Kleopatra

Mnohými kritizovaná, ale podle mého názoru rozhodně kvalitní a zajímavá verze příběhu Kleopatry a Julia Caesara. Elizabeth Taylorová a Richard Burton jsou ve svých rolích přesní, jediné co bych filmu vytkl, je přílišná roztahanost a rozvláčnost děje (a když tady čtu, že director's cut má přes 5 hodin, jímá mě hrůza). (25.07.2002)

Konecne sa mi podarilo po dlhych rokoch vidiet Elizabeth Taylor v ulohe, ktora ju najviac preslavila a teraz po zhliadnuti tohto filmu si uz tazko dokazem predstavit inu herecku v ulohe Kleopatry, ale Hollywoodu dam vzdy sancu v pripade remaku, pretoze tieto filmy ma bavia. Na 60-te roky to musel byt velky hit, jednak krasny farebny film, ale hlavne megalomanska vyprava a o kostymoch ani nehovorim. Velmi sa mi pacila scena, kde prvykrat navstivila Kleopatra Caesara v Rime. V tej chvili sa mi to nezdalo byt nijako nudne alebo natiahnute, pretoze to bolo jednoducho excelentne natocene. Film okrem styroch Oscarov mal este zvysnych 5 nominacii, medzi nimi Najlepsi film a Herec za hlavnu ulohu Rex Harrison. Avsak najlepsim filmom roka 1963 sa stala dobrodruzna komedia TOM JONES s Albertom Finneym a Oscara za najlepsieho herca v hl. ulohe ziskal Sidney Poitier za dramu POLNI LILIE. _______ Elizabeth Taylor - (Kleopatra) +++ Rex Harrison - (Julius Caesar) +++ Richard Burton - (Mark Antony) +++ Martin Landau - (Rufio) +++ George Cole - (Flavius) +++ Hume Cronyn - (Sosigenes) +++ Cesare Danova - (Apollodorus) +++ Kenneth Haigh - (Brutus) +++ Andrew Keir - (Agrippa) +++ (29.09.2011)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)