Bolesť a sláva

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

Pedro nám stárne - a už dávno to nie je to, čo bývalo :( Zlatá éra Pedra Almodóvar je už asi za nami, hoci oproti jeho dvom posledným filmom (Julieta a Los amantes pasajeros) to bol aspoň čiastočný návrat k jeho predchádzajúcemu majstrovstvu. Atmosféra filmu bola typicky almodóvarska - a to bolo na tom to najlepšie. Koncept kontrastu medzi dvomi životnými etapami Salvatora sa mi páčil, aj keď som čakal nejakú zaujímavejšiu pointu (táto bola skôr taká light poetická). Každopádne, napriek zaujímavému scenáru, som čakali niečo oveľa lepšie a svižnejšie. Občasný lyrický pátos tomu tiež moc nepomohol. A pritom to zozačiatku vyzeralo celkom nádejne... Nuž, od Pedra sa asi už niečoho výnimočného zrejme nedočkáme (aj keď by som sa v tomto naozaj rád mýlil). (14.09.2019)

Nesmírně lidský film. Vypráví zdánlivě obyčejný příběh bez nějakých dramatických zvratů a přesto se v něm zrcadlí celá hloubka života, vše, co je v něm opravdu podstatné. Poklidná nebo spíš harmonická atmosféra vyprávění je skloubená mistrovsky s dokonalými filmovými záběry. V závěru působí snímek až kontemplativně a doznívá v člověku ještě dlouho po závěrečných titulcích. (04.03.2023)

I kdyz mam Almodovara velmi rada, tento film je chvilemi na 5* ale chvilemi se propada kamsi na 3*. Chvili me velmi bavi, dalsi chvili me nebavi a ztracim pozornost. Na vice jak na 4* to u me neni. Co se mi ale na techto filmech libi je barevnost, laska, lidskost, laskavost a take dotknuti se dulezitych temat / starnuti, zavislost, vztahy.... (17.09.2019)

ARTE POPULAR /// Už i Pedro Almodóvar dospěl do bodu, kdy je spíš než na cokoliv jiného čas na 8½: Film o filmaři, který neví, co točit, nebo dokonce zda vůbec, ale ví moc dobře jak: Překvapuje mě že ne pracuješ. Vždy jsem si myslela, že jsi jeden z těch, co neodejdou do důchodu. / Já taky. To v duchu nutkavého modu operandi. Příběh o neurotických, hypochondritických, nově snad trochu seniorštějších buznách na heroinu, obložený plátky příhodných noticek, které zarezonovaly Amdóvarovou imaginací. A jelikož Almodóvar své filmaření často nějakým způsobem tematizoval, nejen prostě provozoval (třeba v hitchcockovském La mala educación), větší důraz na postavu režiséra s výrazně autobiografickými prvky nepředstavuje distinkci, která by znemožnila zahrnout Bolest a slávu do množiny Španělových důchodových děl jako jeden z mnoha. Filmy jako tento dávají možnost zhodnotit kvalit pozdních počinů výrazně autorských tvůrců. Osobně k nim mám srdečnější vztah, než k agresivním mladistvým erupcím, u nichž snaha dokazovat brilanci vede ke tlačení na pilu. Third flush není horší než ten první. Anebo jedinečná chuť včerejších hranolků - nic pro každého, pravda, ale svébytná kvalita rozhodně. Pro diváka, který netrpí utkvělou představou nutnosti nepřetržité tvůrčí revoluce (a dokáže si vychutnat studené pomfrity) nabízí Bolest a sláva, jakkoliv to zní nanicovatě, vítané prohloubení režisérových obvyklých motivů v samozřejmé formě bez potřeby ohromovat, když se uprostřed svých tklivých příběhů ocitá on sám se svou vadnoucí chutí podnikat cokoliv kromě hulení cracku, namlouvajíce si, že tak bojuje s bolestí zad, a čtení fajnových chytrých knížek v luxusním starém domě uprostřed Madridu. Nechává plně na vás, zda věnujete pozornost potenciálně bulvární vrstvě nebo zajímavé zprávě o úskalích tvůrčí práce tváří v tvář vkrádající se impotenci; nenapadá mě nikdo další, kdo by nechával tak velký velký prostor podobnému rozhodnutí; pro každého všeho dost, pro všežravce hostina. V kině mého dětství to vždy voní po moči. A jasmínu. V tom mém po plísni nevětraného sálu. (26.03.2020)