Dovidenia, chlapci

Francúzsky film z prostredia katolíckej internátnej školy ponúka príbeh, v ktorom sa ukrýva niekoľko židovských chlapcov. Film si zaslúži minimálne uznanie, že poukázal na ľudí, ktorí riskovali pre ich záchranu život. Otázka je, či to stačí na celovečerný film. Prístup, aký Francúzi zvolili, nebol z môjho pohľadu najlepšou cestou k divákovi. 3/4 filmu sme svedkami bežného života a režimu v internátnej škole bez nejakého výrazného zbližovania s hlavnými postavami. Potom príde záverečných podstatne zaujímavejších 20 min. a tvorcovia zrazu chcú, aby sa nám valili slzy po tvári. Bez bližšieho zoznámenia s postavami a lepšie vystavanej kostry príbehu to jednoducho nejde. Celkovo priemer, ktorý nechá diváka chladným, čo sa mi pri podobných filmoch často nestáva. 60%. (20.07.2013)

Je až neskutečné, jak je možné natočit relativně poklidný obraz toho, jak funguje jedna škola, a přitom ukázat, jak se hroutí dějiny, jak jsou lidé odporní a jak dokážou ostatní nenávidět. Je zde vidět, že jsou tu i dobří, ale nějak si nedovedu představit, že jich je většina. Anebo zlu stačí opravdu jen pár jedinců? (26.01.2016)

Precizně uchopené téma - film, který dýchá přirozeností a jakákoliv umělá konstrukce nepřesahuje na povrch. Přirozená je i emoce, velmi jemná, založená spíše na nostalgických okamžicích dětského pohledu na svět, přátelství, jinakost. Tím se film velmi blíží Svěrákově Obecné škole - leporelu situací, které dokáží spíše mimochodem silně zasáhnout. A také atmosférou humanismu, kde církevní škola není synonymem zla a dogmatu a kde i němečtí vojáci mohou mít ve své podstatě dobré jádro a pranýřuje se spíše vlastní národ. Závěr, v němž nezbývá místo na jakékoliv pozastavování a dojímaní je jednoduše bezskrupulózní a korunuje toto pevně, leč s citem uchopené dílo. (19.09.2011)

Svatost často trpí nedostatkem akce. Svatý člověk se nepodrobí zvůli, protože je slušný a jiný být neumí, nemůže a nechce. Jakákoli (sebe)propaganda, gesta, či fráze jsou mu cizí. Většinou si ani nepřipouští své hrdinství: dělá co dělat musí, akceptuje riziko a docela lidsky se přitom bojí. --- Toto je filmový pomník jednomu takovému případu svatosti. Citlivě a realisticky provedený, a tedy subtilní a zdrženlivý ve výrazu. Úplně chápu a souhlasím, abychom takové příklady ctili a připomínali si je. Stejně tak ovšem pochopím, bude-li nám tento příběh připadat dramaticky chudý. Tohle není míněno jako zábava; je to spíše okamžik vhodný k zamyšlení nad sebou samým: dokázal bych něco podobného, a mám vůbec hodnoty, kvůli kterým bych se odhodlal nést riziko? (21.10.2012)

Velmi jemný a krásný snímek o chlapeckém přátelství, poznamenaném těžkým židovským údělem roku 1944. Mladý Julien postupně poznává, co se to vůbec v jeho okolí děje, kdo jsou to Židé a co jim v současné době hrozí. Hlavní předností filmu ovšem není jen toto silné téma; je jí velmi sensibilní vylíčení světa v chlapeckém katolickém internátu, vztahů mezi dětmi. A pak především napjatá situace, kterou vnímáme očima ukrytého židovského chlapce Jeana. Konec filmu je velmi silný a závěrečné Au revoir les enfants v sobě má mnoho symboliky. Poněvadž byl snímek točen ve francouzko-německé koprodukci, dostane se i na zamyšlení nad rozdíly v povahách těchto dvou národů a nad německou vinou holocaustu - Němci tu nejsou vlastně vůbec záporné postavy z vlastní vůle. Možná tak důstojník gestapa, který však také koná svoji povinnost. Ostatní Němci, pokud mohou jednat z vlastní iniciativy, se dokonce o chlapce zajímají a starají. (My jsme také katolíci.) Kolaborace, zbabělost a podlost tu zůstaly vyhrazeny Francouzům. (30.08.2006)