Na samotě u lesa

Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. (12.06.2008)

Ďalšia z českých komédií, v ktorej hodnotení sa rozchádzam s väčšinou. Nečudujem sa a ani ma to nemrzí. Na samotě u lesa je film vzniknutý z málokedy nefungujúcej spolupráce tria Menzel-Smoljak-Svěrák, témou vyhovujúci normalizačným cenzorom, oslovujúci nielen cimrmanológov, ale väčšinu Čechov, ktorí v ňom okrem zapamätateľných a v zahraničí ťažko pochopiteľných hlášok, nachádzajú i časť seba, pričom nie je rozhodujúce, či patria k Pražákom, venkovanom, šoférom, ktorých nesmie predbehnúť nikto na Trabante a pod. Film úspešný a napriek tomu chvíľami nudiaci. Film, na ktorom obdivujem iba to, že jeho popularitu nezničilo ani nekonečné reprízovanie na všetkých kanáloch. (15.01.2011)

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

Menzel a "svěrákovský" humor nejdou až tak dohromady. Vzájemně si překáží a jejich vzájemná koexistence brání většímu přesahu, na který jsem u Menzelových filmů zvyklý. Vyzkoušet si něco jiného, co režijně není až tak u Menzela obvyklé, je sice pěkné, ale natlačení "cimrmanovského" humoru nebylo až tak šťastné, alespoň ne pro mě. Jistě, legendárními hláškami se nešetří a herci jsou bezchybní, ale od poloviny jsem se u filmu vzhledem k jeho monotónnosti začínal nudit a závěr filmu mně připadal z kategorie odfláklých. Rovněž hudba byla taková až moc úzkostně melancholická, a čím více se film blížil k závěru, tím byl stále méně vtipný. 50% (07.09.2010)

Pěkně humorné i dojímavě poetické. Za normalizace nepohodlného Bohumila Hrabala sice vystřídala scenáristická dvojka z Divadla Járy Cimrmana, ale Svěrák se Smoljakem to zde Menzelovi rozhodně neskazili ani svou hereckou účastí. Je to typický film Jiřího Menzela z dob minulých, ve víru kouzla všedních dnů a zdánlivě obyčejných věcí. Osobitý děda a jeho výroky (Chčije a chčije...), nezapomenutelná rvačka na pohřební oslavě, ještě svéraznější mistr stavitel Lorenz, který ,,cihlu do ruky neveme, ale na slovo odborník je to vzatej" a řada nezapomenutelných momentů především uprostřed přírodních krás a prastaré chaloupky, i v společnosti zvířat. ,,Kdepák, to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Není divu, že tenhle útěk z přetechnizovaného světa oslovil spoustu diváků i v době svého vzniku. Pěknou civilní roli zde sehrál před svým odchodem do emigrace Jan Tříska. ,,Václave, proč nejsi moje žena?" . . . Nadčasová rodinná klasika. Navíc se tu v pozadí pěkně vyvíjí vztah rodiny se zcela neznámým člověkem jiné generace a prostředí. 85% (25.12.2018)