GAVIN17

"Chlapec a pelikán" je vůbec jedním z prvních mých filmů ve videotéce, byl nahrán roku 1994 a na videokazetě je číslo 2. Od té doby je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Film zpracovává jednoduchý příběh Colina Thieleho, známého australského spisovatele pro mládež, který líčí podivuhodné přátelství desetiletého chlapce, který se ujme tří osiřelých pelikánů, jimž pytláci zastřelí matku. Za pomoci domorodého mladíka, který odmítá opustit území na jihu Austrálie, kde kdysi žil jeho kmen, vypiplá mláďata z nichž se stanou krásní ptáci. ale jsou to živí tvorové a ti potřebují svobodu...to uzná i Mike a pustí pelikány na svobodu. jeden z nich, pan Percival, se ale k chlapci vrátí.... Film působí na diváky všemi svými složkami. Obrazovou, zvukovou i dějovou, je to neotřelý příběh o němž do poslední chvíle nevíte, jak dopadne... Vynikající dílo o hledání místa ve společnosti, přátelství a základních hodnotách, které dělají člověka lidskou bytostí. Jednoznačně pět hvězdiček.

Tohle je srdeční záležitost. Od roku 1989 do roku 1995 můj nejoblíbenější film vůbec, ve videotéce číslo 4, získán nákupem přímo v ÚPF, když byl roku 1994 vyřazován z videotéky firmy.---- Zajímavý a originální příběh, který si mneihned získal svým silným poselstvím, humorem i velice zdařilým hereckým výkonem Barreta Oliverav titulní roli (Nekonečný příběh, Označené místo). Pamatuji se dobře, že od té doby jsem začal nenávidět americký militarismus, který se vejménu svých plánů neštítí ničeho, ani vraždy dítěte, když se mu nehodí do vojenských plánů. Na fimlmu mne alwe v první řadě zaujalo přátelství, jež je i mým hlavním smyslem života a proto jsem film tak intenzívně prožíval. Z filmařského hlediska žádne veledílo, ale dobře uděláno a dokáže udržet pozornost do posledních chvil. Vzhledem navýše uvedené nemůžu jinak než 5 hvvězdiček...

Při prvním uvedení v roce 1995 v České televizi na mne film zapůsobil jako bomba. A po následujících 17 let byl mým nejoblíbenějším filmem vůbec. Filmem, který mne naučil nenávidět fašismus více než jakýkoliv protiválečný film se spoustou krve. --- Hlavní hrdina Julien Quentin je citlivý vnímavý čtrnáctiletý chlapec, žádný vzorný žák, ale správný kluk s přirozenou inteligencí a smyslem pro čestnost. --- Příchod tří nových záhadných žáků vzbudí jeho pozornost a tuší ve věci něco tajemného a brzy se mu podaří dopátrat pravdu i za cenu porušení osobního soukromí nového spolužáka. V příběhu cítíme od počátku atmosféru strachu, která vygraduje v tragické nfinále, které by nemuselo nastat, kdyby nebylo zrádce, propuštěného kuchtíka, který kšeftoval se zbožím na černém trhu, ten se pak stal konfidentem gestapa. Je to příběh o vzniku chlapeckého přátelství, které než se stačilo rozvinout do plné šíře, ukončila zmíněná tragédie. Louis Malle je vynikající režisér a dokázal i vtomto díle rozehrát příběh, který upoutá plnou pozornost od samého počátku, zdařile zároveň vykresluje atmosféru oné doby. Vyborně byli vybráni i herečtí představitelé, kteří po právu sklidili uznání kritiky i diváků. Za všechny výše zmíněné klady jednoznačně dávám pět hvězdiček.

Vynikající dílo o chlapeckém dospívání, jedno z vůbec mezních v historii tohoto žánru, které bylo ve své době průkopnickým počinem i v liberální dánské kinematografii, od roku 2012 , kdy jsem ho viděl poprvé, můj nejoblíbenější film. Zaujal mne upřímným vylíčením chlapeckého přátelství zobrazeného tak, jaké opravdu bylo, bez vyumělkovaného a násilného pohledu, který by se mohl nabízet, takže divák má dojem, že příběh, na nějž se dívá je ryzí skutečností. Lasse Nielsen je autorem, který se dospíváním zabývá ve všech svých filmech - jen namátkou připomenu "La os vaere" či "Maske ku vi". Ten prvý je obrazem dětského společenství, které se ocitá v pustiněav mnohém připomíná slavný britský film "Pán much" z roku 1963. Film "Nejsi sám" je výborný i po stránce kamery a zdařile vykresluje dobovou atmosféru sedmdesátých let v Dánsku. ----Kim ve třinácti letech dozraje k prvnímu citu lásky, jež se zhmotní v přátelství, o němž jsme přesvědčeni, že bude již trvat "na věky." Je to příběh, který by se mohl odehrát dobře tak dnes jako před sto lety, protože přátelství je staré jako lidstvo samo a to chlapecké bývá často nejupřímnějším, nejnesobečtějším a nejryzejším vztahem, jaký lze mezi lidmi nalézti, mohu to potvrdit, jednak z osobních zkušeností i z dlouholeté praxe práce s mládeží, jíž se věnuji poslední léta i jako spisovatel... Proto můj hluboký obdiv k dílu a jednoznačně 5 hvězdiček

Po léta trezorový americký film, natočený ovšem v Itálii. Je to podobenství o dnešním světě, které ne každý dokáže na první shlédnutí odhalit, o to zajímavější je vidět film vícekrát. Skvělá kamera a vynikající střih, vše provázené hudbou s významným podkresem, který působí občas až mysticky. Nabízí se i lehká analogie s "Pánem much", "La os vaere", ale výchozí situace filmu je o dost jiná, o to překvapivější je ale děj, který je nepodobný žádnému jinému filmu, který jsem dosud viděl. Je to zároveň i oslava chlapeckého mládí, tělesné krásy a touhy po volnosti, kterou oněch osm hlavních protagonistů, chlapců ve věku 9 - 17 let představuje svěže přirozeně, beze studu, ale ve vší nevinnosti chlapectví, což by dnes, v přesexualizované době, asi bylo dost těžko myslitelné. O to větší půvab pro mne tento film má a pro všechny výše zmíněné klady nemohu dát méně než 5 hvězdiček a pro jeho originálnost a průkopnické téma ho též řadím i do své TOP 10.

Tohle je moje nejoblíbenější adaptace díla Astrid Lindgrenové, kterou mám rád již od ranného dětství. Příběh sirotka, který závidí svému nejlepšímu příteli Bossemu jeho skvělého otce a touží, aby měl taky takového...Jeho sen se splní, když je magicky přenesen do kouzelné země, kde je jeho skuteční otec dokonce králem. I v tomto království potkává svého nejlepšího přítele, ten se ovšem nejmenuje Benke, ale Jumjum.... Je to magický příběh o věrném a obětavém přátelství dvou chlapců, svobodě a vítězství světla nad temnotou,velice dobře zpracován a nasnímán, k čemuž přispěla výbora kamera i režijní vedení sovětského režiséra Grammatikova. Nicholas Pickard i Christian Bale v ústřední dvojici předvedli dobré výkony. Dalším kladem filmu je dobrá hudba z dílny ABBY, která zpívá i závěrečnou píseň filmu. Dávám 5 hvězdiček azároveň je film již po několik letv mé TOP 10.

Francouzský film a jeho neopakovatelné kouzlo, lehkost i humor, pro nějž ho miluje mnoho diváků. A který by mohl být jedním z nejtypičtějších než právě Tatínkova sláva podle slavného románu Marcela Pagnola,který číst je požitek. Myslím, že film se se ctí vyrovnal s knižní předlohou a krásná krajina Provence mu dodala skvěle vizuální podobu. Je to film plný slunce, pohody i neopakovatelné atmosféry, která panuje v rodině pana učitele. Zobrazuje prostý venkovský život počátku 20. století a konečně i přátelství mladého Marcela s vesnickým chlapcem Lilim z Bellons, jakož i rivalitu jeho otce a strýce Julese, který tráví prázdniny společně snimi na malé usedlosti v kopcích. Pro neopakovatelnou atmosféru dětství, dobrou režiii i herecké výkony dávám 5 hvězdiček a zároveň už dlouhou dobu sídlí tento film v mé TOP 10.

Skvělý film proslulého kanadského režiséra pro mládež Andrého Melancona. Tři sourozenci, dva bratři a sestra jako každoročně v létě přijíždí na farmu, kde žije jejich děda se svoji družkou. Tyto prázdniny ale jsou odlišné od těch předchozích. Flora za rok velice vyrostla a vyspěla a její děda v ní uvidí svoji zesnulou ženu, kterou velmi miloval a ze strachu před vzpomínkami ji tvrdě odmítá, což způsobí mnoho konfliktů a nedorozumění, vše bystře sleduje nejmladší ze sourozenců Filip, který bystře prohlédne, že je zde cosi, co je třeba vysvětlit. Jeho starší bratr Daniel se dostává do konfliktu se svým nejlepším kamarádem, synem správce z farmy - kvůli jednomu koni, jehož si oba oblíbí. Příběh spěje k dramatu, protože nedorozumění se vrší a zasahují všechny zúčastněné.... Velice dobře vystavěný příběh, s dobrou kamerou, která poskytuje často i malebné záběry jinjak jednotvárné argentinské pampy, dobré herecké výkony a lidskost, která vnímavého diváka musí uchvátit. Příběh uvedla roku 1992 česká televize, repríza v prosinci 1994, z níž je i tata nahrávka, pořízená kamarádem z ČT, neboť tehdy jsem ještě neměl video. Skvělý film pro celou rodinu a já dávám jednoznačně 5 hvězdiček a řadím film do své TOP 10.

Starší film z americké produkce který ovšem ani dnes neztratil na aktuálnosti, spíše naopak. Je to příběh třináctiletho chlapce (hraje ho Teddy Eckless), který už nemůže dále žít ve vekoměstě, jakým je New York, a tak sbalí spacák, tábornické vybavení a se svým ochočeným mývalem odjíždí do podhorského městečka z nějž se posléze vydává pěšky do hor na obzoru. V divoké přírodě se rychle zabydlí, odbyde se zkušenost setkání s medvědem a mnoha dalšími volně žijícími tvory, sám si dovede obstarat potravu, vyprat si oděv i vykoupat se s rozkoší bez plavek v průzračném jezeře. Své obydlí si zbuduje ve vykotlaném starém stromě a žije spokojeným životem bez přítomnosti civilizace. Vycvičí si i sokola, který léta po okolí. Jednoho dne se setká s potulným umělcem a stráví spolu pár dní, než onen vyrazí na další pouť. Přijde zima a ta předvede, že bez pomocí druhých se člověk mnohdy neobejde. Je to velice pěkně vystavěný příběh s dobrou kamerou a sympatickým hercem v hlavní roli. Film dávám do své TOP 40 a tím pádem neoddiskutovatelně má i 5 hvězdiček! - Dne 6.1. 2017 jsem ho přeřadil do své TOP 10, zaslouží si to!

Dnes ráno jsem prožil něco velkého – shlédl jsem muzikál Billy Elliott s Elliottem Hannou v hlůavní roli. Byl to jeden z největších uměleckých zážitků posledních let. Velké umělecké dílo o lásce k tanci, přátelství, solidaritě, humanitě a toleranci a v neposlední řadě o věčné mateřské lásce. Film o tom, že člověk má být vždy svůj, být individualita, nesplynout s davem, nepřejímat cizí náhledy, které zabíjí jedinečnost osobnosti každého talentovaného jedince, ale platí to i o člověku, který talent nemá, ale chce něco ukázat a dokázat a být tak prospěšný jiným, Jedinečný výkon všech a hlavně mladičkého Elliotta v titulní roli. Film z tohoto unikátního představení se ihned dostal do mé desítky nejoblíbenějších filmů... Je to dílo tak vysokých uměleckých i lidských kvalit, že mne přivedlo až k vytržení, že někdo dokáže něco takového stvořit. Nejméně pětkrát jsem měl v očích slzy a jsem na to hrdý, i když jsem kluk. Je to i muzikál o naději, že jednou umlčení zase promluví a na zemi bude líp, nebude hlad, špína a nenávist, nebude utlačovatelů a nespravedlivě trpících. Doporučuji všem, kdo toto skvělé představení ještě neviděli, ať tak rozhodně učiní, je to nezapomenutelný zážitek!