Hviezdne vojny VI - Návrat Jediho

Skywalkerovi do cíle určitě nekulhají, ale těch klopýtnutí tam pár je. Velmi pozvolný nástup hlavních postav na scénu se totitž dost míjí účinkem a až když vzal Luke do ruky světelný meč, dostal jsem konečně atmosféru klasických Star Wars. Co ale Návrat ztrácí na začátku, získává na konci. Finální hodinka s konečným zkřížením mečů, neustávající akcí, posledními odhaleními a neodvratným loučením uchvacuje i dojímá najednou. (20.05.2006)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Epizoda VI stojí a padá s Ewoky. Pokud divák přistoupí na jejich roztomilou existenci, tak si užije uzavření dokonalé trilogie. Princezna Leia se předvede ve zlatých bikinách, které byly jistě pro mnoho nerdů vůbec prvním sexuálním zážitkem vůbec. Konečně se rozluští i zbytek rodinné hádanky. Dojde také na dojemné rozloučení s mistrem Yodou. Nemělo by se zapomínat ani na geniálního Williamse, který se tady znovu vyřádil a bez jeho hudebních motivů by sága byla poloviční. (16.10.2022)

Závěr ságy přináší návrat nejen titulního jediho, ale i lucasovské nevážnosti, rozvernosti a naivity. Ačkoli si to fanoušci nehodlají přiznat, zdejší dovádění s ewoky nebylo nesoudným úletem či odklonem vůči zamýšlenému vývoji stylu. Naopak "Impérium vrací úder" je vinou fanfikčního přístupu režiséra Irvina Kershnera onou anomálií v Lucasově pohádkové space opeře. Jestliže pátá, původně druhá epizoda postavila pilíře starwarsovského fandomu, pak šestá / třetí nevyhnutelně vzbuzuje nelibost fanů, když styl navrací zpět k naivitě prvního filmu, doslovně konstatuje cílení na děti a mimoděk podkopává vše pro fandy svaté - příkladem za všechny budiž Boba Fett, který se z cool badasse stává směšným joudou s dehonestujícím a nedramatickým skonem. Největší nenávist se snesla na roztomilé ewoky, které z předního místa na fanovském hitlistu posunl až Jar Jar Binks. Ewokové se stali personifikací dětinskosti série a tedy i zosobněním domnělé zrady Lucase na jeho domněle dospělých fanech. Jenže ač to zní děsivě, jestli si někdo zaslouží pokárat, je to Irvin Kershner, který udělal to nejhorší, co mohl – ukázal, jaký by Star Wars sága měla potenciál, kdyby nebyla v rukou George Lucase, který ji vždy koncipoval jako spektakulární sci-fi pohádku pro celou rodinu. (11.10.2015)

(1001) A tady zase musím říct, že se mi líbí, jak je vystavěný scénář. Stejně jako v prvním díle mi přijde úžasné, že nejdřív exponuje roboty jako hlavní postavy, zůstává s nimi a s jejich nejistotami, a teprve od nich se potom odráží k dalším postavám a větším věcem, tak tady jsem rovněž celá nadšená z toho, jak se všichni jeden po jednom slévají jako potůčky do hlavní řeky, aby potom mohli společně pokračovat. Zkrátka, že si dají tu práci s poctivou výstavbou příběhu, ačkoliv je to všechno vysvětlené už v úvodním žlutém písmu do vesmíru. Přivádí mě to ovšem k myšlence, že Lucas umí příběh začít, ale neumí ho uspokojivě ukončit, protože model "přiletíme k té velké věci, střelíme do ní, ona vybouchne a tím se naše všechny problémy vyřeší a nastane dobro", je nejenže recyklovaný, ale také pořád tak nějak nedostatečně sofistikovaný, řekla bych. A nyní osobní poznámka: Z dnešního pohledu pláču vždycky, když se Darth Vader dívá z Luka na Císaře, z Císaře na Luka, protože si říkám: "A teď si asi vzpomněl na Padmé..." (06.12.2014)