Kleopatra

Jak ostudné, že mně, starého nesnášeče všeho bombastického a typicky hollywoodského (Intolerancí to začalo a od té doby jsou všechny ty filmy takové, nebo takové chtějí být, ach jo.), na tomto filmu nejvíce vadila hlavní postava a herečka, která ji představuje. Nejsem si totiž vůbec jistá, že jsem byla svědky nějakého hereckého výkonu. Celou dobu jsem přemýšlela, jak toho dosáhli, že její prsa drží tvar v každých šatech, nikoli nad tím, jak vdechla panovnici život a duši. Další věc je ta, že Harrison si svým výkonem vydobyl víc mojí přízně než Burton, a to nikdy není dobré, když závěrečnou část okupuje méně oblíbená postava. A když už jsem u toho reptání, tak je to právě díky takovým filmům, že získávám dojem, že panovníci vlastně ve skutečnosti nepanují, jenom vysedávají na zlatých křeslech a jedí po jednom hroznové kuličky.-"Polévka je horká. Polévka je studená. Marcus Antonius zemřel." (13.01.2011)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)

Přesně jak píše kleopatra, když se řekne "kleopatra" tak se mi vybaví neodolatelné uhrančivé oči Elizabeth Taylor... Z tohoto velkofilmu jsem nemohl spát už jako dítě a před nedávnem jsem si to mile rád zopakoval. Filmové zpracování tohoto přeslavného historického období je stále aktuální a jeho spíše konverzační tempo mi maximálně vyhovovuje. Velkolepá výprava a kostýmy stály za ty prachy a všechno to do sebe spolu s hlavními představiteli, hudbou a historií skvělé zapadá. Popravdě, ledasco asi bylo jinak, ale to je čistě věc názoru, dochovaných pramenů je poskrovnu a mnohé se od sebe líší. Snímek neztrácí nic ze svého půvabu a má co nabídnout i současnému divákovi lačnému po 3D. Jen samotný příjezd Kleopatry do Říma je fenomenální a ve filmových dějinách nemá konkurenci. Jednou bych si chtěl s velkou chutí tento filmový klenot prožít v kině na velkém plátně a v jeho plné stopáži. (24.03.2011)

Pompézmí podívaná, tisícihlavý komparz, dekorace (interiéry i exteriéry) tak trochu z Říma, Řecka, Egypta a 20. století, kompletně historicky nepřesné. Vizionářská Kleopatra, pragmatická Caesar, Markus Atonius trochu toporný. Dialogy jsou očas klišoidní a výkony ne moc přesvědčivé ale vzhledem k době se mi to tam i zamlouvalo. Co se ušetřilo na bitnách se vrazilo do kostýmů a kulis. Děj všichni dobře známe a jednotlivé události plynou poměrně rychle, přesto má tento epos 3 hodiny (v režisérské verzi 6!!). Ale má to něco do sebe a líbilo se mi to. (07.04.2008)

Láska a vášnivá dramata nejvyššího egyptského patra. Titáni z hlubin historie, které žádná slovutná stavba nezastíní, nezakryje. Zlatá sfinga s omračujícíma safírovýma očima, magnetizující Liz Taylor, usedla na trůn pod pyramidami, který trvale neuvadající památné vavříny ovívají a nikdo ji herecky, tak výsostně epicky nenapodobí. (13.02.2017)