Tenká červená čiara

Panenská příroda, silná válečná výpověď, meditativní bitva o Guadalcanal, tucet slavných jmen a Terrence Malick, který se vrátil ve velkém stylu. Projít nebo zemřít. První velké vítězství Spojenců nad Japonci je blízko, ale bude to stát hodně životů. Ženské party tady mají jen okrajovou úlohu, nabízí se nám několik mariňáků, kteří se vyloupli z davu a Malick s nimi pracuje (na jejich množství) překvapivě pečlivě. Jsou vyčerpaní, bojí se, věří, vzpomínají, rozjímají. Do toho se nám chvějí v ložnici záclony, milenci se objímají na pláži, domorodé děti divočí ve vlnách oceánu a tvůrce předkládá přírodní alegorie z pralesa. Zatímco ve stejném roce vzniklém Ryanovi hereckému osazenstvu vévodil Tom Hanks, tady máme několik zajímavých figur. Kamera Johna Tolla je sakra poutavá, hodně odlišná od té Kaminského „krvavé“ v Ryanovi, hraje si s detaily a úžasnými celky, génius Hans Zimmer dokresluje svými tóny meditativní atmosféru. Délka je masivní, ale děkujme za to, že Malick posedlý kladením zásadních filozofických otázek se tehdy sakra brzdil (když vezmete jeho poslední dva filmy, rychle pochopíte). Natočil mnohovrstevnatý kus, plný zajímavých charakterů a výborně zvládnuté akce. (16.10.2016)

Poměrně slušný, vydařený válečný snímek z Tichomoří s výbornými výkony herců a s působivými válečnými scénami. Zajímavý je kontrast čisté přírody a ničících lidí. Nádherná je zde hudba Hanse Zimmera a kamera Johna Tolla. Nicméně celkově je na mě film moc dlouhý a chvílemi docela nudný. Ve stejném roce natočený Spielbergův vojín Ryan zůstává jednoznačně nejlepším válečným filmem. Z 8 oscarových nominací (film, scénář, kamera, střih, zvuk, střih zvukových efektů a hudba) nezískal film ani jednu. (05.08.2003)

Režisér zřejmě bere ono slovo válka jako abstraktní výraz, což samozřejmě není vůbec špatné, jelikož můžeme vidět onu otřepenou frázi: Válka je svinstvo, v trochu jiném světle než obvykle bývá možné ke shlédnutí. Ze začátku jsem se kupodivu trochu nudil, abych pochopil kam tím autor míří a nakonec byl naprosto uchvácen onou atmosférou, kde jsem si připadal jako voják ležící s puškou M1 Grand v poli, ve kterém se nachází kupa japončíků a nejen jich ale i různé havěti a je jen na mě jak se onoho úkolu přežít zhostím. Možná si všimnete přespříliš hereckých hvězd, ale vězte že ony herecké hvězdy typu Travolta, Clooney a řada dalších se objeví v rolích, které jim opravdu padnou, tak maximálně v jedné nebo dvouch scénách. Fakt je, že hlavní hrdina je jen jeden v podstatě, on sám jako by vypadnul Sokratésovi z huby a mluví zajímavě filozoficky a nutí diváka nad onou myšlenkou samotného filmu přemýšlet. Samotný film nelze absolutně s ostatními srovnávat jelikož nebere válku jako takovou, ale o hodně zajímavější, tak jak si to Terrence Malick určitě přál a stojí za to nad tím na konci filmu zauvažovat kam tím mířil. --- Viděl jsi hodně mrtvol? - Spoustu. Je to stejný jako mrtví psi. Když si na to člověk zvykne. Je to jen maso, brácho. (23.12.2006)

You are my sons. My dear sons. You live in me now. Výtvarně stylizovaný impresionismus versus malickovský existencionalismus. Nádhera. Každý obraz, každá scéna má svůj význam. Všechno do sebe dokonale zapadá. Narativní struktura jde ruku v ruce s formální stránkou; dokonalá symbióza. Nesledujete to, ale prožíváte. Malick je prostě génius. (05.05.2007)

Nebudu dlouho pochodovat kolem horké kaše - Thin Red Line je nádherné mistrovské dílo! Tedy por formální stránce určitě. Terrence Malick přistupuje k válečné látce velmi netardičně a enchává film plynout velice klidně a pomalu, přičemž se veze spíše na filozofické a meditativní vlně, než aby předváděl brutální a chaotické válečné výjevy. Díky neuspěchanému tempu si tak divák může plnými doušky užívat nádhernou plynulou kamery a Malickovu propracovanou, detailistickou režii. Kámen úrazu spočívá v básnicky vyprávěných mylšenkách, které nám film podsouvá. Ne že by byly všechny prázdné, ale naprosto žádná z nich nemá dostatečně ostrý háček, aby se uchytila v mysli na dostatečně dlouhou dobu. Malick umí mistrovsky vyprávět a předávat emoce skrze obrazy, zvuky i hudbu, ale do slov své myšlenky konvertovat neumí. Škoda, že takto jeho film nepřekračuje tenkou (červenou) linii dělicí výborný film od zásadního kinematografického díla. 90 % Dodatek z pozdějších dob: Za všemi výtkami si stále stojím, ale Tenká červená linie se mi i přes ně usadila hluboko v mysli a měl jsem problémy v noci pokojně usínat s vědomím, že jsi ji ocenil jen čtyřmi hvězdičkami, takže šup tam pátou! (10.07.2008)