Slídil

Skvělý britská film vypráví o takovém zvláštním souboji dvou hráčů, který je jednak vtipný, obsahuje několik výborných dramatických momentů a je skvěle napsaný a vygradovaný. Odehrává jen na jednom místě, v domě, který je plný různých bizarností. Skvělá komedie/thriller se skvělými herci (na plátně se objeví jenom dva nebo tři herci) a propracovaným scénářem. (09.11.2005)

Zaujímavý film, v ktorom dvaja vynikajúci herci, priestory starého anglického zámku, výborne napísané dialógy a dej s niekoľkými zvratmi udržia pozornosť diváka celých 138 minút, aj keď sa to spočiatku zdá byť takmer nemožné. Výnimočne som si všimol aj kvalitného dabingu, predovšetkým zásluhou Vladimíra Brabce. Milovníkom klasických detektívok a anglického humoru ubiehal čas ešte rýchlejšie ako mne. Napriek tomu, že som filmom nebol sklamaný, nedokážem mu dať štyri hviezdičky, ako väčšina mojich obľúbených užívateľov. Najmä preto, že podľa mňa patrí do divadla. (13.09.2012)

Tohle je brilantní ukázka toho, co jde vystavět na malé ploše. Jeden rozlehlý dům a zahrada, pár lidí. Zapomeňte na nějakou divadelnost, o televiznosti můžete přemýšlet až potom, protože při sledování na to není čas ani nálada. Laurence Olivier i Michael Caine předvádějí perfektní výkony, výborné je řešení interiéru domu, které je velmi neobvyklé, ale zcela využité. Také neustálé záběry na všechny ty obličeje diváka lehce znervózňují. Prostě paráda! (30.01.2010)

Někdo natáčí one man show, někdo zase two men show. A tihle dva men předvádějí skutečný herecký koncert: Na jedné straně stojí famózní Laurence Olivier coby manipulativní snob Andrew, do krajnosti vyznávající zásadu "můj dům, můj hrad" (jeho chápání pojmu "dům" je značně široké). Jeho po domácku vyrobené srandičky mi připadaly legrační jen na začátku, postupně mě z nich ale začínalo nepříjemně mrazit - Andrew nemá zase takový smysl pro humor, jde jen o prostředek, jak může ovládat vše kolem sebe. A pak tu máme skvělého Michaela Cainea (na stará kolena se mi líbí víc) alias nafoukaného milence Andrewovy manželky, krerý zpočátku celou záležitost bere jako hru... a pak se nestačí divit. Paradoxně mám pocit, že zápletka filmu nakonec krapet pohřbila sama sebe ve změti poměrně předvídatelných zvratů, a i když bylo hlavním účelem překvapení diváka, mě to spíš otrávilo. Scénář taky místy hapruje - například když Milo dává nápovědy geniálnímu Andrewovi a ten hodinu dumá nad věcí, která i mně došla během dvou vteřin! Místy by neškodilo ubrat na teatrálnosti (za což nemohou herci, ale opět nabubřelý scénář). Naštěstí dabováno v době, kdy jsme ještě měli dobré herce. (02.04.2010)

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)