Free Solo

Doslova dechberoucí záběry a podivný kluk s nepochopitelnou vášní. Kromě lezení se dokument soustředí na psychologický portrét, který se ze vzpomínek, starých fotek, rozhovorů i současnosti poskládá s velkou přesností. Možná až příliš. Přece jenom, točili to jeho kamarádi a horolezec je sice zvláštní brouk, ale hloupý není. Takže zvažuji, nakolik do těchto intimnějších částí pustili stylizaci a předem promyšlený záměr. Když vypráví, jak se v jeho rodině lidé neobjímají, on se to tedy musel naučit až v dospělosti a podkresové fotografie z dětství ukazují jeho jako okatýho kluka, který s láskou objímá svého otce…. Každopádně měl velké štěstí. Za slečnu, kterou si překvapivě našel, by měl děkovat. Tak hezké, milé, tolerantní a laskavé stvoření se nevidí. Otázkou, jestli pro ni je on ta nejlepší možná volba. SHRNUTÍ: Asi jeden z nejúžasnějších výkonů, co jsem kdy viděla. Ale na vlastní oči bych ho vidět nechtěla. (21.05.2019)

Pro mě to není jen o člověčích limitech které jsou nepochopitelné ale i o psychice a nahlížení do duše, důvodech motivace (deprivace citovosti a bezpodmínečnosti v dětství) Viz amigdala , obrněnost , necitlivost jako podmínka lezení.Myslím že to jde ale i jinak...viz tfreediving... Hodně podnětné.... (27.03.2019)

Z tohodle mi bylo psychicky špatně. Jasně, od startu se vědělo jak to dopadne, ale i tak jsem se několikrát přistihl, že skoro nedýchám z představy být na jeho místě. Kurva, vždyť ten člověk vylezl na horu kilometr strmou jak čurák pod čtyři hodiny. Bez jištění. Prostě over the fuckin limit. 5* a.k.a 100% (13.10.2019)

Podobných dokumentů existuje více. I v pečlivém focusu na charakter protagonistu. Free Solo z nich lehce vyčnívá grafikou a hudbou (Beltrami z toho nenápadně dělá nejnapínavější thriller roku), a VÝRAZNĚ Honoldovým výkonem, který už se vymiká zdravému rozumu a je něčím daleko větším než sportem. Koukat se na to “live” by ani nešlo. Už takhle, s vědomím jak to dopadne, jsem se potil. Oscarová výhra v dokumentární kategorii mě moc potěšila, i proto, že horolezectví nebylo dlouho uznáno jako disciplína hodna Olympijských her (poprvé se na nich objeví v roce 2020). Ono to bylo naopak - to Olympijské hry nebyly hodny horolezectví. [Palace Cinemas, Brisbane] (25.02.2019)

Zajímavej člověk ten Honnold. Škoda jen, že většinu času leze na nějakou přiblblou skálu. Zámořská fascinace tímto neuchopitelným lezcem je nicméně pochopitelná. Velký příběh nezdolného lidského ducha, vůle k boji a překonání svých limitů je pochopitelně naprostá mana pro všechny motivation freaky, kteří potřebují velké lidské příběhy, aby je to donutilo něco dělat. Skvěle však s tím pak kontrastuje Honnoldova naprostá neschopnost sebeprezentace, uzavřenost a odzbrojující pragmatická upřímnost, která v zemi běžící na mantře expresivního sebevyjádření musí působit jako takřka mysteriózní element, jakkoli třeba u nás je podobných lidí plný Barréčko. Úmorné pokusy o komunikaci s jeho průměrnou, nezajímavou a trošku připitomělou přítelkyní vás pak alespoň identifikují na které straně stojíte. Protože tak trochu podezírám tvůrce, že ona tam je jako identifikační element pro diváka. (13.08.2019)