Bolesť a sláva

Nekonečná Almodóvarova recyklace vede k velmi nudným výsledkům. Vzpomínání na minulost a dětství je momentálně v kurzu. Roma díky tomu loni triumfovala, tak proč nezkusit něco podobného. Herecký ansábl plný starých známých jistot a naprosto nezajímavé dění vede pouze k zapomenutelnému dílu z Almodóvarova portfólia. (23.02.2020)

„V nocích, kdy souběžně cítím vícero bolestí, věřím v Boha a modlím se k němu. – Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Film o životě a efektu motýlích křídel, který evokuje spíše do vlastního ocasu kousajícího se hada, svlékajícího jednotlivé vrstvy kůže. Barevná nenucenost a šedivá obsažnost společně navozují dojem díla, jež otázky spíše odpovídá než klade. Silná autorská vize zde ale paradoxně není v rozporu s diváckou možností vkládat si do něj některé vlastní představy, interpretace…; film se díky tomu dokáže dostat docela pod kůži. Retrospektivní hra s retrospektivou, retrospektivní hra s divákem, můj první kontakt s Almodóvarem. (18.01.2020)

I kdyz mam Almodovara velmi rada, tento film je chvilemi na 5* ale chvilemi se propada kamsi na 3*. Chvili me velmi bavi, dalsi chvili me nebavi a ztracim pozornost. Na vice jak na 4* to u me neni. Co se mi ale na techto filmech libi je barevnost, laska, lidskost, laskavost a take dotknuti se dulezitych temat / starnuti, zavislost, vztahy.... (17.09.2019)

Tak Pedro tentokrát uspokojí skôr tých svojich fanúšikov, ktorí majú radšej jeho pomalšiu a menej extravagantnú tvorbu. Pritom ale scenár nie je tak priamočiary, ako sa zdá počas pozvoľného plynutia deja. Skáče sa po časových osiach a na záver si Pedro pripravil jedno slušné prekvapenie. Všetko je ale vďaka tempu veľmi prehľadné a zrozumiteľné. Spočiatku sa hrá aj na komediálnu nôtu, ktorá začne byť časom trochu repetetívna, koniec sa ale nesie v emocionálnejšej rovine. Za mňa spokojnosť, ale Bolesť a sláva nie je film, ktorý bude režisérovými fanúšikmi prijatý jednoznačne kladne. (22.05.2019)

Na jednej strane sklamanie, na druhej mierne uspokojenie. Sklamanie, pretože z filmu je cítiť unavenosť P. Almodóvara a trochu tak jeho bezradnosť s postavami (chýba mi širší interval emocionálnej škály). Spokojnosť preto, lebo pán režisér s týmto filmom sa čiastočne vrátil ku koreňom. Po dlhšom čase zaujímavá rola pre A. Banderasa, ktorý sa postavy Salvatora chytil dobre. Nepodal zlý výkon, ale z nominácie na Oscara mám zmiešané pocity. Najlepšou a najsympatickejšou postavou je Salvatorova matka (skvelá P. Cruz (maldá) a J. Serrano (v pokročilom veku)). Najlepšou scénou zase one-man divadelné predstavenie. V závere postrácam silnejšiu a dojímavejšiu scénu. Slogan „na živote sú najkrajšie filmy“ nie je dostatočne silný. Osobné hodnotenie: 70% (***) (20.05.2020)