Bolesť a sláva

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

,,CHCEŠ, ABY SOM OSTAL NA NOC?" ,,JASNÉ, ŽE BY SOM CHCEL, ALE UZAVRIME NÁŠ PRÍBEH TAK, AKO BOH KÁŽE." ,,NIKDY NÁM NEZÁLEŽALO NA BOHU A NÁŠ PRÍBEH MÔŽEME ROVNAKO DOBRE UZAVRIEŤ AJ ZAJTRA RÁNO." __ Najzásadnejším prekvapením pri sledovaní ,,Bolesti a slávy" - pokiaľ teda ide o ,,pravdivé" rozprávanie o formovaní slávneho filmového režiséra - je zistenie, že Pedro Almodóvar je homosexuál. Na mojom postoji k filmu to však nič nemení; dokonca scénu úpalu, tvoriacu impulz k naštartovaniu Salvatorovej homosexuality, považujem za vrchol celého filmu skvelo odvedenú či už z hľadiska príbehu tak aj po estetickej stránke tvoriacu jeden z jeho najdôležitejších pilierov. Všetky retrospektívy i vedľajšie dejové línie (azda okrem trocha zbytočného heroínu) sa napokon pekne spoja a v závere prinesú vynikajúcu pointu, ktorá mi vyčarila úsmev na tvári. Nevidel som všetky Almodóvarove filmy, ani tie, kde rieši homosexuálnu alebo ,,inú" sexuálnu orientáciu, ale tu je jej téma pre mňa omnoho lepšie spracovaná ako v ,,Zlej výchove" a ,,Bolesť a slávu" radím zatiaľ k jeho najlepšiím dielam. To, ako šikovne vedel Banderas uchopiť svoju postavu azda netreba ani rozoberať. (1500. hodnotenie, 86. komentár k filmu) (10.06.2020)

Zpověď, retrospektivní, vzpomínkové, nestálé, nejisté, nerozhodné, sebezničující, přijatelné. Almodórův poslední snímek je mojí prvotinou tohoto režiséra. Tempo poklidnější, nejhezčí byly asi vzpomínkové části filmu. Děj trochu nevýraznější, ke konci už jsem si říkala čím to vlastně skončí. Herecky dobré. Ale pokud toto měl být autobiografická zpověď, očekávala bych něco plnějšího. A možná právě je život umělce tak plný, že ho nejde jednoduše popsat. ..svůj asociální život jsem dotáhla do finálních rozměrů - byla jsem v sále sama..naštěstí jsem byla zachráněna dalšími třemi divačkami.. (24.05.2019)

to by ani nebyl Almodovar aby snímek nedotáhl k dokonalosti.Vsadil na Banderase ,který je v herectví chameleon a dobře udělal.Banderas dokázal vytěžit ze všech situací.Namátkou připomenu stále infantilní vztah syna k matce.Kvalitní dialogy ,žádná slátanina.Utajovaný milostný vztah.Milník v dětství.Fakt pohodové pokoukáníčko.Mihla se Cruz...ŠKODA ŽE SE KVALITNÍ FILMY Z EVROPY NEDAJÍ SEHNAT NA DVD.Pár jich mám a ty si pouštím často.Bližší evropská košile než holyvúdský kabát.Tak to zkrátka mám. (31.05.2022)

Nemůžu si pomoct, ale za mě je to jedna z nejlepších Almodóvarovek, které jsem viděl. Objektivně to možná nedosahuje kvalit či originality Todo sobre mi madre či Volver, ale přijde mi, že režisérova filmařina dokáže podat i to banální velice poutavě a jeho typické motivy smíchané dohromady zde tvoří pocitově i technicky čisté a půvabné dílo. Jistě, opakuje se tu pár motivů, které známe, opět se ukazuje, jak rád Pedro Almodóvar čerpá inspiraci ze svého života, takže těm, kteří viděli např. Volver nebo La mala educación budou některé části jistě povědomé, nenazval bych to ovšem vykrádáním, spíše jiným pohledem na věc, neboť v každém z filmů slouží určitá sekvence jeho vzpomínek k úplně něčemu jinému. Dolor y Gloria mne ovšem zaujaly hlavně hmatatelnou nostalgií, jistým melodramatem a povedeným kontrastem autorova života s jeho dílem. Velmi mě potěšili i herci, na které byl velmi příjemný pohled, hlavně tedy na famózní výkon Antonia Banderase, který je skutečně (výrazně hezčím) alter-egem skutečného režiséra. V případě Penélope Cruz jsem měl zpočátku strach, že její role na začátku bude stejně minimální jako v Carne trémula, ale opak se naštěstí ukázal pravdou. Její obsazení jakožto herečky režisérovy matky je navíc velmi roztomilé a svým způsobem dokazuje přátelský vztah skutečného režiséra a skutečné herečky. Nevím, zda tento film má možnost zaujmout někoho, kdo Pedra Almodóvara nijak neprožívá, mně se ovšem jeho poetika velmi líbí a i přes sebeobyčejnější děj se mi na něj koukalo velmi dobře, dokonce snad i lépe než na co se zápletky týče komplexnější filmy. Zda je to v mém případě nostalgie nebo skutečná režisérova kvalita, to netuším. (18.03.2021)