Nebeské dni

Příběh Nebeských dní sice není nijak mimořádný, ale to je jediná slabinka tohoto Malickova opusu, která je však plně přehlušena ostatními krásami, jež tento film nabízí. Na prvním místě bych vyzdvihnul mimořádné krásnou práci s kamerou Nestora Almendrose, která mi ať již kompozicí, estetikou či barvami evokovala mistrovská díla impresionistů. Spousta záběrů (např. lidí při práci na poli) působí jako ožvilé pohyblivé obrazy géniů. Kameraman by ale nemohl natočit takovou krásu, bez režisérova poetického pohledu na svět, či jeho osobitého vedení herců. Jejich herectví zde není postaveno na pronášení dialogů, ale spíše na vyjadřování emocí. Díky pocitovému herectví a mistrnému střihu, tj. rychlým sledům propracovaných záběrů ze života na farmě a v okolí, má film punc špičky ledovce, kdy Malick s málem slov vlastně odvypráví mnohem více, než by divák čekal že v 90 minutách lze. A to je podle mě skutečné umění. (22.11.2012)

Po nedávném nadšení z Malickova filmu Badlands jsem měl asi trochu jiná očekávání. Ano, ta kamera je skutečně překrásná, soundtrack a obsazení taky nemá chybu... ale ten příběh je tak strašně nudný, že jsem se do toho musel dost nutit, a předem očekávaný závěr ve mně ani nevyvolal žádné emoce. Vidět to v kině a jiném rozpoložení, možná by se mi to víc trefilo do chuti, ale tentokrát to bohužel nevyšlo. (25.05.2019)

Jak tak pořád ze všech stran slýchám, jaký je ten Terrence Malick režijní génius, samovolně jsem tomu uvěřil, přestože jsem od něj zatím viděl jenom Badlands, což se mi sice líbilo, ale určitě nenadchlo. Ovlivněn skvělým trailerem na chystaný The Tree of Life (což je vlastně jediný Malickův film, který by mě sám od sebe tematicky opravdu zajímal) jsem se rozhodl jeho filmografii doplnit a na vlastní oči se přesvědčit, jakýpak to génius se v Terrencovi nachází. Bezprostředně po zhlédnutí Nebeských dnů mám pocit, že pokud se v něm opravdu nachází, tak v sedmdesátých letech musel pouze hluboce dřímat. Days of Heaven je prázdný nabubřelý blábol. Strhující akci jsem nečekal, ale strhující herecké výkony a především nějakou strhující myšlenku ano. A ono kde nic, tu nic. Jenom hodně obilí a otravnej dětskej voiceover. Natočené je to pěkně, ale zůstal jsem tím filmem absolutně nezaujat. 5/10 (20.12.2010)

Nebeské dny jsou druhým celovečerním filmem režiséra a scenáristy Terrence Malicka. Vznikli v roce 1978, přičemž další film Malick natočil až o 20 let později v podobě Tenké červené linie. V době svého uvedení se možná tak nadšených ohlasů snímek nedočkal, v současnosti je ovšem pokládán za jeden z nejlepších filmů své doby. A je ukázkou toho, co dělá Terrence Malicka tak skvělým tvůrcem.   Terrenci Malickovi se neříká filmový básník jen tak. Jeho poetický cit, práce s vizuální estetikou a snaha o filozofické hloubky. Už dávno před Novým světem nebo Stromem života Malick měl tyto specifické trademarky, v rámci Nebeských dnů je ovšem do jisté míry držel pod pokličkou a přesto se v Nebeských dnech dá ten Malick 21. století snadno objevit.   Nebeské dny si právem zaslouží místo na seznamu nejlépe vypadajících filmů všech dob. Néstor Almendros na pozici kameramana odvedl neskutečnou práci a vytvořil jednoduše pastvu pro oči. V případě Nebeských dnů je do velké míry tím pravým vypravěčem právě kompozice mnoha záběrů než samotný scénář.   Což ovšem neznamená, že by musela vizuální stránka zachraňovat samotný děj. Malickův úchvatný scénář je příběhem tragického romantického trojúhelníku, postav, které nutně nejsou sympatizovaný a především ukázky toho, že jsou hlavní postavy v podstatě jen obyčejnými lidmi na planetě s několika miliardami obyvatel. A jsou tak v podstatě nicotní a postradatelní.   Malick měl i štěstí na skvěle vybraný casting. Mladý Richard Gere, Brooke Adams, debutující Linda Manz a Sam Shepard jsou ve svých rolích fenomenální a to především Gere ve velmi nevděčné úloze.   Celý film navíc doprovází vynikající soundtrack mistra Ennia Morriconeho. Božský soundtrack tohoto fenomenálního hudebního skladatele ještě více dopomáhá k atmosféře oné krásné přírody a dělá s emocemi opravdu hodně. I v tomhle ohledu šlo o Malickovu skvělou volbu.   Nebeské dny jsou po vzoru ostatních Malickových filmů specifickou podívanou, která není pro každého. Malickova hrátky s vizuálním pojetím, poetikou, filozofickými myšlenkami a symbolikou každého nechytí za srdce, přesto se ovšem Malickovi jeho poctivá práce musí nechat. V případě Nebeských dnů jde navíc o tak silný zážitek už díky samotnému vizuálnímu zpracování a i díky těm vyprávěcím přesahům, že se tomuhle mistrovskému dílu vlastně něco vyčítá opravdu hrozně těžko..... (16.06.2021)

Nebeské dni môžu byť pre mnohých Mallickových fanúšikov, ktorí ich ešte nevideli veľkým prekvapením. Predpokladám, že príjemným. Neuchopiteľná mystika a artový feeling jeho neskorších diel je tu vystriedaný klasickým scenárom, kde je jasné, čo sa deje a prečo sa tak deje. Mne to vyhovuje asi viac, ako ten jeho neskorší a dnešný art. Malick tu ale hneď na začiatku kariéry uviedol na scénu svoju obrazotvornosť a lásku k prírodným, takmer až gýčovým obrazom. Prečo majú všetci zaškatulkovaného Gerea ako hereckého pajáca? (08.08.2012)