V Mosulu

Človek koruna tvorstva...? Veľký obdiv reportérke, že mala odvahu pohybovať sa v prvej línii s najostrejšími chlapmi v Iraku, ktorí oslobodzujú a čistia mesto dom po dome, pričom v každom z nich môže číhať smrť v podobe nastraženej výbušniny alebo bojovníka Islamského štátu. Pri ich zajatí ma prekvapilo, ako sa k tým zabijakom detí správali, každý len dostal od každého vojaka slabú rituálnu facku. Nepovažujem sa za útlocitnú povahu, ale to utrpenie ťažko ranených detí v provizórnej nemocnici bolo na mňa priveľa. A to som videl len televíznu verziu, nechcem si predstaviť, čo by bolo v plnej verzii, asi nevhodnej pre bežnú verejnosť. Je to hnus, ale Jana Andert si za všetko zaslúži plný počet, jej zábery sa možno ocitnú o desiatky rokov v nejakej dokumentárnej sérii Apokalypsa Mosul. (22.01.2019)

Dokument je to šílený z ještě šílenějších míst a ač se považuji za otrlého diváka, který už na obrazovce viděl lecos, v jednu chvilku jsem zvažoval, že to vypnu. Dívat se na zraněná batolata lapající svými malými tělíčky po vzduchu, holčičku držící si pahýl místo ruky, jakéhosi chlapce běžícího ulicí odkudsi z z místa výbuchu a chuchvalců prachu s bezvládným tělíčkem kojence... To jsou šílené záběry. A to věřím, že nám ještě Jana Andert neukázala všechno. U sledování si človék musí neustále říkat a děkovat štěstí, že se narodil zrovna a právě tady. A že i když nám zdražili paštiku, nesmíme dělat ohňostroje a na FB panuje cenzůra, máme se jak prasata v žitě. Nemáme si vůbec nač stěžovat! Ale vůbec na nic! Nezasloužili jsme se o to, ale měli jsme tu kliku, že jsme se narodili na zrovna hodně bezpečném kousku zěmě. A jelikož si opravdu myslím, že stejně jako v minulých stoletích křesťanství, tak teď půlka světa tone v krvi kvůli islámu, měli bychom se zasadit aby se sem to náboženství násilí nikdy nedostalo a nezakořenilo tu. Źádná diverzita. Prostě ne. Stačí se podívat jak vypadá Evropa na západ od nás. Vezmete si domů přivandrovalce z Afriky a on vám udělá Afriku z vaší země. Druhé co mne škovalo v dokumentu byly ty prázdné pohledy všech přeživších. Chlapci zavazují skalpovanou hlavu a on jen sedí a kouká. Jasně, byl určitě v šoku, ale i spousta tázaných kolikrát až neuvěřitelně v klidu odpovídala o svých příbuzných, že zůstali tam, že jsou mrtví, nebo že je odvedl ISIL... Jako kdyby mluvili o tom, že syn s manželem šli na fotbal... Šílené. Ač byl Saddám jakej chtěl, udržoval v zemi ordung. A to platilo i o Kaddáfím a dalších... Vkrádá se tak kacířská myšlenka, že někde ve světě, kde na tom ještě nejsou s tou demokracií tak daleko prostě ta diktatura funguovala, ba co víc, možná být i musí. * * * * (13.01.2024)

Zdar přeživším! Válka je tolik omílané téma. Ve zprávách o ní slyšíme každou chvíli. Točí se o ní realisticky zpracovávané filmy. Já osobně jsem tak trochu laxní k takovému tématu a tak trochu zblblej právě ze všech akčáků a thrillerů. Proto bylo sledování reality pořádnou fackou. Člověk si uvědomí jaké štěstí má už jen proto, že žije tady a má všechny končetiny.. Jana Andert se nebála následovat vojenskou jednotku do mrtvolami posetých ruin, polní nemocnice, ani pod ostrou palbu. Je to velice smutný pohled. Svět není v pořádku. Kéž by to všechno bylo jenom filmově.. Woo. (05.07.2018)

Takhle vypadá válka; nebo spíš místo nepamatující mír. Kde telefony s kamarády a rodinou narušuje řev ostré palby, která vás může každou chvíli zabít. Kde je smrt naprosto normální, ale přesto stále stejně děsivá a bolestivá, spíš prožraná i do každodenna těch, co veskrze náhodou přežijí a musí na ni hledat odpovědi. A to vše natočené lakonickou režisérkou, která prostě vezme kameru a vydá se na jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi... (16.03.2020)

Veľký klobúk dole pred reportérmi a novinármi, čo sa na toto dali. Toto je práca, ktorú treba oceniť a ako jedinú ju považovať za niečo, čo možno spájať s žurnalistikou. Nie tie odpady, čo prekladajú články na Topkách a do životopisu si napíšu, že novinár a pritom ani z češtiny do slovenčiny preložiť text nevedia. Niektoré zábery sú tu fakt husté a je až na zamyslenie, v akej atmosfére musia obyvatelia týchto zón žiť. Na jednej strane vidíte, ako prebieha domová prehliadka pri jednom dome, kde sa normálne majiteľa domu pýtajú rôzne otázky, rozhovor prebieha pomerne kľudne, no v tom istom čase môžete počuť, ako niekde naozaj blízko prebieha permanentná streľba. Apropo sa treba už zamyslieť - v Iraku sme zvrhli diktátora a prišlo zabíjanie, v Lýbii sme zvrhli Kaddáfiho a prišla obrovská učenecká kríza a krajina je v dezolátnom stave, v Sýrii podobne dajme dolu Asada a boje sú tam nekonečné, na Ukrajine prebehla revolúcia a na východe majú vojnu a vstup do EÚ takmer vylúčený. No a teraz ideme zvrhnúť diktátora Lukašenka. Som zvedavý, ako to dopadne. (18.08.2020)