Cez prsty

Přišlo mi to prázdnější, než by mi bylo milé. Petra Hřebíčkový začíná být hodně fajn a sympatická, Langmajer je přesný (když začal zpívat Lucii, málem jsem si smíchy ustříkl) a dost hlásí (škoda, že se o komičnost filmu postará, místy poměrně křečovitě, jen jeho role), Dyk pořád ne/herecké poleno, když on, to už může před kameru fakt každý. Ale čekal jsem více. A tak největším potěšením a radostí filmu zůstává nesmrtelné a stále silné: Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní... (19.01.2020)

Filmy so športovou tématikou sú veľmi populárne, hlavným ťahákom tohto filmu je určite skutočnosť, že sledujeme ženský beach volejbal. Ak k tomu pridám skutočne zábavnú postavu Jíru ( skvelý Jiří Langmajer ), tak sa výpočet toho dobrého skončí. Samotný príbeh je plytký, postavený na prihlúplych "romantických" scénach a komplikácií. Vrcholom bola bosá scéna v reštaurácii... (01.03.2020)

Petr Kolečko se neustále pohybuje na hraně lidové geniality a totálního odpadu a často se stane, že do těch odpadních vod zahučí až po hlavu. Přesně tohle je případ filmu Přes prsty. Obecně mě zajímají filmy se sportovní tématikou, i když se jedná o českou výplachovou romantickou komedii. Občas to totiž i u nás docela vyjde a člověk najde nenáročnou a poměrně zábavnou podívanou. Bohužel tohle je opravdu debilní. Milostný několikaúhelník s pár rádoby scénáristickými zvraty sází na momentální popularitu plážového volejbalu a plejádu známých českých herců. Opět je z toho ale veliká bolest. To se snad ani nedá popsat slovy. V záplavě všech Špindlů a Žen, co dělají zoufalé věci se občas najde nějaká oddychovka, u které se člověk zasměje a vypne (jako Ženy v běhu nebo Po čem muži touží), ale tady není ani těch pár úmyslně vtipných momentů, a tak řadím Přes Prsty po bok lobotomiálních komedií alá Špindl. (15.03.2020)

Venku hnusně, mokro, bahnivo a tak snad proto mi film lehce sednul. Sice jsme ho s kumpány na chalupě nejprve asi po prvních 10 minutách vypnuli, ale tak nějak jsem měl chuť na něco letního a ano i na natřásající se prdelky volejbalistek a tak jsem mu tentokráte už sám dal šanci. Řezníčková ač čtyřicítka je ještě pořád kus pěkný ženský a její bříško by jí mohla závidět leckterá o 10 let mladší kolegyně. A zrzka Nesvačilová svým zjevem už zaujala ve vícero posledních českých u mne dvouhvězdičkových filmech. Bohužel na rozdíl od Hřebíčkové hrát moc neumí. Kdo byl vpoho byl Langoš s vousy připomínající Dana Vávru :-). A dobrej byl celkem i Dyk. Celé je to takové dost romantické, místy se ale i zasmějete. Oproti jiným soudobým hororům nakonec přitlačím míč nahoru a dávám za 3 . * * * (01.03.2020)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)