Réžia:
Josef MachScenár:
Ivan OsvaldKamera:
Jan RothHudba:
Julius KalašHrajú:
Saša Rašilov st., Jarmila Kurandová, Rudolf Hrušínský, Antonín Šůra, Stanislav Fišer, Alena Kreuzmannová, Ludmila Vostrčilová, Robert Vrchota (viac)Obsahy(1)
Obtloustlý, akurátní a v rodině mírně despotický pan Tříška pracoval jako bytové referent, čímž si zcela narušil psychickou odolnost, je vztekavý a snadno vzkypí. Zamýšlený odpočinek v lůně venkova, kam odjel s celou svou rodinou, však dopadne zcela jinak, než jak očekával - neboť všechny pracovité ruce se spojí, aby zajistily co nejrychlejší splnění zemědělských prací, navíc zůstal čas i na pěvecké zájmy. A hlavní hrdina je nakonec natolik stržen novým prostředím, že se s chutí zapojí. Režisér Josef Mach natočil vcelku zdařilou agitku, (byť ještě poznamenanou dávnými klišé: Tříška třeba nesnáší vojáky, ale s jedním z nich, jenž chodí v civilu, se nic netuše spřátelí), a to zejména zásluhou velice věrohodného Saši Rašilova v titulní roli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (113)
Hm...je pravda, že to nejspíš Rašilov neměl zapotřebí...film je úsměvný spíš z toho důvodu, jak jediná rodina úředníka chce na dovolené odpočívat, přitom všichni ostatní kolem pracují. ()
Bohuzel komicky potencial Sasi Rasilova byl degradovan potrebou komunistu natocit dalsi jakysi film oslavujici venkovsky zivot - Rasilov se na pole opravdu nehodi. ()
Povinný dějinný optimismus a budovatelské nadšení přímo vyvěrá z tohoto filmu plodného prorežimního režiséra Josefa Macha, v němž se ovšem ještě snoubí přesahy obou tak nekompatibilních dekád, tedy poválečná komunistická ideologie a propaganda s předválečně motivovanou hlavní postavou, totiž bodrým neurotickým (malo)měšťákem, oblíbeným charakterovým typem prvorepublikové kinematografie. Komunistický režim prostě ještě nestačil úplně utáhnout ideologické opratě. Ovšem ta typizovaná zápletka, podobná třeba obdobně vystavěnému Andělu na dovolené a horách, kdy se starý mrzout zprvu příčí budovatelskému duchu, ale později obrátí a najde cestu k pracujícímu lidu, který si nakonec navíc získá jeho srdce, je už přímo učebnicová. Ona také agitace v této době byla považována za základní umělecký prvek filmu. Rodinné trampoty oficiála Tříšky jsou vlastně taková typická ,,machovina" - prorežimní veselohra se zpěvy, zaplněná velkým množstvím různorodých charakterů, která dnes již působí spíše naivně, než nebezpečně... ()
Sice budovatelská agitka, anebo agitka alespoň námětem v tomhle už poválečném duchu. Ale jeho oficiál Tříška je postavou předválečnou, takový hermannovský typ konzervativně bodrého měšťáka. Holt, i Saša Rašilov jako oficiál Tříška, co by velmi svérázná postavička ale jinak velmi despotický a přísný otec dbající na dobré mravy, člověk, který nemůže cítit vojáky a má rád klid, se musel tak trochu přizpůsobit a ve filmu se nechává strhnout duchem nové doby. Snímek má výbornou atmosféru a je prošpikován skvělými momenty a humornými situacemi. Ta v obchodním domě Bíla Labuť nebo na ulici mezi tramvajemi s kufry, či divoká jízda ve starém tanku neměly chybu. Ovšem samotná herecká účast Saši Rašilova však ve své době musela zajistit vysokou diváckou návštěvnost. Sám pak dostal za roli penzionovaného úředníka v roce 1950 národní cenu. ()
Přiznejme si to, je to agitka, ale je to dobrá agitka. Tedy ani ne tak díky pojetí režiséra Macha, ale díky naprosto výbornému Sašovi Rašilovovi, jehož komediální talent byl ve filmu tak málo využíván, když pominu komedie Přijdu hned a Hostinec U kamenného stolu. Právě Rašilov povýšil jinak ne moc pestrý námět na dobrou komedii, které jasně vévodí. ()
Bohužel ta komunistická agitka filmu velmi škodí a ty rozkošné uvědomělé písně. Škoda Rašilova do takového filmu, on měl raději vycpávat ptáky a být drobný živnostník. ()
"To je vidět, že nejsem k ničemu, když vlastní děti si ze mě dělají špumprnágle." Pokud chci mít klid, tak u toho nesmí být rodina, vojáci, žně a zejména sborový zpěv. To dá rozum, ale vysvětlujte to panu oficiálovi. Ten si užil všeho, pořádně si zanadával a mně se to kdysi hodně líbilo. Jenže už dneska netuším pořádně proč. Ale kdybych měl ještě někdy nějakého syna, tak se rozhodně bude jmenovat Julínek nebo Odon. Ta jména mě okouzlila. ()
Příjemný filmek. No, myslím, že není třeba nic psát k panu Rašilovi staršímu, snad každý ví, co to bylo za pana Herce. Tahle ztřešněná rodinka, která si vyjede na dovolenou a pak je zapřažena do práce mě docela pobavila, ale už jen vidět toho despotického, vzteklého a klid hledajícího pana Třísku je opravdu zážitek. A nakonec si zaspíváme...Sama královna, sama královna ceduličku psala, ceduličku psala... ()
S oficiálem Tříškou jsem si nikdy nerozuměla, ok, všichni víme proč se ty filmy po roce 1945 tak změnily, ale tohle je exemplární příklad toho, jak lehký námět může zakrnět. Uvědomit si, že v práci je síla, to jsme uměli už za Protektorátu. Ale tehdy jsme se nemuseli spokojit jen s těmi Vrchoty a Vostrčilovými, protože jiné eye candy tady opravdu není. ()
Duch prvopočátků komunistického režimu a budovatelská patina je zde patrná, ovšem film je naprosto neškodný. Není to nic převratného, ale jako odpočinková věc vyhovující. Skvělý Saša Rašilov. 50%. ()
Kdo spí, ten krade! Až na tu bolševickou, dokola zpívanou Carevnu, kterou jsme ještě nuceně stihli v první třídě základní školy, podařená oddychová komedie s výborným Sašou Rašilovem. Léto a venkov zklamat nemůžou. Vždy se rád mrknu. ()
Pedantského oficiála Tříšku jsem měl vždycky rád. Ne tak moc jako třeba postavu antikváře Kohouta, kterého hrál Jaroslav Marvan v Posledním mohykánovi, ale podobně. Na rozdíl od jiných lidí si nemyslím, že to je nějaký hrůzostrašný cholerický netvor (i když pod jednou střechou bych s ním, pravda, žít nechtěl) - spíš je to prostě člověk, který si žije ve svém vlastním světě podle vlastních pravidel, a dokud se mu tuhle jeho bublinu někdo nesnaží narušovat, je všechno v pořádku. A takovému přístupu docela rozumím. Nemluvě o tom, jak se dovedu vcítit do Tříškových uší týraných ohavným prozpěvováním pochodujících vojáků. Film je navíc plný výborných momentů a gagů (s kufry mezi tramvajemi), Saša Rašilov hlavu rodiny ztvárnil dokonale... A tolik proklínanou agitační zápletku oslavující dělnický lid jsem schopný ignorovat (případně si ji v hlavě přetvořit v jakousi příjemnější ódu na venkov). ()
"Když náš rod ještě sídlil na chalupě ...." Prostě dovča mých snů. ()
Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. ()
Líbivé, milé a prosté.... již s malým dřením toho utahaného rad.socialistického myšlení, přesevšechno stále hezké.. ()
Tak kdyz uz nic, tak z tohoto filmu Vam jednoznacne utkvi v pameti toto http://www.youtube.com/watch?v=KP8ff_jnxq4 ...pisen Zaci stroj ()
Skvostný výkon Saši Rašilova! Bohužel děj filmu je poznamenán socialistickou propagandou. ()
Nenašiel som ani jeden dôvod, aby som tomuto bezvýznamnému filmu ponechal priemerné hodnotenie. Na filme sú už známky toho, kto v tej dobe prevzal moc a ako s ňou bude nakladať na poli umenia. Obvyklé výhovorky - keď nie ja, tak niekto iný, bolo lepšie nahradiť principiálnym - radšej nič, ako toto. ()
Pohodovka, ve které ta agitace, až na pár momentů, nijak moc nebolí. Úsměvná marnou snahou chudáka Třišky po troše klidu i pracovním elánem ostatních, s řadou vydařených vtípků i hlášek, počínaje skvělým úvodem s bytovým úřadem jako božím trestem. Milé i po letech. ()
Kdo nepracuje, ať nejí. Doba byla zlá, ve společnosti, kulturu nevyjímaje, pořádně přituhlo a vyhrnout rukávy musel leckdo. I nešťastný oficiál Tříška, čerstvě penzionovaný pražský úředníček, pedant a věčně nasupený domácí kaprál, jehož proměna v člověka laskavého a obětavého je nevyhnutelná a svým způsobem i předpokládaná. Nespornou předností tohoto dodnes populárního filmu je scénář, který záměrně zachovává styl byvších prvorepublikových taškařic, v nichž není nouze o kvalitní humor a vtipné momenty, a pak především vynikající Saša Rašilov, k němuž bývala filmová kamera spíše skoupá a postava rodinného diktátůrka jej v očích diváků rehabilitovala coby výsostného komediálního herce. Rašilovova svébytná kreace je pak zčásti podepřena zbývajícími protagonisty, zejména zvolna dozrávajícím Hrušínským, charismatickým Vrchotou v jeho nejslavnějších milovnických letech, mladinkým, začínajícím Fišerem a také vynikající brněnskou herečkou Jarmilou Kurandovou. Důvodů, proč na tenhle venkoncem neviňoučký film shlížet skrz prsty by se nepochybně našlo dost, ale proti tomu, co bude následovat, jsou všechny ty rodinné lapálie a rozmíšky na pozadí rodící se socialistické jednoty neškodnou, bezděky úsměvnou podívanou, k níž se čas od času s vděčností utíkáme ještě dnes, v době svrchovaně individualistické. ()