Na samotě u lesa

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě nijak neoslovil, a nemyslím, že je to pouze tím, že jsem mladší generace... Mělo to pár nápadů a docela dobrých hlášek, ale nic, co by mi přišlo opravdu vtipné, snad pouze mírně úsměvné. Konec mi přišel až moc unáhlený a nevšimla jsem si, že by jim tam v průběhu ten dědeček nějak zvlášť přirostl k srdci (snad krom těch dětí), takže to podle mě vůbec nemělo takový dopad, jaký to mělo mít. ~(2,3★)~ (24.10.2015)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

Apel na lidskost, výborná klasika a ve své době trefná satira, jejíž některé aspekty jsou aktuální dodnes. Ovšem to hlavní a základní - nejlepší filmová bitka všech dob! Řežba gerontů po pohřbu pana nebožtíka musí v každém správném chlapisku vyhánět adrenalin na maximum, škubat mu mozolnatými dlaněmi a zasít do něj pocit, že mnohé zmešká, když se okamžitě nezapojí. Beat the bastard (15.05.2012)