Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 034)
Je zvláštní, že zrovna film s názvem Život je krásný nám po většinu času ukazuje pravý opak. Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl smát, když se jedná o takové věci, jako jsou koncentrační tábory, ale Roberto Benigni mě vyvedl z omylu a ukázal mi, že i na tom nejvíce nelidském, nejhnusnějším a nejodpornějším místě lze najít útěchu v podobě smíchu a hravosti. Při konci jsem opravdu zadržoval slzy, což se mi už dlouho nestalo… Ne život, ale tenhle film je krásný. Gratuluji Robertovi k zasloužené výhře Oscara. ()
ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... ()
Život v koncentračním táboře sice není krásný, ale pro malého chlapce je to hra o tank za 1000 bodů aneb Benigniho vysněný projekt, do kterého dal vše a výrazně tím ovlivnil svou kariéru. Itálie byla vždy místem ztřeštěných komedií a vynikajících gagů. To si po 45 minutách budete myslet také. Řada scének je velice dobře promyšlených, nenajdete tu snad jediné hluché místo, které by v kontextu filmu nemělo valnějšího významu nebo odkazu. První půlka filmu je ryze komediální, druhá dramatická. Celým filmem se nese romantická atmosféra za notného přispění Piovaniho hudby. Vzniká tak zlatá střední cesta mezi parodujícím Diktátorem a filosofickým Schindlerem. Benigni přesně trefil melancholickou notu a brnká na ni tak šetrně a rafinovaně, že vás druhá polovina totálně do sebe vtáhne. Je ovšem potřeba se přenést přes hutně idealizovaný, patetický děj a ti, jež nemají Benigniho rádi, překousnout jeho občasné přehrávání. A moje nejoblíbenější scéna? Krom silného posledního záběru kraluje filmu Benigniho předříkávání pravidel od německého důstojníka. Z marmelády hold asi fakt břicho bolí. [Přesná stopáž: 111 min] ()
Na doporučení známých jsme si sehnat tuhle rádoby hitparádu, která je tak krásná a naádherná. Tak to alespoň znělo a já hlupák natěšený usedl a sledoval. Vážení, kdybych to věděl dřív... Už nikdy víc! Pokud tohle někdo točil ze záměrem, že i ve špatných situacich si můžeme udělat legraci nejen ze sebe?! Tak to točil hodně špatně, první hodina byla poměrně zajímavá, začátek se vydařil asi nejvíce, ale potom se z toho stane vydíračka a ten ubohý konec... Vlastně co to vůbec bylo? Vtipné jen občas, vážné scény jsou křečovité a zbytek nuda. Jakoby ti herci to meli napsano na čele - tohle je smutný film, na konci brečte! A tohle je právě vtipná pasáž, smích! A tady otevřete pusu a udělejte "vaaau"... Opět se utvrzuji v tom, ze nemuzu davat na usudky jinych ani na hodnoceni! 3/10 ()
Tak, tak, člověk si musí udělat život krásným a držet si co nejvíc na distanc ty, co se mu jej pokoušejí zkazit a to i když jsou podmínky pro výše uvedené prakticky nemyslitelné.. Některé vzdechy o naprosté nereálnosti spojuji s nedostatkem elementární fantazie, neboť příběh vyprávěný z pohledu malého Giosuého ji evidentně vyžadoval. Stejně jako vzpomínka v podobě nádoby plné lásky i zla, která se roztříštila v paměti na tisíc kousku, aby byla následně lepidlem dětské naivity, nezkaženosti a pohádkových příběhů znovu slepena dohromady. Benigni jako režisér nezištně srdcervoucí, lidský a místy i ohromně vtipný a i když si jako herec nálepku "Mlčenlivej Bob" asi nikdy nevyslouží, tady mi jeho pavlačová kadence mluvy zapadla do rámce vyprávění. Scéna "překladu" táborových pravidel nezapomenutelná - jako z Černé zmije.. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (16)
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho. (Kulmon)
- Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960). (Kulmon)
- Natáčení probíhalo ve městě Arezzo v Toskánsku. (M.B)
Reklama