operátorkou boli fakt na zimomriavky a hlavný hrdina sympaťák, to potiahli hore. (04.08.2020)