Nebeské dni

Kamera je mistrovská a spolu s hudbou vytváří krásnou poetickou atmosféru, ale chvílema jsem měl pocit, že tvůrci se až příliš soustředí na divákovu oko a zapomínají na divákův mozek. Zejména některé jednání hlavních hrdinů bylo jak kdyby se natáčel další díl Pata a Mata. Některé věci mě přišli nedotažené a zkratkovité, mám pochopení pro pointu příběhu, ale víc jak tři hvězdy nad filmem ode mě nezasvítí. (09.09.2014)

Jaký to nebetyčný rozdíl oproti nabubřelému Stromu života! Nebeské dny jsou skromnější,myšlenkově prostší a mnohem méně ambiciózní.Stejně ale ony věčné otázky o smyslu existence a běhu světa podává o mnoho lépe a pokorněji.Malick znovu nikam nespěchá,nechává film plynout a kameru kochat se nádhernými obrazy neposkvrněné přírody a do toho vypráví příběh jedné ženy lapené mezi dvěma muži.Ne,tento film se nedá zachytit slovy.Ten souzvuk obrazů a hudby musíte vidět na vlastní oči,abyste pochopili onu prchavou krásu.Stačí jen konstatovat,že Nebeské dny jsou úžasným,neopakovatelným zážitkem.A dva dny po zhlédnutí ve mně ještě pořád doznívají. 95 % (16.08.2011)

Nebyl by to Terrence Malick, kdyby i obyčejné romantické drama nepovýšil na úchvatnou podívanou. Perfektní je zejména kamera, ale hlavní zůstává příběh těch čtyř postav, o nichž nám tu vypráví. Docela mne překvapuje, že krásná Brooke Adams v Hollywoodu neprorazila, z dvojice mužských hrdinů je přeci jenom zajímavější Sam Shepard a i mladá Linda Manz má zvláštní kouzlo (nebo to je také jen díky režiséru a kameramanovi?). Peripetie vztahů hlavních postav jsou doprovázeny různě idylickými či děsivými přírodními sceneriemi, obzvlášť nálet kobylek v makrodetailech vypadá jako invaze monster. A abych nezapomněl, ještě je tu výborná hudba. (15.08.2011)

asi bych měla začít víc milovat pole, lány s obilím, koroptve a kobylky .. protože jinak je film pro mě příběhově plochý a nějak nezajímavý .. ani životní drama milostného trojúhelníku nějak neburcuje k emocím .. za mě průměr, kamera je opravdu výborná, ale jenom z obrázků obilných klásků a poskakujících pejsků to u mě neprojde .. (02.07.2011)

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda. (11.06.2012)