Nikdy neodvracaj zrak

První půlka by byla klidně za pět, ale zhruba od...nechci moc spoilerovat..."stanice ZOO" už děj trochu rozbředl a ubíral se uličkami, které mne tolik nezajímaly, až to vypadalo, že hlavní zápletka s doktorem vyšumí (což se naštěstí nestalo). I tak to i přes vražednou délku uběhlo velmi rychle, Paulu i Saskiu doufám, že ještě někde uvidím, a po delší době jsem si i sehnal soundtrack (ale boužel ty nejlepší skladby na něm buď nejsou, nebo (to spíš) bez obrazu jsou poloviční...). (31.03.2019)

Modernistické umění v zajetí konzervativního filmu, který říká, že výtvarné dílo je navenek (až chladně vykalkulovaným) byznysem/pózou, ale za jeho vznikem se skrývá hluboký osobní příběh umělce. Ten je v případě Donnersmarcka, který se už nejpozději od Životů těch druhých snaží natočit „evropský hollywoodský film“, zpodobněn v rozmáchlé, jednorozměrné mýdlové opeře. Nemusíte mít strach, že by se některá z postav zachovala jinak, než čekáte, nebo že byste něčemu nemuseli úplně porozumět, všechno je podáno maximálně doslovně (nejlépe i s obrazovým podkladem), a navrch dostanete ještě spoustu rádoby hlubokých vzletných frází o pravdě a číslech z loterie.__________Chápu, že správně naladěným divákům, kteří se chtějí výpravným velkofilmem nechat zejména unést, se Werk ohne Autor bude líbit (a taky líbí), ale myslím, že nad stylizací a realizací některých scén (troubení autobusů, poprava žen v plynové komoře!) se nepodiví jen málokdo. Když Sebastiana Kocha jako nacistu, tak radši Černou knihu ! (27.04.2019)

Nádherný film, který mi připravil asi jeden z nejhezčích filmových zážitků. Byl jsem v závěru zcela ohromen, a celkově to ve mně vyvolalo obrovské emoce. Ten příběh je strašně silný, celá řada momentů v něm mi vzala dech, byl jsem u toho střídavě dojatý (osud Elisabeth, která má btw. stejné jméno jako pozdější Kurtova manželka), střídavě šťastný (první konfrontace Kurta se svobodným západním uměním), hlavní postava Kurt (kterého skvěle ztvárnil ten sympaťák z výtečného černobílého snímku Sakra, kluku!), resp. jeho umělecký vývoj, je neuvěřitelně zajímavý, a v dějové lince s jeho maželkou (velmi atraktivní Paula Beer) jsem mu bezvýhradně fandil, aby ti dva našli konečně štěstí. Můj asi nejoblíbenější německý herec Sebastian Koch zde ztvárnil fascinující postavu - zcela odpudivý typ (ten jeho požadavek, aby se mu vždy říkalo profesore), o kterém by šly popsat stovky stran psychologických analýz. Scéna, v níž vlastní dceři (coby nejlepší gynekolog v zemi) provede osobně interrupci, aby neměla dítě s Kurtem, mi přišla ohromujícím způsobem děsivá. Asi jsem trochu doufal, že v závěru to ta svině odskáče víc, ale ten konec je relativně otevřený různým interpretacím, z nichž jedna může být, že došlo i na něj. Každopádně ale způsob, jakým je do tohoto filmu zakomponováno výtvarné umění a jak se celým filmem prolíná, až v závěru zcela převezme vládu nad výsledným dojmem na diváka, mi osobně přišel zcela dokonalý a zbavil mě všech slov (komentář píšu až po dvou dnech, kdy jsem to konečně trochu trochu rozdýchal). Každá minuta z těch 3 hodin stála za to a v závěru mi bylo líto, že už je konec, protože bych chtěl ještě. Nic působivějšího jsem dlouho neviděl a vzpomínky na ten krásný večer ve společnosti tohoto filmu si chci uchovat navždy. (30.11.2020)

Životy tých druhých som prijal takmer bezvýhradne, u tohto filmu sa tých výhrad nahromadilo neúrekom. To, že bol film dlhý alebo skôr zdĺhavý som pretrpel a za to, že zabŕdol do viacerých oblastí bol potrestaný tým, že celé dielo pôsobilo nekompaktne. A aj keď je to film prevažne o maliarstve, nemôžem tolerovať, že skutočnosť je v ňom premaľovávaná podľa potreby a predstáv tvorcov. Nemcov som vo všeobecnosti uznával za realistický a kritický postoj k vlastnej minulosti. Obávam sa však, že s novou generáciou tvorcov sa mení aj tento pozitívny trend a novej generácii divákov, ktorí nepoznali minulosť, a ani sa o ňu hlbšie nezaujímajú, sa ponúkajú diela, ktoré je možné označiť za manipulatívne, diela v ktorých je skutočnosť prifarbená, upravená a stráviteľná. Diváci to akceptujú, pretože je pohodlnejšie prijímať ponúknuté, ako rozmýšľať a trápiť sa hľadaním pravdy. (29.11.2019)

“Dílo bez autora” je dobře natočený film. Nejsem umlecky založený a malířství mi nic neříka. Přesto film i kdy má 3 hodiny drží pohromadě a uteče. Je pravda, že první polovina filmu je “little less shit”, nicméně i ta druhá má své momenty. Závěr jsem sice čekal trochu více vyumělkovaný a “na strunu na diváka”, ale i tak fungoval... (10.02.2021)