U Zlatej rukavičky

Jonas Dassler, 23 ročný, nemecký, filmový herec, HRÁ-tridsaťpäťročného, sériového vraha, Fritza Honku, keď už pácha tie najväčšie zverstvá v Hamburgu na začiatku 70. rokov, kedy si svoje všetky obete vyberá z neďalekého pohostinstva-U zlatej rukavičky, kam by mohol chodiť kľudne v šľapkách, kde sú samé šľapky... Je to strašne zvrátené, úchylné, perverzné, sadistické prasa, závislé od abnormálneho množstva litrov vypitého alkoholu, ktoré najprv naláka svoju korisť domov, do podkrovného bytu, keď pod ním totiž bývajú uštipační Gréci, čo sa onedlho budú sťažovať na nepríjemný zápach, ktorý sa šíri spoza jeho smradľavých dverí, a tým sa dostávam k citovanému „smradu” , čo je extrémne neznesiteľný, vzniká práve z toho, ako Honka zaobchádza so svojimi mŕtvolami, ktoré jednoducho-priamo vo svojej obývačke rozštvrtí, pílou rozreže končatiny, dôjde pritom i na hlavu, na úvod sa niečoho zbaví, ale väčšinou ostatné ľudské pozostatky skladuje, čím vytvára naprosto desivú a hrôzostrašnú totožnosť jedinca, ktorý nad svojimi činmi nemá vôbec žiadnu kontrolu, síce na chvíľu sa od nich totálne oprostí, pretože si nájde prácu nočného strážnika, ale o nejaký časový úsek tomu zase podľahne. Hlavným spúšťačom týchto beštiálnych udalostí mohlo byť aj protagonistvovo nadmerné pijanstvo, ktoré ho naštartovalo do samotných brán pekelných ! _ Ak sa vám náhodou ešte neurobilo nevoľno, či poprípade nemáte po celom tele samú husiu kožu, tak si pripravte extra pevnú myseľ a nervy si udržte na uzde, lebo režisér Fatih Akin si nikdy nekladie servítku pred ústa, a realistický naturalizmus necháva vyniknúť vo svojej celej kráse... ! Určite to nie je pre každého, aby mal na to vhodný žalúdok, stráviť porciu filmárčiny, z ktorej sa vám zatočí hlava ! PS: Mladý Dassler je na nespoznanie, alebo dnešným maskám sa medze nekladú, garantujem vám, že väčšie filmové hovädo ste ešte nevideli ! Jonas podal neuveriteľný herecký výkon, ktorý chce predovšetkým gigantickú odvahu. (19.10.2019)

Pozérsko-hipsterská omalovánka s líbivýma písničkama. Vyhýbal jsem se tomu jak čert křížu, ale furt mně to někdo hajpoval, tak jsem nakonec neodolal. Co kdyby, že? Ale je to přesně takový, jaký jsem to čekal.  Z kdysi šokantních exploiťáků se stal hipsterskej mainstream pro hýkající fcb publikum. Ovšem voják Norbert byl skvělej, to byl fakt impozantní a uvěřitelnej zmrd. (27.10.2022)

Hamburk, 70. léta. Hodně silné kafe. Bourák Fritz se znetvořeným obličejem a umaštěnými vlasy se divákům usadí v hlavách na hodně dlouho. Doma má kromě dostatečných zásob chlastu tlející kusy ženských těl (starších prostitutek), smrad, který se postupně rozlévá domem, svádí na řecké sousedy a snaží se ho přebít vonnými stromečky. Své (minimálně) čtyři oběti si (kolikrát náhodou) vybral v ušpiněném pajzlu, do kterého chodí stejně zoufalé existence. Nejde jen o rozklad těl v jeho bytě, v rozkladu je celá společnost. Turecko-německý klenot Fatih Akin se obouvá do sociálních poměrů 70. let a předkládá obraz pokřivené společnosti. Někdo to vnímá jako grotesku, další jako sociální psychologické drama, mnozí jako totální zhovadilost, jiní jako přestylizované nic, já si beru od každého kousek, navíc já tam ten přesah viděl. Akin je furt na hraně, někdy i za ní, přesto dávám palec nahoru. O zlomeném antihrdinovi se toho moc nedozvíme, práce maskérů na něm byla důkladná (mimochodem ho hraje teprve třiadvacetiletý docela fešák). Ano, ledabylé svlékání mrtvých obézních prostitutek nemá být sranda, já se ale celkově bavil. Pardon. (08.04.2020)

Jeden z těch filmů, na něž je třeba se naladit, pokud jde o to správné slovo. Již úvodní likvidační scéna beze slov dá najevo, co diváka čeká. Chlast a zmar. Poměrně rychle jsem si vzpomněl na filmy R. W. Fassbindera, na jeho sociální špinavá dramata plná postav z okraje společnosti. Hamburská čtvrť St. Pauli - sex kina a kluby, šantány, nevěstince, pajzly - má přesně takové obyvatele. Chabá výplata propíjená v zaplivaných hospodách stačí jen tak tak k mizernému přežívání. Fritz Honka byl jedním z těch, jejichž neblahé dětství stálo za budoucími zvrhlostmi, kterých se dopustili. Syrový snímek neodpuzuje otevřeným gore, protože to jde mimo kameru, ale celkovým laděním, atmosférou, prostředím i postavami. Co se týká vraždění, tak jednou z nejsilnějších scén je škrcení oběti, které se zdá nekonečné. Milovníci alkoholu možná po skončení filmu zkusí přehodnotit svůj postoj k němu. (31.12.2019)

Samoúčelná sázka na odpornost. Nejnechutnější v tomto případě nejsou zvrácenosti, které Honka svým obětem provádí, protože ty se odehrávají celkem logicky mimo záběr, ale k zblití jsou tady především postavy odhalující věci, které nechcete vidět a pronášející věty, které nechcete slyšet. Někdy to vychází, jindy zase ne. Jako portrét film každopádně příliš nefunguje, protože mu chybí komplexnější pohled na hlavní postavu, což je škoda. Každopádně Dasslerův výkon stojí za pozornost a málokdo by řekl, že se pod zdeformovanou maskou opilého úchyla skrývá čtyřiadvacetiletý hezoun, čímž skládám hold i maskérům. Ale to na víc než na lepší průměr nestačí. 60% (15.05.2020)