Réžia:
Pedro AlmodóvarScenár:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Antonio Banderas, Asier Etxeandía, Leonardo Sbaraglia, Nora Navas, Julieta Serrano, Penélope Cruz, Raúl Arévalo, Cecilia Roth, Julián López, Susi Sánchez (viac)Obsahy(1)
Salvator Mallo je slávny filmový režisér. Počas svojej kariéry zažil mnoho úspechov. Teraz sa však jeho svet rúca. Salvator cíti len prázdnotu a nie je schopný ďalej tvoriť. Ak chce pokračovať, musí nájsť motív pre novú tvorbu, musí odhaliť príčinu svojho vyhorenia. V spomienkach sa vracia do detstva do 60. rokov, kedy s rodičmi emigroval do Valencie. Snaží sa rozpomenúť na spaľujúcu túžbu po svojej prvej láske, ktorú stretol v v Madride a na bolesť, ktorú mu priniesol rozchod. Vtedy cítil opojenie životom. Písanie sa mu stalo únikom, ale aj vyslobodením. Kúzlo filmu mu prinieslo slávu, ale aj vykúpenie z neúspechov jeho života. Bolesť a sláva rozpráva o zložitosti oddeliť proces tvorby od vlastného života a od vášní, ktoré žitiu dávajú zmysel a nádej. (Magic Box)
(viac)Videá (14)
Recenzie (138)
Nepřipojím se k adoraci tohoto díla. Celou dobu jsem čekal ,že se něco stane ,nějaký zvrat a nic. Antonio byl dobrej ,ale nic jedna líbačka s chlapem a hulení kreku to nezachrání. Almodóvar umí lépe, opět jsem nepochopil využilí Penelope Cruz ,ta je skvělá ve všem a tady ji upozadil někam do rohu. Kousal jsem to těžce. ()
Seznámit se s Almodóvarem právě tímto filmem asi nebyl nejlepší nápad, protože jsem samozřejmě nemohla rozklíčovat všechny narážky na jeho život a tvorbu. Zaujaly mě především flashbacky do dětství hlavního hrdiny, protože ač mám Banderase ráda, nedokázala jsem se na jeho postavu dostatečně napojit. Oscarové nominace v tomto případě příliš nechápu. ()
ARTE POPULAR /// Už i Pedro Almodóvar dospěl do bodu, kdy je spíš než na cokoliv jiného čas na 8½: Film o filmaři, který neví, co točit, nebo dokonce zda vůbec, ale ví moc dobře jak: Překvapuje mě že ne pracuješ. Vždy jsem si myslela, že jsi jeden z těch, co neodejdou do důchodu. / Já taky. To v duchu nutkavého modu operandi. Příběh o neurotických, hypochondritických, nově snad trochu seniorštějších buznách na heroinu, obložený plátky příhodných noticek, které zarezonovaly Amdóvarovou imaginací. A jelikož Almodóvar své filmaření často nějakým způsobem tematizoval, nejen prostě provozoval (třeba v hitchcockovském La mala educación), větší důraz na postavu režiséra s výrazně autobiografickými prvky nepředstavuje distinkci, která by znemožnila zahrnout Bolest a slávu do množiny Španělových důchodových děl jako jeden z mnoha. Filmy jako tento dávají možnost zhodnotit kvalit pozdních počinů výrazně autorských tvůrců. Osobně k nim mám srdečnější vztah, než k agresivním mladistvým erupcím, u nichž snaha dokazovat brilanci vede ke tlačení na pilu. Third flush není horší než ten první. Anebo jedinečná chuť včerejších hranolků - nic pro každého, pravda, ale svébytná kvalita rozhodně. Pro diváka, který netrpí utkvělou představou nutnosti nepřetržité tvůrčí revoluce (a dokáže si vychutnat studené pomfrity) nabízí Bolest a sláva, jakkoliv to zní nanicovatě, vítané prohloubení režisérových obvyklých motivů v samozřejmé formě bez potřeby ohromovat, když se uprostřed svých tklivých příběhů ocitá on sám se svou vadnoucí chutí podnikat cokoliv kromě hulení cracku, namlouvajíce si, že tak bojuje s bolestí zad, a čtení fajnových chytrých knížek v luxusním starém domě uprostřed Madridu. Nechává plně na vás, zda věnujete pozornost potenciálně bulvární vrstvě nebo zajímavé zprávě o úskalích tvůrčí práce tváří v tvář vkrádající se impotenci; nenapadá mě nikdo další, kdo by nechával tak velký velký prostor podobnému rozhodnutí; pro každého všeho dost, pro všežravce hostina. V kině mého dětství to vždy voní po moči. A jasmínu. V tom mém po plísni nevětraného sálu. ()
Salvator Mallo, filmový režisér, který stále zůstává tvůrčí, ale kterému jeho pochroumané zdraví a tudíž i psychika nedovolují znovu usednout do režisérského křesla, se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a ke své zesnulé mamince. Ačkoli ho trápí mnoho fyzických bolestí a v životě se rozloučil s mnoha lidmi, touto ztrátou trpí více, než je ochotný si přiznat. Ať už ve svých vzpomínkách, ve své tvorbě, nebo v reálném životě, Salvator se vrací k lidem, kteří pro něho něco znamenali. Právě tyto scény jsou nejintimnější, nejdojemnější, a dodávají filmu neobvyklou jemnost. Je potřeba také vyzdvihnout dekor, hru s barvami a to, jakým způsobem je Almodóvar zakomponovává do každého záběru. Od efektu kresby do vody v úvodních titulcích, přes barevné a strakaté oblečení, k různým mozaikám (modrá bazénová mozaika podobná kuchyňským kachlím). Celkově se jedná o vizuální a emotivní pohlazení po duši s poměrně překvapivým koncem. ()
„V nocích, kdy souběžně cítím vícero bolestí, věřím v Boha a modlím se k němu. – Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Film o životě a efektu motýlích křídel, který evokuje spíše do vlastního ocasu kousajícího se hada, svlékajícího jednotlivé vrstvy kůže. Barevná nenucenost a šedivá obsažnost společně navozují dojem díla, jež otázky spíše odpovídá než klade. Silná autorská vize zde ale paradoxně není v rozporu s diváckou možností vkládat si do něj některé vlastní představy, interpretace…; film se díky tomu dokáže dostat docela pod kůži. Retrospektivní hra s retrospektivou, retrospektivní hra s divákem, můj první kontakt s Almodóvarem. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (9)
- Ve filmu Salvador (Antonio Banderas) a Alberto (Asier Etxeandia) kouří „caballito“ a „chino“ ,to je výraz v centrálním Španělsku pro crack a heroin. (Aleix)
- Julieta Serrano (Jacinta) a Antonio Banderas (Salvador) si zahráli matku a syna již ve snímcích Matador (1986) a Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988). Oba snímky taktéž režíroval Pedro Almodóvar. (peeteno78)
- Penélope Cruz je známá kráska s hnědýma očima. Ve filmu vystupuje jako mladá maminka Salvadora (Antonio Banderas). Herečka Julieta Serrano jako maminka Salvadora v pokročilém věku má jasné modré oči. (Aleix)
Reklama