Posledný Mohykán

Už od úvodních záběrů, když k tomu ještě navíc spustí fantasticky podmanivá hudba, cosi se v člověku jakoby sevře. Skvělá práce s kamerou, vizuálně dokonalé zpracování, výborní herci v čele s úúúúžasným Danielem Day-Lewisem, precizně záporným Wesem Studim a romanticky krásnou Madeleine Stoweovou. A když se k tomu přidá ještě již zmíněná hudba, která by si zasloužila svého Oscara, není pochyb o tom, že tento westernový příběh je vskutku velmi, ale opravdu velmi zdařilý. (03.09.2002)

Oblíbenost tohoto filmu chápu ještě míň než popularitu Shawshanku. Pro mě je Poslední Mohykán snímkem, který rozhodně nenaplňuje svůj potenciál. Kdybych měl něco pochválit, tak indiánského herce v roli Maguy. Ten byl výborný. Chvíle, kdy jsem se při nekonečných záběrech na noční tmu, vodu z vodopádu, či větvičky v lese, nudil, krátil jsem si alespoň vypočítáváním hlavních rozdílů mezi tímto snímkem a románovou předlohou Jamese Fenimore Coopera. Takže tady jsou, včetně spoilerů: 1) Alice je Cora a Cora je Alice, a to se vším všudy. Scénárista sestrám prostě vyměnil jména. 2) V knize zemře Cora (tedy filmová Alice). 3) Alice (filmová Cora) nemiluje Sokolí oko, ale Duncana. 4) Literární Duncan je mnohem sympatičtější a kladnější postava než ten filmový. 5) Duncan nezemře a později (v dalších pokračováních románu) si vezme Alici (tedy filmovou Coru). 6) Z filmu byla zcela vyškrtnuta komická postava básníka, který po celou dobu společně s Duncanem obě sestry doprovází. 7) V předloze nedojde k žádnému vážnějšímu sporu mezi Sokolím okem a "Šedým vlasem", otcem obou sester, takže Sokolí oko není zajat Angličany, ani odsouzen k popravě. 8) V románu nedojde k vyvraždění žádné farmářské rodiny. 9) Motiv problémů chudých kolonistů v předloze zcela chybí. 10) Sokolí oko nebyl vychován Indiány. 11) Magua nezabije Šedého vlase. 12) Maguu nezabije Čingačůk, ale Sokolí oko.... No a ten zbytek už vcelku sedí. PS: Pokud jsem se někde spletl, tak mě omluvte. Přece jen je to nějakých čtyřicet let, co jsem Posledního Mohykána a další Cooperovy romány četl. (21.11.2018)

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)

Včera jsem viděl nějakou Dunu od Villeneuva a z těch majestátních záběrů na mě dýchal chlad a emoční odtažitost. Tak jsem si dal po dlouhé době Posledního mohykána a moje srdce náhle plesá - takhle má vypadat snímek, který nechává vyprávět svůj úžasný audiovizuál a přitom nezapomíná na dojemný, až shakespearovský příběh svých hrdinů. Hlavně zásluhou ikonické hudby a Mannovy dynamické režie husina od samého začátku. A závěrečná půlhodinka je hotový nářez, z něhož jdu pokaždé do kolen. Magua je neuvěřitelný a plnokrevný sviňák, takoví záporáci se už dnes moc nevidí.. 90 % (22.10.2021)

Na můj vkus si to knihu příliš přizpůsobuje obrazu svému a vybírá z ní jen to, co se hodí, to vše pro to, abychom si mohli odplivnout nad hanebností koloniální nadvlády a ocenit prostotu, statečnost a jiné vlastnosti osadníků. Kromě toho bych dodal, že generál Montcalm se ve skutečnosti snažil celý masakr zastavit a pak vynaložil nemalé prostředky na vykoupení přeživších Angličanů - svých bývalých nepřátel - z indiánského zajetí. Veleschopný generál (mimo jiné porazil čtyřikrát silnější anglickou armádu v bitvě u Cariollonu roku 1758) a pravý kavalír své doby, který by si zasloužil zpracování svého osudu. Když to ovšem člověk vyignoruje, zůstává parádní závěrečná pasáž. Záběr, ve kterém proti sobě stojí Magua a Čingačgůk, navíc podtržený padnoucí hudbou, je jedinečný. (25.11.2005)