Black Moon

Mallův film je natolik komplexní, že vypadá jako jednoduchý; natolik inventivní, že vypadá jako prostoduchý; natolik perverzní, že vypadá jako normální; plný smyslů, že vypadá jako nesmyslný, a natolik zajímavý, že vypadá fádně.Pozn. 1: A co se týče jednorožce? Možná by lépe dopadl klip na skvělou písničku "She was born to be my Unicorn" (Marc Bolan se Stevem Tookem jako Tyranosaurus Rex dělali jen samé skvělé písně). Pozn. 2: Pokud je možný výklad, že absurditu je možno nejen přijmout, ale dokonce se s ní i ztotožnit, pak je to asi v pořádku. Pozn. 3: Při projekci se mi občas vybavil "hotel Ozon", ten byl ale lepší. Pozn. 4: Škoda, že jí přestaly padat kalhotky. Nebyl k tomu žádný důvod, guma byla stejně vytahaná až do konce. Pozn. 5: A chudák Wagner - ale nejspíš si to zasloužil. (26.04.2018)

Podobně jako před malbami Geda Quinna jsem i při sledování Černého měsíce zažíval jakési banální (a tedy nedostatečné, neinspirující) zneklidnění. Formální dokonalost, časové sladění, do sebe se kuklící obrazy krajní introspekce, to vše drtil přílišný naturalismus, bezcitný nikoliv jen v tematizaci (což by hrůznému snu příslušelo právem), ale bohužel i v artikulaci. To mi přišlo zbytečné nejen svou doslovností (která je v umění často signálem neschopnosti naznačit – a náznakem říci víc), ale i povýšeností a blahovůlí. Gulliverovská pouť (spíše než onen Alenčin sestup) slepou uličkou sebe-vražedných nápadů. (22.03.2013)

Po silnici si vykračuje jezevec. Čmuchá, šmejdí sem a tam, je to fešák. V dálce se objeví světla automobilu... Jakmile Lily přejede jezevce, je všechno jinak. Vypukne válka, objeví se mluvící jednorožec a květiny křičí bolestí. Mnohonožka, kudlanka, švábi, chrobák...a pak hadi. Jsou rozliční - zmijemi počínaje a exotickými užovkami konče - a jsou všude. A harpyje. Krásná, vznešená...a přesto je nemilosrdně šavlí rozsekána. Umírají i lidé. Slepice hoduje na vnitřnostech zabité ženy oblečené do vojenského. Stařena umírá a zase se vrací. Žije o mateřském mléku a koňaku. Vačice. Ne, krysa to opravdu není. Mluvící prase a houf nahatých dětí (ty by asi dnes neprošly). Tajemná a zvláštně krásná Alexandra Stewartová...kojí stařenu. Dallesandro, výjimečně oblečený. Bizarní koncert jak z filmů P.Greenawaye. Opera R.Wagnera. Tristan a Isolda, jak jinak. Alenka v říši divů a Případ pro začínajícího kata. Tenhle film musí diváky rozdělit, nelze jinak... (23.02.2014)

Keby som bol režisér a prisní sa mi niečo zaujímavé, možno sa to pokúsim sfilmovať. Keby to bola ale blbosť, či dokonca sled mnohých blbostí, nebudem nad tým ani uvažovať. Zase mi bolo pripomenuté, prečo som ten surrealizmus vo filmoch nemal rád. Jedine ten jednorožec mi prišiel ako sympaťák. Čo by na to asi tak povedal Freud? (03.08.2014)

Začátek docela navnadil - přejetím jezevce se dostat do alternativního světa, kde muži bojují tvrdou válku se ženami a naopak, ale mělo to varovat, že tím veškerá zajímavost a moudro skončí. Prostě je to o raném dospívání, probouzené erotice, vztazích mezi muži a ženami, a do toho jako poněkud neústrojný motiv je zde motiv stáří, kdy se staří lidé chovají jako děti. A mezi tím vším pobíhá mladá hrdinka, chová se jak blázen, a sem tam prohodí moudra s oslím jednorožcem. Málem bych zapomněl, každou chvíli se tam motají i nahaté děti (včetně pár těsně před pubertou), takže pan režisér si podobně jako náš pan Kachyňa splnil svůj pedofilní mokrý sen. Na filmu mi ale vadí, že je nesoudržný a těká z tématu na téma, podle toho, co zrovna ráno před natáčením pana režiséra napadlo, nemá ani v rámci fantaskního a snového světa žádnou strukturu (a že i sebebláznivější sny jakousi strukturu mají), navíc je většina věcí podaná značně depresivně a temně. (25.05.2017)