Život je krásny

Byly doby, kdy jsem tento film považoval za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl. Ale postupem času člověk přece jen tak nějak okorá a na některé věci se dívá jinak. Dnes už nemůžu nesouhlasit s tím, co jednou pronesl Marius - "naprosto typický oscarový film". Což neznamená, že by Život Je Krásný nebyl krásný...a krutý...emocionálně velice silný. Láska otce k synovi a neodolatelná Benigniho komika tváří v tvář smrti a v kontrastu se zrůdnou odporností fašounských učitelek, to je dost silná káva. Ale nějak se už nedokážu přesvědčit, aby mě toto svébytné italské veledílo pohltilo tak jako kdysi...a to moje pětihvězdičkové filmy spolehlivě dokáží. Proto dnes dávám 80% a lehce upozorňuji na velmi vyvedenou hudbu od Nicoly Piovaniho. (04.01.2008)

Robert Benigni je podstatně lepší režisér než-li herec. Zatímco z pozice režiséra se mu podařilo snímku vtisknout velmi pozitivní a "lidskou" náladu, tak z pozice herce selhává a to tak, že je sice jediným, ale zato pořádným záporem filmu. Jeho Guido má být sympaticky upovídaný optimistický snílek, ale ve výsledku je zabití hodný kecálista, který mele a mele a mele. Vše ostatní se vydařilo na výbornou od scénáře, přes technickou stránku až po herce ve vedlejších rolích... a mele a mele. (30.01.2007)

Nemám slov. Kouzelné, originální, vtipné, slzy produkující a vzhledem k tomu, že se klidně mohlo jednat o reálný příběh, také šílené. Obrat z romantické pohádky na drsné drama z prostředí koncentračního tábora je až nečekaně silný, stejně tak onen hořko-sladký závěr. Benigni je génius, kterého už nikdy nepřestanu obdivovat, a to ani jako herce, ani jako scénáristu nebo režiséra. A co se tématu týče, pro mě absolutní top... 100% je málo. (03.10.2008)

Ačkoliv nemám slov, přesto se pokusím sem jich pár napsat. Úžasný film. Komediální stránka bez chybičky. Romantická stránka též bez chybičky. Válečnou stránku hodnotit nebudu a dramatická stránka bohužel zanechala šrám na srdci a donutila uronit několik slz. Přál jsem si lepší konec. Jinak celkově vzato, obdivuji autora především za to, jak se dokázal bravurně vypořádat s takto citlivým tématem. Klobouk dolů. (24.11.2012)

Myslela jsem, že úvodní rozverně trapně-humornou půlhodinu nerozdýchám - Roberto Benigni mi bytostně lezl na nervy a v duchu jsem nadávala, za jaké pípoviny se rozdávají oscary. A pak konečně začala válka:-). Zbývající hodinu a čtvrt jsem u filmu seděla naprosto bez dechu, napjatá, dojatá, místy i s úsměvem. Odpouštím tedy Benignimu úvodní otravné nadbíhání, které zřejmě mělo působit jako milý předobraz láskyplného ráje - kontrast k následujícím hrůzám. Plným počtem však bohužel hodnotit nemůžu. 85% (12.02.2009)