Bolesť a sláva

Osobní zpověď jednoho z nejlepších a největších španělských režisérů současnosti. Moc se tady ale nedá mluvit o něčem nadčasovém, dech beroucím nebo jednoduše skvělém. Je to komorní a malý film, který nám nedá nic moc více než nějakou menší autobiografii na plátně v roli se sympatickým Banderasem a víc už asi nic. Ten herecký výkon je k hlavní k hodnocení a on má svou sílu. K tomu celému i hezké rozuzlení v rámci vyvrcholení příběhu skoro až s mindfuckem a plot twistem. Pouze to a pranic víc. (28.01.2020)

Bohužel se musím přiznat, že je to můj první Almodóvarův film, který jsem viděla. I když některé jsem podle názvu zaregistrovala, ale neviděla. Bolest a sláva pro mě rozhodně nebyla ztráta času a rozhodně chci vidět něco dalšího z jeho tvorby. Herecké výkony se mi líbily, všichni byli skvělí, ale za sebe hlavně oceňuji Antonia Banderase, protože v takovéhle roli jsem ho ještě neviděla. Celkově film byl plný emocí, zajímavý, pěkný ... má prostě určité kouzlo. (29.05.2019)

Salvator Mallo, filmový režisér, který stále zůstává tvůrčí, ale kterému jeho pochroumané zdraví a tudíž i psychika nedovolují znovu usednout do režisérského křesla, se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a ke své zesnulé mamince. Ačkoli ho trápí mnoho fyzických bolestí a v životě se rozloučil s mnoha lidmi, touto ztrátou trpí více, než je ochotný si přiznat. Ať už ve svých vzpomínkách, ve své tvorbě, nebo v reálném životě, Salvator se vrací k lidem, kteří pro něho něco znamenali. Právě tyto scény jsou nejintimnější, nejdojemnější, a dodávají filmu neobvyklou jemnost. Je potřeba také vyzdvihnout dekor, hru s barvami a to, jakým způsobem je Almodóvar zakomponovává do každého záběru. Od efektu kresby do vody v úvodních titulcích, přes barevné a strakaté oblečení, k různým mozaikám (modrá bazénová mozaika podobná kuchyňským kachlím). Celkově se jedná o vizuální a emotivní pohlazení po duši s poměrně překvapivým koncem. (15.02.2020)

Nejsem rejžův fanoušek, takže nepřipraven na pomalé tempo se mi první půlka dost vlekla, byla pomalá, trochu nudná a zaujal mě akorát Banderas jak mu to seklo. Najednou je konec, druhá půlka utekla jak voda a já čumím, jak mě ty barvy, křehkost filmu i netradičně jemně hrající Banderas dostaly do kolen. (26.09.2019)

No jo, každý tvůrce má svůj Amarcord. Poklidně plynoucí snímek s několika emocionálními scénami, metodicky dávkovanými. Almodóvar dobře klame tělem, že je na tom úplně stejně jako postava Antonia Banderase, aby vás pak odzbrojil obrazem z dětství a hlavně závěrem (je o filmu a žvotě, jak jinak). Předchozí režisérův film jsem neviděl a po té rádobykomedii z roku 2013 je to zase pořádnej biják. 70%. (02.01.2020)