The Haunting

Silný zážitek plný strachu, děsu, ale hlavně vlastních kostlivců ve skříni, které se po celou dobu seriálu na sebe nabalují a pak propuknou v jeden velký emocionální vír plný viny, odpuštění a porozumění. Špičkové drama zabalené do luxusního hororového balení. Prostředek seriálu je neskutečný. I přes ten trochu komplikovanější konec je to plná palba, protože takových projektů moc nevzniká. P. S. i kdyby tam byla skutečně jen ta jedna dějová rovina toho strašidelného domu, věřím, že by z toho byla nadpůrměrná wanovka, která utrží v kinech půl miliardy. (07.11.2018)

Kto tu dával takéto hodnotenie, snáď deti čo sa boja ducha pod posteľou? Veď tu nie je takmer nič strašidelné, okrem príšerného detského kriku. Raz za časť niekto zabúcha na stenu alebo sa mu prevrátia oči. Okrem jedného skvelého bubáka v štvrtej epizóde a pár škaredých duchov inak sledujeme len kostrbaté dialógy v jednej rodine, kde chýba akákoľvek strašidelná atmosféra. Horor, ktorý nemá vystrašiť, ale len vzbudiť divný pocit, to bol ten zámer? Celkovo to bolo strašidelné tak na 20 percent, zvyšok je rodinná dráma. Najlepšia a jediná naozaj dobrá časť bola piata, kde sa vyriešila otázka ženy s ohnutým krkom. EDIT: Po 2. sérii ešte znižujem hodnotenie, nakoľko z hororu to prešlo na lesbicko-gotickú romancu. Takéto melodrámy si Netflix môže strčiť. (02.11.2018)

The Haunting of Hill House je pro mě osobně příjemným překvapením. Hororový žánr až na pár výjimek téměř vynechávám a hororové sériály mě už skoro vůbec nelákají. O to větší radost mi tento desetidílný seriál udělal. Flanagan ukázal, že mu žánrové řemeslo není cizí a vykonstruoval perfektní mozaiku hororovo-psychologických jevů, kde hlavní roli hrají rodinné vztahy výborně napsaných a zahraných postav. Laciné lekačky jsou omezeny na minimum, aby dokázaly vždy v pravý čas překvapit a notně okořenit místy uvadající děj. Hluchých míst je ale i díky tomu po málu. Za to může především styl vyprávění příběhu, kdy se prolínají časové linie a také úhly pohledu na danou situaci. Škoda je, že vrchol seriálu přichází mezi díly 6-8. Finále mě pak lehce zklamalo. Nezbývá ale nic jiného než uznat, že Netflix stále boduje a Haunting of Hill House je nefalšovaná pecka. (13.11.2018)

Původně jsem tu měla komentář ohledně série Hill House, ale poté, co se tvůrci rozhodli seriál rozdělit na více částí (kde žádná z nich nemá nic společného s tou předešlou), nemohu jinak než komentář pozměnit a napsat tak své názory zvlášť k jednotilivým sériím. Původně jsem si myslela, že už mě nic tak jako právě Hill House nesebere, ale spletla jsem se. Bly Manor (stejně tak jako Hill House) je naprostá emoční bomba, která vás pomalu ale jistě ve finále rozcupuje na kousky. Nemohu jinak, než udělit všech pět pohromadě. Mike Flanagan a spol vědí, jak na to. Jestli tedy očekáváte strašlivý horor nadupaný lekavými scénami nebo nebezpečné prostředí, kde se to duchama a démonama jen hemží, raději si na sledování najděte něco uplně jiného. The Haunting je hlavně o propracování postav a jejich příbězích. Duchové v těchto vyprávěních, jsou bráni totiž uplně jinak. Ne každý duch musí mít fyzickou podobu a strašit vás. Může to být vaše vzpomínka, stará fotografie vašeho kamaráda, nebo vlastní odraz v zrcadle. Vše se tak nějak staví spíše na té emoční stránce, kdy pak máte z celkového děje daleko lepší zážitek a prožitek, ponevadž se dokážete s postavama pěkně přirozeně sžít. Já jsem z kolekcí příběhů The Haunting naprosto nadšená a doufám, že se brzy dočkám i třetí řady. - "More important than the horror for me, is always the human drama. If we loved these characters and if we truly could empathize with them on a personal level, we wouldn't be able to stop ourselves for being afraid for them." - Mike Flanagan (22.10.2020)

Když hned zkraje přijmete, že Mike Flanagan (viz taky výborný Oculus) využívá hororového rámce k napínavému vyprávění o zpracovávání rodinných traumat, hledání důvěry (příběh ženy, které nikdo nevěří, že se opakovaně stává obětí útoků. je velmi up to date) překonávání strachu a hledání domova (tzn. rodinná historie oproti jiným hororům neslouží pouze jako záminka k lekačkám - jde především o ni, strach vychází zvnějšku), můžete si pak užívat psychologicky přesvědčivé drama, vrstevnatou vyprávěcí strukturu s hladkými (vizuálními a zvukovými) přechody mezi minulostí a přítomností, skutečností a představami, i strašení „ze staré školy“, založené na vnitrozáběrové montáži a znepokojivém pohybu v různých plánech obrazu. Některé scény jsou sice natočené vcelku tuctově (dialogy typu záběr/protizáběr) a závěr s nedotaženou metafikční rovinou trochu doplácí na přehnané ambice a stopáž (každý z dílů, zpravidla vázaný na hledisko jedné z hlavních postav, má své opodstatnění, ale mnohé z nich by mohly být klidně kratší), ale v souhrnu jde o režijně i herecky velmi suverénně zvládnutý počin a jedno z nejpříjemnějších letošních seriálových překvapení. Šestá epizoda, sestávající z několika choreograficky i významově komplexních mnohaminutových záběrů, pak z řemeslného hlediska patří k vrcholům Quality TV jako takové. (15.10.2018)