Malé ženy

Abych řekl pravdu pravdoucí, musel jsem se do zhlédnutí trochu přemluvit. Nemůžu totiž úplně říct, že bych byl vyloženým fandou romantických dramat z tohoto období. Nicméně během první třetiny mě velice překvapilo, jak rychle mě film začal bavit. Jedna z nejhezčích věcí na celém snímku je zejména to, jak neskutečně příjemně a hřejivě některé scény působí. Jde především o pasáže, ve kterých mezi sebou mají interakce všechny čtyři sestry, které byly fakt výborně obsazené. Saoirse Ronan jednoho dne udělá hereckou díru do světa, tím jsem si jistý. Každá z nich má svou vlastní zajímavou dějovou linku, se kterou se dobře pracuje jak v přítomnosti, tak i ve vzpomínkových pasážích, kdy to byly ještě holčiny. Jen škoda, že Beth se nedostalo takové pozornosti jako zbytku sester. A která byla nejlepší? Amy. Hlavně teda kvůli výborné Florence Pugh, která odváděla dobrou práci už ve Slunovratu. Umět hrát nejdříve uvěřitelně infantilní a následně důstojně vážnou postavu určitě není žádná sranda. Gerwingová očividně umí psát, její scénář si udržuje po většinu doby konzistentnost, která se prokazuje v dobrém propojování jednotlivých linek všech sester do sebe, aniž by to působilo vnuceně nebo nevěrohodně. Možná to skákání z minulosti do přítomnosti mohlo být zvládnuté trochu lépe, ale na druhou stranu to tvůrci chytře odlišovali například barvami - když se to odehrávalo v minulosti, film byl barevnější. Když zas v přítomnosti, působil víc studeněji a se ztlumenými barvami, celkově znázorňující konec dětství. Celkově ale moc příjemná a hezká adaptace. A ten konec je doják! Průměrné 4* (29.01.2020)

Vedel som, že idem do čisto ženského filmu, no nečakal som to až tak zlé. Z toho ich večného plkotania, švitorenia, chichotania.... ma rozbolela hlava. A tie reči... no... nechám to radšej tak, nebudem komentovať. Skrátka je tu hotová ZOO. Jediné čo za niečo stalo boli herečky a výprava celkovo. Určite nezdieľam nadšenie väčšiny a hoci je mi ľúto kaziť priemer, no vzhľadom na to, že som tým zabil dve hodiny si to právo osobujem. Takže na hranici odpadu. 30/100 (17.02.2020)

Jo March: Well, who will be interested in a story of domestic struggles and joys? It doesn’t have any real importance, does it? __ Podobnú otázku som si kládol aj ja. Teraz na ňu už poznám odpoveď. __ Zhliadnutie Little Women som dlho odkladal, myslel som si, že mi svojím námetom veľmi nesadne. No mýlil som sa – a opakovane. Po úvodnej štvrtine filmu som sa nazdával, že sú postavy sestier nevyrovnané a celkovo ma zaujme len príbeh Jo (Saoirse). V skutočnosti majú všetky sestry veľmi osobitné línie, ktoré som si náramne užíval. Film obsahuje viacero skutočne emotívnych scén, u ktorých slzu vyronia azda aj tí najtvrdší diváci so srdcom z kameňa. A ak ma snímka dokáže dojať natoľko, že sa mi pri nej zalesknú oči, vždy si ju veľmi považujem. (16.12.2020)

Podľa mňa tento film dokazuje, že Greta Gerwig nie je príliš dobrá režisérka a všetci jej lezú do piče len preto, že točí ženské témy, ktoré sú teraz in. Tým že dej poskakuje dopredu a dozadu v čase vôbec nefungujú po dramatickej stránke jednotlivé scény. V deji som sa nestrácal hlavne preto, že som pred krátkou dobou videl trojdielnu minisériu z roku 2017 a tá bola po každej stránke oveľa lepšia. Hlavne bola lepšie obsadená a fungovali tam bezchybne vzťahy medzi sestrami. Táto verzia má hviezdnejšie obsadenie, ale z postáv funguje jedine tá hlavná v podaní Saoirse Ronan. Ale ani ona nemá na božskú Mayu Hawke. Ostatné postavy boli nevýrazne. Timothée Chalamet mi zas a znova liezol na nervy a tentoraz som si neprial, aby sa Laurie a Jo dali dokopy, čo asi nie je dobre. Dokonca ani Meryl Streep, ktorá zahrá čokoľvek, sa do úlohy tej protivnej babizni nehodí. Naviac som behom celého filmu nemal pocit, že sledujem film z dávnej Británie, ale skôr že sa to odohráva niekde u Amíkov. Vôbec to nemá tú poctivú britskú atmosféru. Je to také nemastné neslané a ja som sa celý čas nudil. 4/10. (19.03.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)