Na samotě u lesa

Menzel i Svěrák mají na svém kontě zdařilejší počiny. Film i po letech překvapí množstvím hlášek, které dávno zlidověly. Zápletka kolem chaty má být zdrojem humoru, ale ten rychle vyschne. Na Kemrovi je zase vidět, že v době natáčení ještě nebyl ve věku důchodce vyhlížejícího zubatou a přeliv to skutečně nezakryl. (02.04.2022)

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Jeden z těch filmů, které jsem měl samozřejmě kdysi rád, ale pro jeho nesnesitelně častou reprízovanost v televizi ho už znám nazpaměť, a nemůžu ho proto už vidět, protože čeho je moc, toho je příliš, jak se říká. Navíc mi je protivná i ta jeho nezměrná popularita u mainstreamového diváctva (a citování notoricky známých replik), jakož i pro mě nepochopitelná skutečnost, že v tom filmu dělají z 54 letého Kemra pomalu starce nad hrobem. A ne vše mi tam přijde jako až taková sranda - třeba to "mlynářovo vyprávění" historky o vodníkovi, kterou nikdo neslyší, nebo zvyk fotříka Lavičky neustále poučovat svoje děti, mi přijdou prostě jen trapné, a takových momentů je tam podle mě víc. (03.01.2022)

„Kozo, kozička, kanálie..“ Jsem si vědom, že svým hodnocením budu uvržen na samotku do lesa, leč pro několik neúspěšných pokusů oblíbit si tento Menzelův snímek si nemohu zkrátka pomoct. Důvody můžou být pečlivě artikulující Svěrákův Olda, spousta hluchých míst ve srovnání třeba se střediskovými Křečovicemi, nebo (teď píchnu politý limonádou do hnízda plného frustrovaných vos) mě prostě jen odradil ten příklon k cimrmanovskému humoru, který kulantně řečeno nevyhledávám.. (01.09.2008)