Tiché miesto: Časť II

Pšt! Slepé mimozemské kreatury osidlují zeměkouli už druhým rokem a stále je nejlepší obranou proti jejich smrtícím nájezdům nedělat hluk. Jejich mimořádně senzitivní slechy zná Emily Blunt a její relativně pustou krajinou putující rodinka za bezpečím naprosto dokonale. Nyní k sobě do party přizvali Ciliana Murphyho a na ty bestie si pořádně vyšlápli. Společně zachytili rádiový signál, který dává určitou naději na přežití. Jednička sklidila komerční ohlas, proč tedy nepokračovat ve výdělku. Vznikla dvojka, sice bez Johna Krasinskiho před kamerou (nepočítáme-li úvodní rekapitulaci apokalyptických událostí za jeho přítomnosti), ovšem s Johnem Krasinskim za kamerou a v tvůrčí a produkční permanenci. Michael Bay coby šéf své produkční společnosti pokračování taktéž náležitě posvětil. A poměrně nelehkým úkolem bylo pokračování posunout do oblasti nejapných diváckých překvapení. S politováním musím oznámit, že žádné mimořádné inovativní překvápko se ve druhém dějství neurodilo. Kreatury nenosí roušky a respirátory, do bister a restaurací chodí v klidu neočkované a pro nějaké scenáristické rozvolnění mají svá osobitá pravidla. Oproti tomu je Emily Blunt nemálo ustaraná, aby zdravotní klima umožnilo filmu jejího manžela v kinech zabodovat, až má občasně na čele zduřelou žílu. Film si na květnaté dialogy nepotrpí, obsahuje několik pasáží beze slov, které v sobě mají ostrou nálož napětí a působivosti. Najde se i porce nedomyšleností a film nemá povedený závěr, nebo mně nepřišel zajímavý. John Krasinski se ukazuje být schopným režisérem, scenáristicky už tolik neexceluje. Technické zázemí filmu je na patřičné úrovni, líbilo se mně, že film není ponořen do tmy a nebojí se bojovat s kreaturami ve dne. Dvojka má jen standardních 90 minut, tudíž má poměrně spád a nestihne vyloženě nudit, je mládeži přístupná, takže gore nemá prostor, navíc námět má tendenci být vyčerpaný jedničkou, přičemž scénář na něj víceméně urputně navléká scénky a scény rodinky v ohrožení, načež to celé zakrnělo v horor v očekávaných mantinelech. 6/10 (07.07.2021)

Mně obsazení Kyliána sedlo! A mohla bych ho vidět častěji otrhaného, zarostlého, smradlavého... Jednohubka, ale vydařená, která podle mě jedničce výrazně neuškodila. Skok do loďky byl sice úsměvný, tady se nabízí popis reálné scénky, kterak jsme jednou na přehradě pomáhali nastoupit z vody na bárku kamarádovi, který o to stál a kterého jsme nalití svorně několik desítek minut tahali za plavky, on řval jak eunuch, ale nakonec se to podařilo a i s vlnou provázející labilní rovinu žuchnul do kocábky, odřel si do krve bok, hlavou narazil do protější stěny, chvíli zůstal ležet a než jsme se začali třískat smíchy, skočil zpátky do vody. Čili to, co předvedla mladá se starým s lanem kolem krku, byl úlet nehodný tohoto bijáku, nicméně Emily je stále podmanivě okouzlující, dokonalá a jako máma přesvědčivá, slečna v hlavní roli to do krásy a sympatie nevybere nikdy, v rámci trendy posilňování ženských pozic ve filmu pochopitelně musela být ona tou, která všech zachrání, ale budiž.  Tahle dvojka má potenciál diváky oslovit a důstojně pobavit. Pokud do toho půjdou dál, vadit mi to nebude. Téma je perfektní, vyrazit se z toho dá pořád mnohé, bude se trochu špekulovat, to jo, ale proč ne? Kdo má doma dětský pokoj, se u toho pobaví vždycky. (06.07.2021)

Mne sa táto sága pre hluchonemých nepáčila ani v jednotke a dvojka ma neohúrila už vôbec. Akcia na začiatku, akcia na konci a medzitým 80 minút šepkania a ticha. Do toho ticha ale z času na čas zareve šialený syn a ja byť jeho matka, nechám ho tým príšerám. Neskutočne mi šiel na nervy. Musím ale pochváliť dobrú hudbu, tá vedela vystupňovať napätie. Žiaľ po tom napätí prišlo potom málo a príbeh to nemá v podstate žiadny. (09.06.2021)

"Pidlooká, ušatá, sympaticky zubatá... Kdo si prdne, toho slupne, držet hubu je teď nutné!" První část tísnivá i děsivá, tu bych nepřežil. V noci hlasitě chrápu, při jídle děsně mlaskám a při sexu funím o sto péro. Tiché místo 2 bych dal na pohodu. V jedničce stačilo si jen uprdnout a během pár vteřin už se ze všech stran řítily dva tucty hladových příšer, ve dvojce už to ušatozubatci měli na háku. Maminka hrdinka se synáčkem nerdem, pidlouchou dceruškou a s ukňouranou vetřelčí svačinkou v zavinovačce, ti všichni oroštovali volume na max. Dupali jako sloni, řvali jako na lesy (viz hnáta v železech) a ze zbraní imrvére stříleli, jak u Verdunu. Až po půlhodině se vždy přiloudala jedna jediná příšera, otrávená a nevrlá, že ji kraválem vytáhli z brlohu. Hřebičkem do mé divácké rakve bylo jachtaření. Takže: zkonstruovat kosmické koráby a proletět k nám stovky světelných let, to mimozemšťané umí. Aby pak víc jak rok seděli u vody na chlupatých ufoprdelích a marně slintali nad lidským masíčkem na ostrově, kam přece nemůžou, protože neumí plavat! A co použít nějaké to příruční vznášedlo z jejich raketoplánů nebo nedejbože nějakou jachtu v přístavu? Rok je to nenapadlo. Dokud na jednu loďku příšera omylem nespadla :-)). Holt uši jako slon, zubů plnou hubu, ale v hlavě vymeteno, IQ ušaté tykve. (19.06.2021)

"There are people out there. People worth saving." ______ Narozdíl od prvního dílu už pokračování hororové hitovky 'Tiché místo' sice nemá onen signifikantní moment překvapení, ale stále jako málokterý žánrový souputník neskutečně inovativně operuje s diegetickými prvky a normativy postapokalyptickýho mikrosvěta, kde byť jediný rámus znamená okamžitý ortel smrti. Režisér a scenárista John Krasinski, manžel jedné z protagonistek Emily Blunt, navazuje přesně tam, kde jednička kontroverzně skončila, a jako minule opět nabízí velice konzistentní a z hlediska koncepce nesmírně originální žánrovou podívanou - ačkoliv je oproti předchozímu dílu míň komorní, zato víc akčnější a všeobecně dobrodružnější, díky čemuž divák společně s protagonisty zkoumá kontury onoho fikčního univerza a prohlubuje tak jeho kuriózní komplexnost. Akorát místo dospělých, kteří byli u kormidla v prvním díle, nyní v mnoha případech přebírají otěže děti, na kterých stojí jak příběh, tak i herectví - k nim se připojila herecká posila v čele s irským sympaťákem Cillianem Murphym, který si celý film mimoděk a zcela legitimně krade pro sebe.... 'Quiet Place Part II' má nesčetný množství superlativ který nelze vynachválit, ale stěžejním gró je opětovně doopravdy geniální práce se zvukovou složkou a principem ticha, s čímž se automaticky pojí perfektní využití šponování napětí umocněné bravurním soundtrackem Marca Beltramiho - divák je posléze sám připosrán strachy, aby pod nátlakem adrenalinu nevydal byť jedinou hlásku - což platí dvojnásob pro neuvěřitelně napínavý finále, z něhož jsem si málem urval obě koule.... Tenhle filmový experiment by si upřímně řečeno nejlíp zasloužil samostatnou seriálovou adaptaci od Netflixu - nejen z toho důvodu, že expanze tohoto dystopickýho univerza má nezměrný potenciál - navíc metráž 97 minut je pro celovečerák kurevsky málo. Snímek se samozřejmě nevyhne typickým žánrovým klišé ani scenáristickým koninám, který jsou fakticky jedinou vadou na kráse, ale nehledě na negativa je druhá část 'Tichého místa' bez jakýchkoliv pochyb nadstandard hororovýho žánru, nezapomenutelný akustický zážitek, a celkově plnohodnotný sequel tematizující sílu lidský rezilience, na jehož závěrečný akt se mimořádně těším. Lepší rodinný film který je zároveň alegorií o tom, že děti jsou patrony budoucnosti a médium zvaný rádio umíráček rozhodně nehlásí, letos nehledejte - myšleno (ne)ironicky.... // VERDIKT: svět patří dětem. 8,6 decibelů z 10 // (06.07.2021)