U Zlatej rukavičky

Jonas Dassler, 23 ročný, nemecký, filmový herec, HRÁ-tridsaťpäťročného, sériového vraha, Fritza Honku, keď už pácha tie najväčšie zverstvá v Hamburgu na začiatku 70. rokov, kedy si svoje všetky obete vyberá z neďalekého pohostinstva-U zlatej rukavičky, kam by mohol chodiť kľudne v šľapkách, kde sú samé šľapky... Je to strašne zvrátené, úchylné, perverzné, sadistické prasa, závislé od abnormálneho množstva litrov vypitého alkoholu, ktoré najprv naláka svoju korisť domov, do podkrovného bytu, keď pod ním totiž bývajú uštipační Gréci, čo sa onedlho budú sťažovať na nepríjemný zápach, ktorý sa šíri spoza jeho smradľavých dverí, a tým sa dostávam k citovanému „smradu” , čo je extrémne neznesiteľný, vzniká práve z toho, ako Honka zaobchádza so svojimi mŕtvolami, ktoré jednoducho-priamo vo svojej obývačke rozštvrtí, pílou rozreže končatiny, dôjde pritom i na hlavu, na úvod sa niečoho zbaví, ale väčšinou ostatné ľudské pozostatky skladuje, čím vytvára naprosto desivú a hrôzostrašnú totožnosť jedinca, ktorý nad svojimi činmi nemá vôbec žiadnu kontrolu, síce na chvíľu sa od nich totálne oprostí, pretože si nájde prácu nočného strážnika, ale o nejaký časový úsek tomu zase podľahne. Hlavným spúšťačom týchto beštiálnych udalostí mohlo byť aj protagonistvovo nadmerné pijanstvo, ktoré ho naštartovalo do samotných brán pekelných ! _ Ak sa vám náhodou ešte neurobilo nevoľno, či poprípade nemáte po celom tele samú husiu kožu, tak si pripravte extra pevnú myseľ a nervy si udržte na uzde, lebo režisér Fatih Akin si nikdy nekladie servítku pred ústa, a realistický naturalizmus necháva vyniknúť vo svojej celej kráse... ! Určite to nie je pre každého, aby mal na to vhodný žalúdok, stráviť porciu filmárčiny, z ktorej sa vám zatočí hlava ! PS: Mladý Dassler je na nespoznanie, alebo dnešným maskám sa medze nekladú, garantujem vám, že väčšie filmové hovädo ste ešte nevideli ! Jonas podal neuveriteľný herecký výkon, ktorý chce predovšetkým gigantickú odvahu. (19.10.2019)

„HAMBURK 1970. ČÁSTI TĚLA NALEZENÁ NA DVOŘE...“ /// Dalo by se říct, že je to celkem silná antifeministická uchylárna plná násilí, chlastu a vulgarit. Občas mám pocit, že film vznikl hlavně proto, aby provokoval. Záběry na hnusáka prožívajícího delirium, ženská s krámama v prdeli místo v rozkroku… no řekněte sami – nechci nikoho odradit, ale dobrou náladu si odsun neodnesete. Záběry jsou nevybíravý a celý je to spíš drsnej humáč než klasickej horor. A nejvíc je cejtit ten smrad. Fakt, ten smrad z jeho příbytku je všude kolem! Atmosférou, ale i vzdálenejma emocema mi to připomíná film HENRY: PŘÍBĚH MASOVÉHO VRAHA (1986). Není tady moc koho litovat (z mýho pohledu je to tady samá kráva a jeden vůl). A vlastně to ani nemá pořádný vyvrcholení. Stejně jako Trierův „JACK STAVÍ DŮM“ (2018) zaujme Fritz Honka fanoušky filmů o sériových vrazích a otrlý publikum. Ovšem ti na konci okamžitě vyjmenují aspoň 3 „drsnější“ nebo zajímavější snímky. Ale abych jen nekritizoval – i tady se najde několik zajímavých scén, na který se bude „s láskou“ vzpomínat. Třeba na song „Einmal Um Die Ganze Welt“ v podání Káji Gotta. Více zde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2016 napsal Heinz Strunka, neznám. 2.) Vybírám si jen holky bez chrupu (nemůžou mi ho ukousnout). A taky s hrbem (fláknu ji do čela a celou noc přiráží…). 3.) Konečně uvidím, že není škaredých žen, jen málo vypitýho alkoholu. 4.) Thx za titule „wauhells“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.10.2019)

Hamburk, 70. léta. Hodně silné kafe. Bourák Fritz se znetvořeným obličejem a umaštěnými vlasy se divákům usadí v hlavách na hodně dlouho. Doma má kromě dostatečných zásob chlastu tlející kusy ženských těl (starších prostitutek), smrad, který se postupně rozlévá domem, svádí na řecké sousedy a snaží se ho přebít vonnými stromečky. Své (minimálně) čtyři oběti si (kolikrát náhodou) vybral v ušpiněném pajzlu, do kterého chodí stejně zoufalé existence. Nejde jen o rozklad těl v jeho bytě, v rozkladu je celá společnost. Turecko-německý klenot Fatih Akin se obouvá do sociálních poměrů 70. let a předkládá obraz pokřivené společnosti. Někdo to vnímá jako grotesku, další jako sociální psychologické drama, mnozí jako totální zhovadilost, jiní jako přestylizované nic, já si beru od každého kousek, navíc já tam ten přesah viděl. Akin je furt na hraně, někdy i za ní, přesto dávám palec nahoru. O zlomeném antihrdinovi se toho moc nedozvíme, práce maskérů na něm byla důkladná (mimochodem ho hraje teprve třiadvacetiletý docela fešák). Ano, ledabylé svlékání mrtvých obézních prostitutek nemá být sranda, já se ale celkově bavil. Pardon. (08.04.2020)

Už jste někdy viděli film, kde vám byly všechny postavy odporné a dokonce se vám během něj zvedl aspoň jednou žaludek? Já určitě ne, a protože zde se mi to stalo, už proto se tenhle film zařadí hodně vysoko v mých neotřelých a nezapomenutelných filmových zážitcích. A přitom je to vlastně tak prosté. Hlavní hrdina je odporný shrbený loser, kterému se ani nepostaví přirození, když dojde na věc, a tak si sem tam svůj vztek vybíjí na těch nejošklivějších ženách, které shání ve své oblíbené putice, a které jediné jsou ochotny jít s ním do jeho odporného bytu. A neštítí se ani vražd. Tohle byla taková syrová, zvrácená a svými detailními záběry opravdu nechutná úchylárna, že mě to přikovalo do sedadla a nepustilo dřív než se závěrečnými titulky. Film jako dělaný pro festivalovou pozdně večerní projekci, která tomu dodala tu správnou atmosféru. Naprosto skvělý a ve všech směrech uvěřitelný výkon zde předvádí v hlavní roli Jonas Dassler, kterého tímto začnu podrobněji sledovat, ale vlastně všichni herci jsou tak skvělí a reální, že to bylo až děsivé. Každopádně byť je to mega úchylárna a možná budu v menšině, hodnotím nadprůměrně, protože když mě něco takhle baví, nemůže to být špatné. [27. Art film Fest Košice] (18.06.2019)

FIlm, po jehož skončení jsem jen krčil rameny "no a co", ale po té smršti převážně odsuzujících reakcí mám spíš tendenci jej obhajovat. Na rozdíl od tezovitých festivalovek s průhledným statementem je Zlatá rukavice doopravdy provokující dílo, které před vás bez vetších vysvětlivek a návodných ukazatelů staví pečlivě inscenovanou brutální řezničinu, nechutný červivý eklhaft, s nímž se prostě musíte vyrovnat sami. Nepokrytě hororová, výsměšně exploatační stylizace není jen nihilisticky pobuřující, ale dává smysl i coby autorské ztvárnění vraha coby monstra, které v Akinově paměti a fantazii (režisér sám jako dítě bydlel v Hamburku kousek poblíž) odmala setrvává jako odporný děsivý bubák. Recenze filmu z 69. Berlínale: http://cinepur.cz/article.php?article=4561 (16.02.2019)